Článek
Česká diplomacie byla dlouhá léta nudná disciplína. Samé schůzky, kompromisy, opatrná slova a nekonečné tiskové konference, u kterých člověk usnul ještě před třetím odstavcem. Pak přišel Petr Macinka a jako správný Motorista si řekl, že to chce trochu adrenalinu. Proč opatrně formulovat stanoviska, když lze přidat plyn a nechat diplomaty, aby pak po světě vysvětlovali, co tím vlastně bylo myšleno?
Mezinárodní summit na Facebooku? Jo!
Zdá se, že jeho oblíbenou metodou řízení ministerstva je heslo: „Nejdřív bouchneme do stolu, detaily vyřešíme později.“ Kritici mu vytýkají personální změny na ministerstvu i v Českých centrech a obviňují ho z bourání fungujících struktur. Macinka naopak tvrdí, že jde o potřebnou reformu a větší efektivitu.
To je ostatně jeho styl. Kde jiní politici používají hedvábné rukavičky, Macinka vytahuje pracovní rukavice z hobbymarketu. Místo diplomatického slovníku často volí jazyk, který připomíná televizní debatu ve dvě ráno. Člověk má někdy pocit, že kdyby mohl mezinárodní summit nahradit diskusí na Facebooku, neváhal by ani minutu.
Petr Macinka občas připomíná záškoláka, který čeká, jestli jeho průšvih praskne
Nespletl si trochu pojem diplomacie?
Jenže ministr zahraničí není komentátor na sociálních sítích. Jeho práce není vyhrát hádku na internetu, ale přesvědčit lidi, kteří s ním často vůbec nesouhlasí. Diplomacie totiž není soutěž o nejostřejší hlášku. Je to umění dosáhnout svého, aniž by si toho druhá strana všimla. Nejlepší diplomat obvykle není ten, o kterém se nejvíc mluví, ale ten, po jehož práci zůstane méně problémů než před ní.
Macinka zatím působí dojmem člověka, který si myslí, že nejlepší způsob, jak otevřít dveře, je kopnout do nich. Občas to opravdu funguje. Horší je, když jsou za nimi spojenci.
Ani jeho veřejná vystoupení nepůsobí dojmem, že by chtěl napětí spíš tlumit. Naopak. Několik jeho výroků vůči prezidentovi nebo politickým oponentům vyvolalo další spory a posílilo dojem, že konflikt je pro něj běžným pracovním nástrojem. V politice to může přinášet body u vlastních příznivců. V diplomacii ale body nerozdávají voliči, nýbrž státy, které s vámi mají chtít spolupracovat i zítra.
Adept na zlatou medaili
Je samozřejmě fér dodat, že jeho příznivci na tom vidí přesný opak. Tvrdí, že konečně přišel někdo, kdo se nebojí říkat věci napřímo a dělat změny bez ohledu na odpor úřednického aparátu. Jenže přímost je v diplomacii trochu jako chilli v dětském jogurtu. Trocha může být zajímavá. Když to přeženeš, nikdo už neřeší chuť.
Petr Macinka a jeho „zlé dvojče“ Filip Turek
Možná je ještě brzy psát definitivní soudy. Ale pokud by ministerstvo zahraničí rozdávalo body za schopnost vyvolat rozruch, Petr Macinka by měl zřejmě zlatou medaili. Jenže v diplomacii se medaile nerozdávají za to, kolik lidí naštveš. Spíš za to, kolik problémů dokážeš vyřešit tak, aby si toho skoro nikdo nevšiml.
Tam zatím česká diplomacie připomíná spíš závodní auto, které má výkonný motor, ale řidič se rozhodl, že zatáčky jsou přeceňované. A když už náhodou do cíle dorazí, polovina depa mezitím řeší, co se vlastně cestou pokazilo a koho bude potřeba přesvědčit, že to byl od začátku promyšlený plán.
Zdroj: autorská golsa
