Zážitková pedagogika v Prázdninové škole Lipnice: když se učíme tím, co opravdu prožijeme

Většina z nás si představí učení jako sezení v lavici, poslouchání výkladu a zapisování poznámek. Existuje ale i jiný přístup – takový, který staví na vlastních zážitcích. Říká se mu zážitková pedagogika a její základní myšlenka je jednoduchá: nejlépe se učíme tím, co sami zažijeme.

Nejde přitom jen o to „něco si vyzkoušet“. Důležité je, že člověk je aktivní, musí se rozhodovat, nese za svá rozhodnutí odpovědnost a následně o svých zkušenostech přemýšlí. Právě tato kombinace zážitku a zamyšlení vede k hlubšímu pochopení – nejen světa, ale i sebe sama.

Kořeny tohoto přístupu sahají mimo jiné do Německa, kde vznikl směr označovaný jako „Erlebnispädagogik“. Ten klade důraz na učení skrze výzvy. Účastníci programů se ocitají v situacích, které pro ně nejsou úplně pohodlné – mohou být fyzicky náročné, psychicky náročné nebo vyžadují spolupráci s ostatními.

Typicky se tyto programy odehrávají v přírodě. Lidé tam například plní úkoly v týmu, překonávají překážky, řeší problémy nebo se učí důvěřovat ostatním. Důležité je, že nesou důsledky svých rozhodnutí – a právě to z nich dělá silnou zkušenost.

Velmi podobný přístup má i anglický pojem „experiential education“, tedy zkušenostní vzdělávání. I zde platí, že klíčem k učení je vlastní prožitek. Účastník není pasivní posluchač, ale aktivní tvůrce svého učení. Rozhoduje se, dělá chyby, hledá řešení a postupně si vytváří vlastní názory.

Velkou roli hraje také lektor, který není jen „učitelem“, ale spíše průvodcem. Pomáhá účastníkům zorientovat se v tom, co prožili, a vede je k tomu, aby si ze zkušeností odnesli něco smysluplného. Zajímavé přitom je, že výsledky takového učení se nedají přesně naplánovat – každý člověk si odnese něco jiného.

Jedním z nejvýraznějších příkladů zážitkové pedagogiky u nás je Prázdninová škola Lipnice. Její vznik sahá do 70. let minulého století a je úzce spojený s tehdejší prací s mládeží a tábornickými aktivitami.

I když byla doba poznamenaná politickými omezeními, skupina nadšenců dokázala vytvořit něco výjimečného. Navázali na zkušenosti z letních kurzů a postupně začali rozvíjet vlastní přístup k práci s lidmi – takový, který kladl důraz na osobní prožitek, odpovědnost a rozvoj osobnosti.

Jedním z prvních zásadních projektů byl program Gymnasion z roku 1971. Inspiroval se antickým Řeckem a myšlenkou tzv. kalokagathie – tedy harmonie těla a duše.

Na rozdíl od běžných programů té doby nebyl jednostranný. Účastníci se věnovali sportu, umění, hrám i pobytu v přírodě. Fyzicky náročné aktivity se střídaly s kreativními a klidnějšími činnostmi. Tento kontrast se stal typickým znakem i pro pozdější kurzy.

Program byl na svou dobu velmi odvážný – kladl vysoké nároky nejen na účastníky, ale i na instruktory. Ti museli být nejen fyzicky zdatní, ale také schopní pracovat s lidmi, rozumět psychologii a umět reagovat na nečekané situace.

Vedle Gymnasionu vznikla celá řada dalších experimentálních projektů s různými tématy a zaměřením. Společné měly jedno: snahu posunout člověka dál, než kam by se dostal v běžném prostředí.

Postupem času se Prázdninová škola Lipnice začala profilovat čím dál víc jako prostor pro osobnostní rozvoj. Nešlo už jen o zvládnutí náročných aktivit, ale o hlubší otázky – kdo jsem, kam směřuji, jaký má můj život smysl.

Velký vliv na tento posun měl psycholog Allan Gintel. Zdůrazňoval, že člověk by měl být aktivním tvůrcem svého života. Učil lidi vnímat realitu autenticky – tedy skutečně ji prožívat, ne jen „přežívat“.

Kurzy tak začaly účastníky vést k tomu, aby přemýšleli o svých hodnotách, vztazích i o světě kolem sebe. Zároveň reagovaly na témata jako materialismus nebo konzumní způsob života a nabízely alternativní pohled.

Z Prázdninové školy Lipnice se postupně stalo nejen vzdělávací centrum, ale i určitý „životní směr“ nebo hnutí.

Po roce 1989 se organizace osamostatnila a začala hledat své místo v nových podmínkách. Nebylo to jednoduché – musela řešit financování i organizaci své činnosti.

Zásadním krokem bylo navázání spolupráce s mezinárodní organizací Outward Bound, která se věnuje podobnému typu vzdělávání po celém světě. Díky tomu se český přístup propojil se zahraničními zkušenostmi.

Zároveň si ale Prázdninová škola Lipnice zachovala svou originalitu – zejména důraz na kreativitu, promyšlenou strukturu kurzů a práci s příběhem.

Dnes organizace pořádá kurzy pro veřejnost i firmy a své metody šíří i dál – například prostřednictvím publikací nebo mezinárodních programů.

Představte si les za rozbřesku. Líné, ale pronikavé paprsky ranního letního slunce prosvítají mezi korunami urostlých stromů. Najednou do onoho ranního obrazu se vmísí skupinka lidí, které někam pospíchají. Podle zvuků, které vydávají, lze pochopit, že se jedná o něco naléhavého. Dávají si navzájem úryvkovité pokyny k cestě. Cesta není jednoduchá. Skupina se musí prodírat močály, namáčet nohy v bahnité půdě a čelit spoustě překážek v podobě pokácených stromů. Jeden člen výpary upadl a upustil nosítka s princeznou Josko Kawašima. Právě ona je předmětem složité přepravy. Musí se dostat do bezpečí a čas je omezen. každá chyba skupiny může znamenat fatální následky pro celou akci.Možná to zní, jako filmový scénář, ale je to výňatek z kurzu, cílem, kterého je ztlumení nového kolektivů středoškoláků.

Kurzy Prázdninové školy Lipnice nejsou náhodnou směsicí aktivit. Naopak – jsou velmi pečlivě promyšlené. Každý kurz má své téma a funguje trochu jako příběh nebo divadelní představení. Právě forma příběhu pomáhá zúčastněným docílit hlubokého proživání. Pro lektory kurzů to znamená jednu zásadní věc - musí být „aspoň trochu herci“. Proto, aby příběh dobře fungoval, každý kurz má vlastní dramaturgii promyšlenou do nejmenších detajlů.

Základem je tzv. dramaturgie. To znamená, že celý kurz má svou strukturu – od začátku přes vývoj až po vyvrcholení.

Na začátku se účastníci seznamují a postupně si zvykají na nové prostředí. Aktivity jsou spíše jednodušší. Postupně ale náročnost roste – fyzicky, psychicky i sociálně.

Kurz má několik vrcholů:

Tyto vrcholy se střídají a doplňují, aby byl zážitek co nejkomplexnější.

Důležitou součástí kurzů je práce s tzv. komfortní zónou. Účastníci jsou vedeni k tomu, aby zkoušeli nové věci a překonávali vlastní obavy.

Nejde ale o to někoho „zlomit“. Důležité je, aby výzvy byly přiměřené a bezpečné. Právě na hranici komfortní zóny totiž dochází k největšímu učení.

Typickým znakem kurzů je jejich pestrost. Náročné fyzické aktivity se střídají s klidnějšími nebo kreativními činnostmi. Díky tomu si účastníci odpočinou, ale zároveň zůstávají zapojení.

Kurzy mají často poměrně svižné tempo, což pomáhá vytvořit silné a autentické zážitky.

Na kurzech se objevuje široká škála aktivit. Patří mezi ně například:

Každá aktivita má svůj smysl a zapadá do celkového příběhu kurzu.

Po aktivitách následuje krátké zamyšlení reflexe – účastníci sdílejí, co prožili, co si uvědomili a co si z toho odnášejí do běžného života. Reflektovat vlastní zážitky je velmi důležité právě kvůli tomu, aby se dali „přetavit“ do reálného života. Reflexe může probíhat v lese po stromy u zapáleného ohně, jako plynula debata, nebo i jako vyjádření vlastních pocitů prostřednictvím tvorby, nebo dokonce tance.

Zážitková pedagogika funguje jinak než klasická výuka. Nepracuje jen s rozumem, ale i s emocemi, tělem a vztahy. Právě díky tomu si lidé věci lépe pamatují a rozumí tomu, co se stalo. Také své zážitky dokážou využít v praxi. Podobná forma výuky má velký přesah.

Prázdninová škola Lipnice je v tomto směru považována za unikát. Její přístup ovlivnil řadu dalších organizací a dodnes inspiruje, jak pracovat s lidmi – nejen ve vzdělávání, ale i v osobním rozvoji.

Zdroje:

ŠKÁCHOVÁ, Lucie. Prázdninová škola Lipnice - zážitkem pro život. Dostupné také z: http://crdm.cz/wp-content/uploads/archa-2008-3.pdf.

HRKAL, Jan a HANUŠ, Radek (ed.). Zlatý fond her II: hry a programy připravené pro kurzy Prázdninové školy Lipnice. Vyd. 4. Praha: Portál, 2007. ISBN 978-80-7367-265-2.

JIRÁSEK, Ivo. Fenomén Foglar. Praha: Prázdninová Škola Lipnice, 2007. ISBN 802399736X.

BOMKO, Julie. Uplatnění zážitkové pedagogiky ve vzdělávání dospělých, 2020. Disertační práce: Univerzita Jana Amose Komenského Praha.