Článek
Jiří Traxler se narodil v roce 1912 v Táboře a k hudbě se dostal už během studií. Naučil se hrát na klavír i bendžo a ještě jako student aranžoval jazzové skladby pro vlastní orchestr. Ve třicátých letech pak působil v pražském Orchestru Gramoklubu a postupně se zařadil mezi výrazné osobnosti nastupující české swingové scény. Jeho jméno se spojilo také s Jaroslavem Ježkem, R. A. Dvorským nebo Karlem Vlachem. Traxler skládal, aranžoval a psal texty a některé jeho písně se později staly součástí českého hudebního kánonu. Podílel se také na hudbě k filmům Eva tropí hlouposti, Za tichých nocí nebo Sobota.
V Československu ho nic nedrželo
Jenže pak přišel únor 1948 a s ním prostředí, ve kterém už pro něj hudba přestávala být samozřejmou součástí života. „Zakázali mi hraní mých věcí v rozhlase a nemohl jsem konferovat Orchestr Karla Vlacha,“ vzpomínal později. V roce 1949 proto odešel z Československa. Jeho cesta nevedla rovnou k pohodlnému životu v Kanadě. Nejprve strávil nějaký čas v uprchlickém táboře v Německu a teprve potom se usadil v Kanadě. Tam přišlo překvapivé pokračování jeho kariéry. Hudbou se totiž nedokázal uživit tak, jak byl zvyklý doma.
Traxler měl ale naštěstí pro něj ještě jeden talent, který se mu tentokrát hodil víc než swing. Uměl kreslit. Získal práci technického ilustrátora u společnosti Canadair, významného kanadského výrobce letadel, který se později stal součástí Bombardieru. U firmy nakonec pracoval téměř 25 let.
Učil Paula Anku
Z člověka, jehož před válkou znali hudebníci a posluchači pražských orchestrů, se tak stal muž, který se v Kanadě věnoval technickým výkresům. Nebyla to žádná krátká epizoda, než se vrátí na pódia. Byla to podstatná část jeho nového života. „Jiří Traxler nebyl pouze slavným a úspěšným skladatelem a klavíristou. Byl i chlapem, který si uměl užívat života a radovat se z něj, který dokázal zúročit své talenty s vášní i nadhledem,“ vzpomínal na něj Ondřej Havelka.
Traxler doprovází sbor při vystoupení v Edmontonu 10. března 2007
Hudbu ale úplně neopustil. V Kanadě se k ní čas od času vracel a jeho minulost se připomněla i poněkud nečekaně. Když už nebyl profesionálním muzikantem, přišli za ním známí s chlapcem, u kterého chtěli zjistit, jestli má hudební talent. Traxler ho poslechl a potvrdil, že ano. Tím chlapcem byl tehdy ještě malý Paul Anka.
Do Československa se Traxler dlouho nevracel. Ani po politickém uvolnění v roce 1968 necítil potřebu návratu. Poprvé se domů podíval až po 42 letech. „Poprvé jsem se setkal se zbytkem rodiny a spolužáky. Měl jsem protichůdné pocity; když jsem jel zpět, vracel jsem se domů.“
Hudba jako součást života
Po pádu komunistického režimu ho navíc překvapilo, že jeho hudba v Česku stále žije. Jeho skladby začaly znovu hrát další hudebníci a Traxler se postupně vrátil i k veřejnému vystupování. K jeho pozdním hudebním návratům patřilo například vystoupení u příležitosti jeho 95. narozenin, kdy hrál na klávesy v parlamentu provincie Alberta v Edmontonu.
Jeho životní příběh tak má poměrně neobvyklou pointu. Traxler v Československu pomáhal vytvářet zvuk domácího swingu, ale po emigraci se hudební kariéra na čas stala minulostí. V Kanadě se místo notových zápisů věnoval technickým výkresům a téměř čtvrt století pracoval v leteckém průmyslu.
Přesto se ke klavíru nakonec znovu vrátil. Až do vysokého věku zůstal člověkem, pro kterého hudba nebyla jen zaměstnáním, ale něčím, co se ho drželo bez ohledu na to, kde právě žil. Jiří Traxler zemřel v srpnu 2011 v kanadském Edmontonu ve věku 99 let.
Zdroje:
