Článek
Letoun Boeing 727-31 společnosti Trans World Airlines mířil z newyorského letiště JFK do Minneapolis. Ve výšce 39 000 stop, tedy téměř 12 kilometrů nad zemí, panovaly podle vyšetřovatelů podmínky, které samy o sobě nic podobného nevysvětlovaly. Let probíhal v noci, bez turbulence a s autopilotem zapnutým v režimu udržování výšky.
Pak se ozvalo chvění. Kapitán podle své výpovědi nejprve zaznamenal vibrační pocit, který během několika sekund přešel v lehké kmitání letounu. Když se podíval na přístroje, zjistil, že Boeing začíná výrazně zatáčet a naklánět se doprava. Umělý horizont ukazoval náklon přibližně 20 až 30 stupňů, přestože autopilot se snažil letoun vést opačným směrem.
Jak to bylo doopravdy?
Kapitán autopilota odpojil a začal používat levé křidélko, aby náklon zastavil. Jenže letadlo pokračovalo v pravém náklonu. Přidal proto také levou směrovku. Ani téměř plné výchylky řízení ale zpočátku nestačily. Situace se začala měnit v boj o samotné přežití.
Vyšetřování později ukázalo, že problém nebyl jednoduše v autopilotu. Na pravém křídle se totiž nacházela jedna z náběžných slotových klapek, která zůstala vysunutá. Konkrétně šlo o slot číslo 7. Asymetrie mezi pravou a levou stranou křídla zásadně změnila aerodynamické vlastnosti letounu a vytvořila síly, proti nimž měl pilot stále menší prostor k manévrování.
Tady začíná nejspornější část celého případu. Posádka tvrdila, že žádný ovladač, který by mohl vést k vysunutí slotů, nepoužila. NTSB však po několikaletém vyšetřování dospěla k jinému závěru. Podle bezpečnostní rady byly sloty č. 2, 3, 6 a 7 vysunuty v důsledku činnosti posádky a slot číslo 7 se následně kvůli kombinaci aerodynamického zatížení a svého předchozího nesprávného seřízení nedokázal zasunout.
Nešlo o jediný problém
NTSB přitom nepopsala událost jako jednoduchou chybu jednoho člověka. Vyšetřovatelé rekonstruovali velmi specifický řetězec událostí. Podle jejich závěru se posádka pravděpodobně pokusila vysunout dva stupně vztlakových klapek na odtokové hraně křídla bez současného vysunutí náběžných slotů. Krátce nato se začaly vysouvat sloty na obou křídlech. Následovalo chvění a stále rychlejší náklon doprava.
Rozhodující nebylo pouze to, že se letoun začal naklánět. Problém spočíval v tom, že reakce přišla v okamžiku, kdy už se situace stávala obtížně zvládnutelnou. Podle simulací, které Boeing provedl pro NTSB, bylo možné letoun při včasné reakci vrátit do horizontálního letu s relativně malou ztrátou výšky. Jakmile však prodleva přesáhla přibližně 17 sekund, simulovaný průběh se začal podobat skutečné katastrofální situaci letu 841.
Stal se malý zázrak
Letoun mezitím přešel do spirálovitého pádu. Kapitán se pokoušel použít křidélka i směrovku, ale vysoká rychlost a vzniklý boční skluz postupně snížily účinnost příčného řízení. Boeing se stále stáčel doprava a prudce ztrácel výšku. V jednom okamžiku dokončil celý 360stupňový výkrut ve spirále a nacházel se přibližně ve výšce 21 000 stop.
Situace se dál zhoršovala. Kapitán nechal vysunout podvozkovou soustavu, přičemž posádka zaznamenala velmi hlasitý zvuk. Během dalšího pádu se však stalo něco zásadního: slot číslo 7 byl z křídla stržen. Tím se obnovila možnost příčného řízení a letoun bylo možné znovu ovládnout. Přibližně v 21:48:58, tedy zhruba minutu po začátku nejhorší fáze, se kapitánovi podařilo Boeing dostat pod kontrolu ve výšce kolem 5 000 stop.
To ovšem ještě neznamenalo konec problémů. Po návratu pod kontrolu posádka zjistila poruchu hydraulického systému „A“ a nefunkční spodní směrový tlumič. Při pokusu použít alternativní systém vysunutí přistávacích klapek se navíc letoun prudce naklonil doleva. Posádka proto klapky opět zasunula a připravila se na přistání bez nich.
Letadlo bezpečně přistálo
Ani podvozek nebyl zpočátku jednoznačně v pořádku. Kontrolky hlavních podvozkových noh ukazovaly nebezpečný stav, a kapitán proto provedl nízký průlet nad dráhou, aby řídicí věž mohla vizuálně ověřit jejich polohu. Pozorovatelé potvrdili, že všechny tři části podvozku vypadají vysunuté. Ve 22:31 pak Boeing 727 dosedl na dráhu 3 v Detroitu. Bilance byla vzhledem k průběhu události pozoruhodná: všech 89 lidí na palubě přežilo. Osm cestujících utrpělo lehká zranění a letoun byl značně poškozen.
Případ je zajímavý především tím, že samotný konec letu nebyl tak jednoduchý jako běžné „piloti zvládli poruchu“. Vyšetřovací zpráva NTSB pracovala s velmi konkrétní rekonstrukcí aerodynamického problému a zároveň musela řešit zásadní rozpor mezi fyzickými důkazy a výpověďmi posádky. Vyšetřovatelé například zjistili, že záznamník hlasů v kokpitu byl vymazán. Podle NTSB přitom mohl obsahovat informace z období před přistáním, které by pomohly objasnit příčiny události.
NTSB nakonec označila za pravděpodobnou příčinu izolaci slotu číslo 7 ve vysunuté poloze po vysunutí několika dalších slotů a následném zasunutí slotů č. 2, 3 a 6. K tomu podle závěru přispěly nevhodně načasované zásahy kapitána do řízení. Vyšetřovatelé zároveň uvedli, že předchozí nesprávné seřízení slotu číslo 7 v kombinaci s aerodynamickým zatížením zabránilo jeho zasunutí.
Časová osa události
21:47:32 – Podle rekonstrukce NTSB se začínají vysouvat náběžné sloty č. 2, 3, 6 a 7. Letoun letí ve výšce 39 000 stop rychlostí přibližně Mach 0,816.
21:47:34 – Posádka zaznamenává chvění a Boeing se začíná pomalu naklánět doprava.
Přibližně 21:47:40–21:47:45 – Sloty č. 2, 3 a 6 se začínají zasouvat, zatímco slot č. 7 zůstává vysunutý. Náklon doprava se rychle zvyšuje.
21:47:45 – Letoun dosahuje přibližně 35° pravého náklonu. Kapitán odpojuje autopilota a snaží se Boeing vrátit do horizontální polohy.
21:47:51 – Kapitán reaguje na další prudký pravý náklon plnými nebo téměř plnými výchylkami řízení. Letoun však přechází do výrazného bočního skluzu a začíná nekontrolovaně klesat.
21:48:25 – Boeing dokončuje první úplný 360° výkrut a nachází se přibližně ve výšce 21 000 stop.
Krátce poté – Posádka vysouvá podvozek. Letoun pokračuje v pravém náklonu a prudkém klesání.
21:48:58 – Slot č. 7 se odtrhne od pravého křídla. Obnoví se příčné řízení a kapitán získává Boeing zpět pod kontrolu ve výšce přibližně 5 000 stop.
Po návratu pod kontrolu – Posádka zjišťuje poruchu hydraulického systému „A“ a nefunkční spodní směrový tlumič.
Při přiblížení k Detroitu – Vysunutí přistávacích klapek pomocí alternativního systému způsobí prudký náklon doleva. Posádka proto přistává bez klapek.
22:31 – Boeing 727 bezpečně přistává na dráze 3 letiště Metropolitan Airport v Detroitu. Všech 89 lidí na palubě přežívá.
Zdroje: autorský článek s využitím
