Proč se v Česku aktivního boje s ruskou pátou kolonou nedočkáme

Ministr spravedlnosti Pavel Blažek nedávno navštívil česko-srbskou párty pořádanou Jaroslavem „Nočním vlkem“ Foldynou. Na akci se přitom nechal vyfotit, kterak se druží s hlavním organizátorem, šéfem SPD Toniem Okamurou a dalšími notorickými postavami extrémistické proruské dezinfoscény u nás.

Ministerstvo vnitra vedené Vítem Rakušanem (STAN) si už nějakou dobu stěžuje, že prý jeho snahy zatnout tipec ruské páté koloně v České republice ve vládě blokuje ODS. Pokud snad měl někdo pochyby, zda vnitro poněkud nepřehání, poslední Blažkova „iniciativa“ je dosti spolehlivě vyvrací. Tím že se ministr spravedlnosti schází s existencemi typu Foldyny dává totiž symbolicky najevo, že tyto lidi považuje za své přátele, čili jsou víceméně nedotknutelní.

Podobně jako Blažek sehrál klíčovou roli při nastolování poraženecké a slouhovské linie vlády vůči Zemanovu Hradu, jeho oposmluvní instinkty jej vedou také k bezpáteřnému postoji v kauze ruské páté kolony jako celku. Jenomže zatímco přinejmenším část Zemanových sponzorů masivně vydělává na pomoci Ukrajině a dosluhující prezident proto alespoň navenek od svých dlouholetých prokremelských postojů ustoupil, o osobách, s nimiž se teď nechal vyfotit Pavel Blažek, nic podobného říci nemůžeme. Otevřenou podporou ruské agrese se dopouštějí mj. schvalování genocidy – a povinností státních orgánů bylo už dávno je v souladu s § 405 trestního zákoníku poslat do chládku. Zákonná ustanovení totiž nejsou „ke svobodné diskusi“, jak se někteří domnívají.

Blažkova pozice v rámci ODS přitom opatrně řečeno zůstává záhadou. O tom, že je vyšetřován v souvislosti s kupčením s městskými byty v Brně, se vědělo už dávno předtím, než jej Petr Fiala přivedl do vlády. V této kauze přitom pro ministra dále přituhuje – a za normálních okolností by měl tedy být z kabinetu dávno „odejit“. Tím spíše, že koná způsobem, který zavání nátlakem na vyšetřující orgány.

Namísto odvolání ale prosakují informace, podle kterých se premiér Blažka zbavit nemůže, neboť mu prý příliš mnoho dluží. To vede některé komentátory až k tomu, aby o ministrovi psali jako o „faktickém předsedovi ODS“. Petr Fiala si toho nemohl nevšimnout, stejně jako celkově stále neudržitelnějšího personálního profilu svého ministra. Výsledek? Jedno veliké hluché nic.

Přitom právě popsaná tristní situace jako by byla pouhou podmnožinou širšího problému. Fialova vláda se celkem osvědčila v zahraničněpolitické oblasti (odmyslíme-li si řeči o „držení Bruselu na uzdě“ spolu s PiSáckým Polskem a postfašisty z Itálie). Na druhé straně ale to, co kabinet produkuje doma, často vzbuzuje přinejmenším rozpaky.

To koneckonců platí také pro boj s Putinovým Ruskem. Doma poslední významnější zásah proti podvratnému působení a zločinným plánům obdivovatelů Kremlu proběhl ještě za Fialova předchůdce, v návaznosti na kauzu Vrbětice – totiž zatčení militantního vedení organizace Českoslovenští vojáci za mír.

Současná vláda jako by snad byla pyšná na to, že vůči ruským dezinformacím a obecně politické válce proti nám nepodniká v zásadě nic. Jde o stejně dokonalého „mrtvého brouka“, jakého ministr zdravotnictví hraje vůči pokračující COVIDové pandemii.

Už jsme ve veřejné debatě mnohokrát slyšeli za vlasy přitažený argument, podle nějž postoj k ochraně veřejného zdraví má být údajně indikátorem charakteru režimu. Takže kdo s COVIDem opravdu bojuje (například čínský prezident), ten prý je nepřítelem svobody, zatímco kdo nebojuje (jako běloruský diktátor Lukašenko), vládne nad oázou svobodného lidství – čestné pionýrské.

A u těch, kdo odmítají obranu demokracie před dezinformacemi a politickou válkou nepřátelské mocnosti, narážíme na podobně absurdní schéma. Demokracie, která se nebrání (a tedy zřejmě nepřežije útok) prý je ta pravá, zatímco ty, které se zmohou na účinnou obranu, mají být údajně „komunistické“.

Takže sem jsme to dopracovali: Popírání holokaustu zůstává u nás nadále trestné, kdežto pokud popíráte „jen“ ruskou genocidu na Ukrajině, můžete chodit na mejdan s ministrem spravedlnosti. Je vám dokonce povoleno se s donem Pablem poplácávat po zádech a nechat se u toho vyfotit.

A kdyby náhodou přišel nějaký naivní policista se zatykačem a oháněl se paragrafy, vytáhnete snímek z oslavy a s prstem mířícím na hlavu ministra mu to napálíte rovnou z voleje:

„Víte vy vůbec, kdo já jsem?“

Tento článek také vyjde na serveru Britských listů (blisty.cz)