Článek
1. díl seriálu
Nejde však pouze o příběh žen. Je to příběh celé společnosti, ekonomiky, vzdělávání i proměny mezilidských vztahů.
Výzkumy ve Spojených státech ukázaly, že významnou část hospodářského růstu v 60. letech 20. století lze přičíst právě rostoucím pracovním příležitostem žen. Ženy začaly získávat vzdělání, vstupovat do profesí, které byly dříve vyhrazeny mužům, a budovat si vlastní kariéru. Tím se zvýšila nejen jejich ekonomická nezávislost, ale také celková produktivita společnosti.
Jak ale vypadala cesta k této změně? Co všechno musely ženy překonat? A jaké překážky stály před těmi, které se odvážily vystoupit z tehdejších společenských očekávání?
Americká ekonomka a nositelka Nobelovy ceny za ekonomii Claudia Goldin rozděluje vývoj ženské emancipace do pěti etap. Ty byly ovlivněny politickou situací, sociálními reformami, válkami, rozvojem vědy a techniky i proměnou společenských hodnot. V tomto seriálu se postupně podíváme na všechny etapy emancipace žen a na příběhy žen, které se staly jejich symboly.
První etapa: Když ženy začaly překračovat hranice možného
První etapa začíná na konci 19. století. Byla to doba, kdy se ženy postupně začaly objevovat ve veřejném prostoru, přestože jejich možnosti byly stále velmi omezené.
Jedním z inspirativních příkladů je Jeannette Rankin (1880–1973), první žena zvolená do Sněmovny reprezentantů Spojených států amerických. Již samotný její vstup do politiky představoval prolomení řady tehdejších stereotypů.
Rankin vystudovala univerzitu, věnovala se sociální práci a aktivně bojovala za volební právo žen. V roce 1916 byla zvolena do Kongresu jako vůbec první žena v americké historii. V době, kdy většina žen stále nemohla volit, se stala součástí nejvyšších pater politiky.
Její příběh ukazuje, jak náročné bylo vystoupit z předem daných společenských rolí. Amerika konce 19. století totiž nahrávala především zdravým bílým mužům. Ti měli největší šanci získat vzdělání, zaměstnání i společenské postavení. Pro ženy byla situace podstatně složitější.
Přestože ženy na konci 19. století disponovaly většími právy než jejich matky a babičky, stále nemohly volit a jejich životní možnosti byly výrazně omezené. Ve společnosti převládala představa, že žena si musí vybrat mezi rodinou a profesním životem.
V některých případech bylo možné skloubit zaměstnání a rodinu. Existovaly však profese, například učitelky nebo některé úřednice, kde byl sňatek dlouhou dobu považován za překážku výkonu povolání. Žena se tak často musela rozhodovat mezi manželstvím a zaměstnáním.
Významnou roli hrála také ekonomická situace. Pro většinu žen nebylo manželství pouze romantickou záležitostí, ale především sociálně-ekonomickou nutností. Bez vlastního příjmu a bez možnosti profesního růstu představoval sňatek jednu z mála cest k finančnímu zabezpečení.
Možnost skutečné volby byla úzce spojena s majetkem a vzděláním. Ženy z bohatších rodin měly větší šanci studovat, pracovat a případně budovat kariéru. Chudší ženy si podobnou svobodu často nemohly dovolit.
Obzvláště složitá byla situace žen s odlišnou sexuální orientací. V době, kdy bylo manželství považováno za téměř povinnou součást ženského života, znamenala společenská očekávání další vrstvu omezení a tlaku.
Pokud se žena rozhodla věnovat kariéře, často to znamenalo odložit založení rodiny na pozdější věk nebo se jí vzdát úplně. Kariéra totiž vyžaduje dlouhodobé investice času, energie a vzdělávání. Mnoho žen tehdejší doby tak stálo před rozhodnutím, které si dnešní generace již často ani nedokáže představit.
První etapa emancipace proto nebyla jen bojem za volební právo. Byla především bojem za možnost volby. Volby mezi vzděláním a nevzdělaností. Mezi ekonomickou závislostí a nezávislostí. Mezi životem podle očekávání společnosti a životem podle vlastních představ.
A právě zde začíná příběh moderní ženské emancipace.
Generace žen, které stály na začátku emancipace
První generace žen moderní emancipace, kterou popisuje ekonomka Claudia Goldin, zahrnovala ženy narozené přibližně mezi lety 1878 až 1897. Vysokoškolské vzdělání dokončovaly převážně během prvních dvou desetiletí 20. století a jejich životní osudy dobře ilustrují cenu, kterou bylo tehdy nutné za vzdělání a profesní úspěch zaplatit.
Přibližně polovina těchto vysokoškolsky vzdělaných žen nikdy neměla děti. Z bezdětných žen téměř všechny během života pracovaly. Naopak ženy, které děti měly, pracovaly podstatně méně a jen zřídka budovaly dlouhodobou kariéru.
Také manželství nebylo samozřejmostí. Téměř třetina žen z této generace se nikdy nevdala. Z těch, které vstoupily do manželství, se většina vdávala ve vyšším věku, než bylo v té době běžné. Mnohé z nich totiž nejprve usilovaly o vzdělání a profesní uplatnění.
Právě tato generace byla nucena dělat rozhodnutí, která dnes považujeme za nepředstavitelná. Volba mezi rodinou a kariérou nebyla otázkou osobních preferencí, ale společenských podmínek. Skloubit obojí bylo mimořádně obtížné. Mnoho žen proto volilo zaměstnání bez možnosti profesního růstu, zatímco jiné se rozhodly věnovat veškerou energii odborné práci a rodinu nezaložily.
Mezi významné představitelky této generace patřily například sociální reformátorka Edith Abbott, socioložka Grace Abbott, spisovatelka a aktivistka Helen Keller nebo bojovnice za volební právo žen Alice Paul. Ani jedna z nich se nikdy nevdala a neměla děti.
Zajímavou osobností byla také Katharine Dexter McCormick. Přestože bývá často připomínána jako dědička značného majetku svého manžela, byla sama vzdělanou a mimořádně schopnou ženou. Získala bakalářský titul z biologie na Massachusettském technologickém institutu a později významně finančně podpořila výzkum, jehož výsledkem byl vznik první antikoncepční pilulky. Její podpora měla zásadní vliv na možnost žen plánovat rodičovství a rozhodovat o vlastním životě.
Další inspirativní osobností byla Sadie Tanner Mossell Alexander, první Afroameričanka, která získala doktorát z ekonomie ve Spojených státech. Přestože později ekonomickou kariéru opustila, vystudovala práva a stala se jednou z průkopnic afroamerických žen v právnické profesi. Později působila také jako soudkyně ve Filadelfii a významně se zasazovala o občanská práva.
Příběhy těchto žen ukazují, že první etapa emancipace nebyla jen bojem za volební právo. Byla především zápasem o možnost vzdělávat se, pracovat, rozhodovat o vlastním životě a překračovat hranice, které společnost ženám po staletí vymezovala.
Pokračování příště
V dalším díle seriálu se podíváme na druhou etapu emancipace žen, období mezi světovými válkami. Ukážeme si, jak první světová válka změnila postavení žen na trhu práce, proč začaly získávat větší ekonomickou samostatnost a jaké nové příležitosti i překážky je čekaly.
