Tehdy Favorit, dnes Superb. A my Západ nedoháníme?

My Češi jsme dobří ve spoustě věcí. V některých dokonce patříme ke světové špičce. Ano, mám samozřejmě na mysli brblání a shazování vlastních úspěchů. Tam, kde jsou jiné národy hrdé, i když nemají být na co, si Češi najdou způsob, jak se shodit.

Viděli jste nové Octavie? Podle mne nejpěknější sériově vyráběná auta střední kategorie v Evropě, možná na světě.

Pamatujete si, co v Boleslavi vyráběli v roce 1989? To byly panečku stroje. Ano, stroje to byly pěkné. Napadlo vás někdy, že se vyráběly ve stejném roce jako BMW E30 a Mercedes W124?

Zatímco české automobily dnes bez problémů konkurují západní produkci, při pohledu na statistiky našich výdělků to občas vypadá, jako bychom pořád vyráběli favority.

Proč o tom píšu? Hodně se mluví o dohánění Západu. Metrik je spousta. Vždy se jedná o statistiky, kterým rozumějí většinou jen lidé, kteří je tvořili, a kolikrát ani ti ne. A následná interpretace výsledků veřejnosti situaci nezlepšuje. Spíš naopak. Normálně by mi to bylo jedno, ale vytváří to špatnou náladu a lidé jsou zašňuření a místo aby se v hospodách zpívalo, tak se tam jenom nadává. Kvůli nadávání tam nemusím chodit. To můžu zůstat doma s manželkou.

A co tedy máme dělat? Zpívat, nebo brblat? Ano, to je to, oč tu běží. V Německu jsem žil a stále tam trávím několik týdnů v roce. S německými a rakouskými kolegy jsem v denním kontaktu, takže jsem si udělal nějakou představu o ekonomické realitě života v Německu. Ano, jedná se samozřejmě pouze o výsledky mého pozorování za mizerných 10 let trvalého a přechodného pobytu, ale já osobně jsem výsledky svého pozorování pokládal za přesné.

Jsem pouhý průmyslový inženýr, takže bych se nikdy neodvážil rozporovat data statistických autorit, ale dlouhodobě mi na prezentovaných datech něco nesedělo. Neodpovídala výsledkům mého pozorování.

V novinách (samozřejmě online, ne na papíře, vyrábí se to ještě vůbec?) se střídavě dočítám, že Západ doháníme a že nám utíká. Ne. Pravda není uprostřed. My Západ doháníme. Ne tak rychle, jak bychom chtěli, ale za 32 let jsme odmazali 90 % ztráty.

V roce 1993 vydělával průměrný Němec čistého přibližně 42 334 Kč měsíčně, zatímco průměrný Čech pouhých 4 613 Kč. Německá mzda tedy představovala 9,18násobek české. Jinými slovy, Němec vydělával o 818 % více.

V roce 2025 už vypadají čísla podstatně jinak. Průměrná čistá mzda v Německu dosahuje přibližně 75 179 Kč, zatímco v Česku 43 009 Kč. Němec tedy vydělává přibližně 1,75násobek české mzdy, neboli o 75 % více.

Pokud tedy měříme, o kolik procent Němci vydělávají více než Češi, můžeme říci, že jsme za 32 let snížili jejich mzdový náskok o přibližně 91 %.

O metrice můžeme diskutovat. Já použil orientační srovnání nominálních čistých mezd. Použití jiných metrik v tomto kontextu nemá vliv na samotné sdělení. Pouze zjistíme, že jsme neodmazali 90 %, ale jen 80 % původní ztráty. Co se mne osobně týče, i to je důvod k oslavě.

Všimli jste si? Čeho? Ano. Uvádím porovnání v čistých mzdách. Ne, není to náhoda. Je to důvod, proč stejně jako Churchill věřím pouze statistikám, které jsem osobně zfalšoval.

Ve zprávách nám pravidelně předkládají aktuální srovnání s německými mzdami. V roce 2025 byla průměrná německá mzda 2,17krát vyšší než česká. To jako že Němec vydělává více než dvojnásobek toho, co já?

Správná otázka a děkuji za ni. Nevydělává. Je totiž více ukazatelů, které je možné porovnávat. A podle autora je hrubá mzda tím nejhorším možným. Máme totiž čistou mzdu, hrubou mzdu a cenu práce. Zatímco čistá mzda a cena práce jsou „finanční toky“ viditelné na stavu účtu, o hrubé mzdě nic takového tvrdit nemůžeme. Výši čisté mzdy pozná každý zaměstnanec přírůstkem na účtu. Cenu práce pozná každý zaměstnavatel úbytkem na účtu. Hrubá mzda je něco jiného. Je to v podstatě způsob, jak stát legislativně mlží s výpočtem odvodů, abychom neměli představu o tom, kolik peněz zaměstnavatele vlastně stála naše přítomnost v zaměstnání a jak velkou úlitbu jsme obětovali bohům na správě sociálního zabezpečení. Což by nevadilo, pokud by v každé zemi čarovali stejně. Fakt, že to nedělají, je ďábel ukrytý v detailu mezinárodního srovnávání hrubých mezd.

Dost legrace! V tabulce jsou data za rok 2025. S Němci se můžeme porovnávat podle tří kritérií a z nějakého důvodu si vždy vybereme to, co pro nás vychází nejhůře. Když mluvíme o naší konkurenceschopnosti, slýchám, že naše cena práce dohání tu německou, a proto umřeme hlady. Z čísel mi to nevyplynulo.

A samozřejmě má oblíbená mantra: Němci vydělávají 2,17krát více než my. Ne. To nevydělávají. Mají pouze 2,17krát vyšší hrubou mzdu. Vydělávají o 75 % více. Líbilo by se mi, kdyby mi zaměstnavatel přidal 75 %, ale více by mi vyhovovalo, pokud by mi dal 818 %, což je množství peněz, o které by německý kolega bral více než já, pokud by se psal rok 1993.

O něco menší radost by mi udělalo, pokud by mi přidal 340 % nebo jen 300 %, což je množství peněz, o které měli v roce 2000 vyšší mzdy Italové a Španělé. Opět záměrně uvádím v čistém.

Jak můžete vidět v přiloženém grafu, obě dvě zmíněné země máme na dohled.

Češi, nekraďte.

Když jsem se jako malé dítě dostal k moři, byl jsem šťastný a obrovskou radost mi udělalo, že umím přečíst i nápis ve španělštině. Nebyl. Bylo to psané česky. Dvě slova, která se mi jako malému chlapci zaryla hluboko do paměti. Možná proto mne tak bolí shazování našich úspěchů. Zatímco tehdy museli rodiče přemýšlet, jestli mi můžou koupit zmrzlinu, dnes, když tam vyrazíme s dětmi, jdeme i na večeři a do aquaparku. S delfíny jsme neplavali, nejsem Rockefeller.

Takže co? Zpěv, nebo pláč?

Záleží, jak se na to budeme dívat. Historická data nám říkají, že máme co oslavovat. Západ doháníme. Na zdraví. Bohužel to nic nemění na naší ekonomické realitě a na tom, že nemáme peníze na všechno. To ostatně nemá nikdo. Ale ani to nesnižuje význam cesty, kterou jsme ušli za jedinou generaci.