Článek
Jedním z nejpalčivějších problémů návrhu je nedostatečný důraz na internacionalizaci. V dnešní době je globální spolupráce nezbytná, avšak zahraniční vědce od nás stále odrazuje složitá byrokracie a nadměrné papírování. Rovněž otázka hodnocení kvality zůstává neřešena – současný systém je chaotický a málo efektivní, výzkumné ústavy pracují izolovaně, často bez jasné strategie.
Ministr Ženíšek se sice chlubí rekordním rozpočtem na vědu, realita je ale krutě odlišná. Podíl výdajů na vědu k HDP činí pouze 0,61 %, což nás řadí mezi nejhůře financované země v rámci Evropské unie. Navíc kvůli inflaci dochází k faktickému snížení financování vědy až o třetinu. Přesto vláda místo skutečné podpory výzkumu plánuje vytvořit nové ministerstvo, což znamená především další úřad a místa pro známé bez reálného přínosu pro vědu.
Návrh zákona také představuje reálnou hrozbu pro základní neorientovaný výzkum, který je nezbytný pro dlouhodobou konkurenceschopnost naší ekonomiky. Chybějí přechodná ustanovení, což vytváří právní nejistotu. Přechod hodnocení projektů pod režim správního řízení může navíc vést k dalším komplikacím, zvýšení administrativní zátěže a právních sporů.
Pokud skutečně chceme změnu k lepšímu, měli bychom se inspirovat u zemí, kde výzkum úspěšně funguje, jako jsou Německo, Rakousko, Nizozemsko nebo Izrael. Potřebujeme odstranit administrativní překážky a umožnit české vědě volně dýchat. Bez efektivní vědy nejsou možné inovace, a bez inovací není konkurenceschopnost. Současný návrh zákona rozhodně není řešením – naopak hrozí, že problémy české vědy ještě více prohloubí.
