Článek
Donald Trump už řadu let rozděluje svět na dva nesmiřitelné tábory. Jedni v něm vidí politika, který boří zavedené pořádky, druzí člověka, jenž se stal ideálním nástrojem ruských zájmů. Pokud se člověk podívá na veřejně dostupné informace z posledních čtyřiceti let, není těžké pochopit, proč druhý pohled získává tolik příznivců. Nejde totiž o jednu fotografii, jeden výrok nebo jednu schůzku. Jde o dlouhou řadu indicií, které do sebe až překvapivě zapadají.
Stopy vedou do Moskvy
Neznamená to automaticky, že Donald Trump byl vědomým ruským agentem. Takové tvrzení by dostupné důkazy nepotvrzovaly. Stejně tak ale není možné přehlížet, že Moskva v něm opakovaně viděla člověka, jehož vzestup je v jejím strategickém zájmu.
První stopy vedou už do osmdesátých let. Trump tehdy několikrát navštívil Sovětský svaz a podle bývalých důstojníků KGB patřil mezi západní podnikatele, o které měla sovětská rozvědka zájem. To samo o sobě nic nedokazuje, tajné služby se zajímaly o řadu významných byznysmenů. Jenže právě u Trumpa na tuto kapitolu navázaly další události.
V devadesátých letech se jeho podnikatelské impérium dostalo do vážných problémů. Několik kasin zkrachovalo, banky mu přestávaly důvěřovat a přístup ke klasickému financování byl stále složitější. V té době se začaly objevovat významné investice a obchody spojené s lidmi z postsovětského prostoru. Trumpovy nemovitosti kupovali ruští a další postsovětští podnikatelé, často prostřednictvím firem registrovaných v daňových rájích.
Je možné, že má Vladimir Putin v osobě Trumpa vlastně spojence?
Rusko na straně Trumpa
Vyšetřovatelé i novináři dlouhodobě upozorňovali, že luxusní realitní trh představoval jednu z cest, jak legalizovat peníze pocházející z organizovaného zločinu. Nikdy se však nepodařilo prokázat, že by se na praní špinavých peněz podílel přímo Trump.
Jisté ale je, že jeho značka se stala výnosným obchodem sama o sobě. V řadě projektů neinvestoval vlastní kapitál, pouze propůjčil své jméno. To mu přinášelo milionové příjmy a zároveň udržovalo obraz mimořádně úspěšného miliardáře. Právě tato pověst se později ukázala jako jeden z pilířů jeho politické kariéry.
Když pak přišly prezidentské volby v roce 2016, už nešlo jen o obchod. Americké zpravodajské služby, zvláštní vyšetřovatel Robert Mueller i pozdější zpráva republikány i demokraty podporovaného senátního výboru se shodly v jednom zásadním bodě: Rusko vedlo rozsáhlou operaci s cílem poškodit Hillary Clintonovou a pomoci Donaldu Trumpovi.
Tohle už není propaganda, ale závěr vyšetřování
Součástí této kampaně byla nechvalně známá petrohradská Internet Research Agency financovaná Jevgenijem Prigožinem. Její zaměstnanci vytvářeli falešné americké profily, skupiny i stránky na Facebooku, Instagramu, Twitteru a dalších sítích. Vydávali se za běžné Američany, organizovali demonstrace, šířili dezinformace a cíleně rozehrávali témata, která americkou společnost nejvíce rozdělovala – rasové konflikty, migraci, držení zbraní nebo náboženství. Vyšetřování doložilo tisíce reklam, stovky falešných účtů a obsah, který zasáhl desítky až stovky milionů uživatelů sociálních sítí.
To už není spekulace ani politická propaganda. To je závěr oficiálních amerických vyšetřování. Stejně důležité je ale připomenout druhou část příběhu. Muellerova zpráva sice popsala rozsáhlé kontakty lidí z Trumpova okolí s ruskými aktéry, nepodařilo se však prokázat trestně postižitelné spiknutí mezi Trumpovou kampaní a ruskou vládou. Jinými slovy – Rusko prokazatelně zasahovalo ve prospěch Trumpa, ale přímé řízení či koordinace s jeho kampaní nebyly prokázány v rozsahu potřebném pro trestní stíhání.
Paradox, který může být důmyslná kamufláž
To ovšem neznamená, že by celý příběh zmizel. Naopak. Republikány vedený Senátní výbor později zveřejnil téměř tisícistránkovou zprávu, která popsala mimořádně rozsáhlé kontakty lidí z Trumpova okolí s osobami napojenými na Rusko. Zvláštní pozornost věnoval například tehdejšímu šéfovi kampaně Paulu Manafortovi, který podle zprávy sdílel citlivá volební data s Konstantinem Kilimnikem, mužem označovaným americkou kontrarozvědkou za osobu s vazbami na ruské zpravodajské služby. Výbor označil tuto situaci za závažné kontrarozvědné riziko.
Přesto dodnes část veřejnosti vnímá Trumpa jako symbol tvrdé politiky vůči Rusku. Je to zvláštní paradox. Politik, jehož zvolení Moskva podle amerických institucí aktivně podporovala, bývá často prezentován jako největší nepřítel Kremlu. Přitom ruská propaganda opakovaně ukazovala, že jeho nástup do Bílého domu považovala za výhodnější variantu než vítězství Hillary Clintonové.
Moskva měla zájem na Trumpově úspěchu
Ať je to jakkoli, tak faktem zůstává něco jiného: Rusko mělo dlouhodobý zájem na Trumpově úspěchu, investovalo značné prostředky do informačních operací podporujících jeho kandidaturu a lidé z jeho okolí udržovali neobvykle intenzivní kontakty s osobami napojenými na Moskvu. To jsou závěry, které nevycházejí z internetových diskusí, ale z oficiálních amerických vyšetřování.
Proto stojí za to o nich mluvit. Ne proto, že by každá indicie byla důkazem spiknutí, ale proto, že při pohledu na celý obraz působí až překvapivě konzistentně. Někdy totiž není nejdůležitější jediný důkaz. Mnohem výmluvnější může být mozaika událostí, která se skládá po desítky let.
Zdroj: autorský článek s využitím
