Článek
Co s infarktem.
Nechci nic zlehčovat, tohle je prostý popis možnosti průběhu infarktu.
Likvidoval jsem na zahradě hromadu ořezaných větví, kolem poledne jsem šel poobědvat. Po jídle kafé, malá přestávka u televize, obvyklý obřad. Nečekaně se mi udělalo zle. Hodně zle. Žádné varování, intenzivní tlak za hrudní kostí, ztížené dýchání, pocit, který neznáš. Pokusil jsem se lžičkou sody vypudit domnělou bublinu z útrob po obědě, bez úspěchu, rozdýchání na čerstvém vzduchu na dvoře beze změny. Čas utíká rychle, začneš se o sebe bát. Změřil jsem si tlak, 180/120, indikátor mi signalizoval poslední červené políčko na semafórku, došlo mi, že je zle. Sáhnul jsem po telefonu, 155, příjemný hlas mě pár větami vyzpovídal, kategoricky mě znehybnil v klidové poloze a za pár minut záchranka.
Něco se mnou udělali, stav se zklidnil a za zvuku sirén mě přemístili do nemocnice a po nějakých procedurách mi popřáli dobrou noc. Ráno převoz do fakultní nemocnice, potřebná vyšetření a přesun do servisu. Tam mi pan doktor popsal, co se bude dít, přes trubku na zápěstí mi zavedl nějaké udělátko, jmenuje se to stent. Všechno sleduješ vedle sebe na obrazovce, povídáš si s doktorem vtipy, vidíš, jak se konec toho nástroje dostane do ucpané cévky, abraka-dabraka, cévka se zprůchodní a „sestro, další“. Následný pobyt v nemocnici je sledování, že je všechno tak, jak má být, dva-tři dny a hotovo.
Všem vám přeji pevné zdraví, žádná překvápka, ale pokud se, nedej bože, něco vyvrbí, pak se s důvěrou svěřte doktorům, mají to zmáknuté. Jsem 70+, nemocnici jsem potřeboval poměrně často a fňukání nad bídným zdravotnictvím prostě neberu.
Pěkné dny.
