Článek
Mít peníze na účtu v bance je samozřejmě nejjistější, stát garantuje jistotu do 100.000,- EUR, tedy kolem 2.500.000,- Kč. Do této částky je splatnost garantována garančním fondem. Ale ty úroky Vám nepokryjí ani inflaci. Jen za poslední tři roky dělala přiznaná inflace kolem 15 %, to je celkem z naspořené částky 45 % dolů. Přiznaná ovšem není skutečná, ta byla u spousty komodit vyšší. Něco šlo nahoru víc, něco méně. Vše se ale celkově zdražilo. Jednou za to může počasí a neúroda, jindy světové trhy, ale cena pak již nikdy nejde dolů, ačkoli se zmíněné dostalo k normálu. Snad u těch položek, kdy vše prochází a muselo by se vyhodit, pokud by ztráty překračovaly únosnou mez. Na tyto položky pak markety udělají akci. Ale ostatní ceny jen stoupají. Dneska už Vám nepůjde nikdo pomoct na zahradu za 20,- Kč nebo 30,- Kč na hodinu. Minimálně o 200,- Kč víc. Ale platy (nepočítám politiky) a důchody? Hrůza. Ty 2 % navýšení (nebo kolik to je doopravdy) nepokryjí inflaci ani nejzákladnější potřeby, natož ceny dovolených, ale i dětských kroužků a relativně potřebných věcí. Co tedy dělat, kam dát peníze?
Jistý pán, nebudu jmenovat, ale hraje si na odborníka, doporučuje nákup obligací. Ano, teoreticky by to byla dobrá volba, alespoň snížit ztráty, nárůst oproti inflaci nehrozí ani zde, některé společnosti nabízejí sice úroky až kolem 10 %, některé dokonce více. Jenže to má taky háček - spousta společností emituje obligace jen za účelem vybrat od lidí peníze. Pak třeba i nějaký čas platí úroky, ale najednou jsou insolventní, peníze zmizí, pro policii jsou nedohledatelné, většinou převedené na nějaký spřízněný účet, a tak investoři nedostanou nic. Možná těch pár korun úroku zpočátku, ale jistinu už neuvidí nikdy. Počítejte sami - i kdyby celé dva roky (splatnost většiny obligací) dostávali úroky, za celou dobu je to jen kolen 20 %. A kde je zbytek? V soukromých kapsách. Nikde není dána povinnost nahradit škodu, korporátní společnosti jsou přeci právnická osoba. Soudy rozhodují většinou tak, že maximálně uloží trest s podmínkou, ale většinou nikdy není v rozsudku náhrada škody s příslušenstvím v plné šíři. Že za korporátním rozhodováním musí vždy stát nějaká fyzická osoba se neřeší. Trestní odpovědnost zpravidla žádná. Když se pokusíte zmenšit riziko a rozdělit investici, jste na tom vlastně stejně. I kdyby jen jeden z deseti byl nepoctivý, přicházíte o celý zisk. V tom lepším případě. V horším jdete do minusu.
Jedinou možností je nějaké ručení. Ale ne movitými věcmi, pokud je nepřevezmete do vlastního opatrování. Ty se dají prodat, zničit, zašantročit. Tak se nabízí jediná trochu jistota - zástava nemovitostí v odpovídající hodnotě. Kdo Vám ji nabídne nebo s ní souhlasí, patrně to myslí upřímně a dluh chce splatit. Zejména, pokud se jedná o nemovitost k vlastnímu bydlení. Jenže tuto možnost Vám obligace, resp. emitenti nenabídnou.
To je zase problém té druhé strany - půjčují peníze s nekřesťanským úrokem proti ručení bytem a doufají, že časem přestane dlužník platit, protože úroky jsou neúnosné, a pak skočí na jeho bydlení. Ale vraťme se k probíranému problému.
Kam tedy uložit těžce vydělané a ušetřené peníze, když doba je takto divoká? Jak o ně nepřijít?
Inu, řešení se hledá velice těžko. Nejideálnější je uložení do matrace, úrok je sice 0 %, ale to zase není o tolik oproti 2 %, některé banky nabízejí i méně. Každopádně je zapotřebí veliká ostražitost.
