Článek
Kdykoli se v kostele mluví o majetku, vždy padne i slovo Ježíš. A jak svým lidem hlásal chudobu. Neshromažďujte statků pozemských, Bůh se o Vás postará, podívejte se na ptáky nebo ostatní zvířata. Také žijí v chudobě, mají na sobě jen to, co nosí celý život. A nic neshromažďují.
Tak všechno dejte církvi, my musíme mít všechno ne jen pozlacené, ale přímo celé ze zlata. Kalichy, monstrance, drahé obrazy, když pít, tak jen čisté víno. My totiž nejsme obyčejní smrtelníci jako Vy ostatní, jsme něco víc, jsme božími posly. My s Bohem komunikujeme, my se řídíme jeho pokyny, ty pak předáváme Vám, obyčejným lidem.
Tak i tomu jsem jako dítě věřil. Dnes se na to dívám i z té druhé strany. Bohů už tady máme víc, než je zdrávo. Na Boha si hraje Trump, Putin, Klaus, … Mohl bych asi dlouho jmenovat. A majetek? Když hlásají chudobu, proč oni sami shromažďují ve velkém? Nejen kostely, zmiňované kalichy, monstrance, obrazy, ale i pozemky, lesy, kláštery a spoustu dalších budov. A jak k tomuto majetku přišli? Poctivou prací to nebylo. A nešlo také jen o desátky. Procesy s čarodějnicemi byly jen vrcholkem pověstného ledovce. Ačkoli je u nás 40 let živil stát a opravoval jim kostely, obrazy a jiné památky, nechali si vrátit nejen to, co měli, ale i to, co jim nepatřilo. A navíc peníze. Spoustu peněz, na mnoho let dopředu a stále platíme. Nejen křesťanům, ale i těm, kteří založili svoji sektu teprve nedávno, peníze dostaly i ty sekty, které měl stát již dávno zakázat. A bez ohledu na to, kdo jim eventuálně majetek odebral, zda Benešovy dekrety nebo komunisti. To ostatně platilo i o politicích. A jiní si musí utahovat opasky. I když to už nejde.
