Článek
Plast se obecně stal součástí našeho prostředí na počátku minulého století a jeho význam stále stoupá s pozitivními a pohříchu i negativními důsledky. Je všudypřítomný, jeho účinná recyklace a likvidace jsou pouze obtížně zvládnutelné. Nejběžnějšími zdroji jsou pneumatiky, obaly všech druhů, syntetické textilie, kosmetika a prostředky k úpravě potravin. Z fotografií i běžné zkušenosti víme, že značná část se dostává do vodních toků a moří a do lidského organismu se formou mikroplastů dostává primárně ze vdechovaného vzduchu, ale zejména potravou a tekutinami (například pitím z plastových lahví) i nepřímo požitím čehokoliv, více jídly připravenými v restauracích s větším podílem konzervačních a přídatných prostředků a požitím zejména ryb, ve kterých se mikroplasty koncentrují.
Od banánových listů k plastům
Spotřeba plastů a tím i mikroplastů je větší v rozvojových zemích, kde je též nižší efektivita recyklace a likvidace. Když jsem byl poprvé v devadesátých letech v Thajsku, prodávaly se ryby na pobřeží v banánových listech, dnes je znečištění plasty bez jakékoliv kontroly… a už tehdy jsem byl překvapen v Číně neuvěřitelnými frontami před fast foody, kde je koncentrace aditiv největší. Větší pozornosti se znečištění moří dostává od 70. let, kdy se studiemi na planktonu odhadovalo znečištění na 2,3 miliónu tun a do roku 2017 se zvýšilo na 348 miliónů tun. Jejich konzumace se s věkem snižuje (dnes 0,1–5 g týdně na osobu), největší je u dětí, takže největší kumulace bude dosahovat v dospělosti dnešní mládeže.
Mikroplasty jsou svou podstatou biochemicky inertní polymery, nicméně je na ně navázaná řada toxických sloučenin, například bisfenol A, polybrominated difenyl estery, Di-(2etylhexyl)ftalát a další, které se variabilně vstřebávají a zasahují prakticky do všech fyziologických pochodů pochopitelně s možnými patogenetickými důsledky.
Výzkum mikroplastů je velmi komplikovaný, vyžadující velmi sofistikované metody detekce. Význam klinického výzkumu je omezen, protože prospektivní studie jsou prakticky metodicky nemožné a retrospektivy jsou zatíženy například etickými problémy a vlivem řady dalších možných a měnlivých patogenetických problémů (endemicky odlišná dieta, obezita a životní styl obecně a další).
Preklinický výzkum probíhá několika směry: výzkum na zvířecích modelech a zejména na tzv. organoidech, tj. jakýchsi mikroorgánech generujících se z kmenových buněk (transkriptomika, proteomika, metabolomika, CRISPR- a Organ-on a chip technologie) vázaných na genetické inženýrství. Metodické postupy jednotlivých studií se liší a s tím i variabilní relevance s uplatněním výsledků výzkumu u lidí.
Možná postižení a možnosti bránit se
Postižení jednotlivých orgánů: Část mikroplastů prochází trávicí trubicí, ale část se vstřebává a koncentruje již v tenkém střevě, zvyšuje přítomnost dalších patogenů, mění biodiverzitu a může mít vliv na průběh chronických zánětlivých onemocnění (Crohnova nemoc).
Hepatoxicita: Mikroplasty se po vstřebání přirozeně koncentrují v játrech a mají vliv na toxicitu obecně, oxidativní stres a produkci volných kyslíkových materiálů a potenciálně zvyšují riziko všech zánětlivých onemocnění vč. hepatocelulárního karcinomu.
Pneumotoxicita: Působením na patogenetické procesy zvyšují riziko chronické obstrukční choroby bronchopulmonální.
Neurotoxicita: Mikroplasty s navázanými látkami (Di-(2etylhexyl)ftalát) mohou zvýšit riziko autismu a ovlivňovat fetální vývoj.
Sítnice: U drosophil mohou mikroplasty přispívat k nekróze, degeneraci a vakuolizaci sítnice. Vliv na lidskou retinopatii dosud nebyl prokázán.
Další toxicita: Prostřednictvím výzkumu na organoidech byla prokázána toxicita při vlivu na laktaci, v patogenezi nádorů prsu a u testikulárních funkcí zejména prostřednictvím polycyklických aromatických hydrokarbonů a koncentrací benzofenonu-3. Obavu vzbuzujícím tématem je dramaticky narůstající incidence karcinomu v distální části tlustého střeva u lidí mladších 50 let, což se primárně vysvětluje vlivy zevního prostředí s možným podílem změny mikrobiomu a vlastností hlenu.
Pochopitelně mikroplasty jsou přítomné i v kardiovaskulárním systému. Výjimečná studie – klinická – pochází z Itálie. Prokázala, že u nemocných s detekcí mikroplastů v resekátech a. carotis byl proti kontrolám bez mikroplastů vyšší výskyt kompozitního cíle – infarktu myokardu, mozkové mrtvice a smrti během následujících 34 měsíců. I když přímé důkazy vyplývající z klinického výzkumu jsou a budou sporadické, negativní vliv mikroplastů prakticky na všechny orgány nelze podceňovat.
Jak se bránit: Nakupovat potraviny do omyvatelných neplastových nádob, podobně se vyhýbat pití z těchto nádob – zejména u dětí a zejména z dosud doporučovaných pevně připevněných uzávěrů, omezeně konzumovat potraviny v restauracích s vyšší koncentrací mikroplastů a přídatných a konzervačních látek, nosit oblečení z přírodních tkanin a látek a maximálně zefektivnit recyklaci a likvidaci.
Autor je přednostou Kliniky hepatogastroenterologie Transplantcentra IKEMu, členem hnutí ANO 2011 a poslancem Poslanecké sněmovny
