Článek
Letoun společnosti LOT měl za sebou let z New Yorku do Varšavy a při přiblížení k letišti Okęcie se posádka dostala do situace, která sama o sobě nemusela znamenat katastrofu. Objevily se totiž problémy s indikací podvozku. Podvozek vypadal jako vysunutý, ale nebylo jisté, zda je skutečně v bezpečné poloze. Kapitán proto dostal povolení k průletu a zvýšil výkon motorů, tento okamžik se ukázal jako rozhodující.
Posádka nemohla letoun ovládat
Vnitřní motor číslo 2 totiž nevydržel zvýšení zatížení. Vyšetřování později ukázalo, že došlo k destrukci části nízkotlaké turbíny po předchozím poškození materiálu. Problém tedy nevznikl jako náhlá náhoda během několika posledních sekund letu. V konstrukci motoru existovala slabina, která umožnila vznik a postup únavových trhlin. Když se kritická část hřídele následně porušila, turbína se rozpadla a její fragmenty byly vymrštěny vysokou rychlostí.
To je na celé havárii nejdůležitější. Nešlo pouze o ztrátu jednoho motoru. Il-62 byl čtyřmotorový letoun, takže samotný výpadek jednoho motoru ještě automaticky neznamenal pád. Katastrofální se stalo to, kam se energie rozpadajícího se motoru přenesla. Úlomky turbíny totiž bohužel zasáhly další části letounu.
Poškodily tedy další motor a především přeťaly ovládací vedení směrovky a výškovky. Tím posádka přišla o normální možnost ovládat letoun v podélném a směrovém pohybu. Závažnost poškození dokládá i následné zkoumání vraku: část turbínového disku byla nalezena několik kilometrů od místa dopadu.
Pomník obětem letu LOT 007 na ulici Paweł Lipowczan poblíž Okęcie
Piloti chtěli stroj dostat mimo obydlenou oblast
Situace se navíc odehrála v mimořádně nevhodné fázi letu. Letadlo bylo nízko nad zemí a posádka měla jen několik desítek sekund na reakci. Nebyl čas stoupat, diagnostikovat rozsah poškození a hledat jiný způsob návratu na letiště. Když byly poškozeny ovládací prvky, problém už nebyl jen v pohonu. Letoun ztratil základní schopnost reagovat na pokyny pilotů.
Rekonstrukce posledních okamžiků ukazuje, že posádka se přesto pokoušela stroj dostat mimo obydlenou oblast. Podle závěrů vyšetřování dokázala s omezenými možnostmi řízení ještě ovlivňovat směr letu pomocí křidélek a snažila se nasměrovat letoun do prostoru, kde by následky dopadu mohly být menší. Oficiální závěry uvádějí, že posádka se snažila zabránit dopadu na hustě zastavěnou oblast.
Letoun nakonec přešel do prudkého klesání. Podle rekonstrukce měl před nárazem výrazně skloněný nos a rychlost kolem 380 kilometrů za hodinu. Dopadl přibližně 900 metrů před prahem dráhy 15 u Okęcia. Celý incident od destrukce motoru po náraz trval jen desítky sekund, nikdo neměl šanci přežít.
Nešlo o jedinou poruchu
Vyšetřování se následně soustředilo na samotný motor. Polská komise dospěla k závěru, že zásadní roli sehrály materiálové a výrobní nedostatky a konstrukční řešení hřídele turbíny. Kritické místo představovala změna průměru hřídele, kde vznikalo zvýšené namáhání. K tomu se přidaly nedostatky v materiálu a jeho zpracování. Postupně vznikající únavové poškození nakonec vedlo k porušení hřídele a následnému rozpadu turbíny.
Proto je LOT 007 důležitým příkladem toho, že letecká katastrofa nemusí být způsobena jedinou poruchou. Řetězec zde měl několik článků: konstrukční a materiálový problém v motoru, jeho selhání při zvýšení výkonu, průnik úlomků do dalších částí letadla, zničení ovládacích systémů a nakonec ztrátu kontroly v malé výšce. Každý jednotlivý problém mohl být za jiných okolností zvládnutelný. Jejich současný výskyt ale vytvořil situaci, ze které už posádka neměla reálnou možnost uniknout.
Zahynula politička i boxerský tým
Katastrofa měla ještě jeden rozměr. Na palubě byli mimo jiné členové amerického amatérského boxerského týmu a jeho doprovod a také polská zpěvačka Anna Jantar. Celkem zahynulo 77 cestujících a deset členů posádky.
Případ LOT 007 se později stal také varováním před tím, co může způsobit nekontrolované rozpadnutí motoru. U běžné poruchy motoru má letoun stále další pohonné jednotky a posádka může pokračovat v řízení. Tady však motor selhal takovým způsobem, že se jeho části staly ničivými projektily uvnitř vlastního letadla. Nejtragičtější na celém případu proto nebyla samotná ztráta motoru, ale skutečnost, že jeho destrukce zasáhla přesně ty systémy, bez nichž už žádný čtyřmotorový letoun nemůže bezpečně pokračovat v letu.
Časová osa tragédie
- 14. března 1980 – dopoledne: LOT 007, Iljušin Il-62 SP-LAA „Mikołaj Kopernik“, letí z New Yorku do Varšavy. Na palubě je 87 lidí.
- přiblížení k Varšavě: Posádka zaznamenává problém s indikací podvozku. Není jisté, zda je podvozek skutečně bezpečně zajištěn.
- krátce před 11:15: Kapitán zahajuje průlet a zvyšuje výkon motorů.
- několik sekund poté: Motor číslo 2 se v důsledku destrukce nízkotlaké turbíny rozpadá. Úlomky zasahují další části letadla.
- následující sekundy: Jsou poškozeny další systémy včetně ovládání směrovky a výškovky. Letoun přestává normálně reagovat na řízení.
- přibližně o 26 sekund později: Záznamy letových zapisovačů končí ještě před samotným nárazem.
- 11:14–11:15: Il-62 přechází do prudkého klesání a dopadá asi 900 metrů před prahem dráhy 15 u letiště Okęcie. Zahynulo všech 87 lidí na palubě.
Zdroje: autorský článek s využitím
https://www.washingtonpost.com/archive/national/1980/05/24/polish-crash-explained/4486083a-136a-4d2b-9f30-4b738edad929/
