Článek
Když se řekne Treblinka, většina lidí si vybaví především název tábora. Jména mužů, kteří tam měli na starosti jeho každodenní chod, už tak známá nejsou. Jedním z nich byl Kurt Franz. V hierarchii tábora postupně získal značný vliv a po odchodu předchozího velitele se stal jeho faktickým šéfem.
Nasbíral řadu zkušeností
Franz se narodil v roce 1914 v Düsseldorfu. Před válkou pracoval mimo jiné jako kuchař a později vstoupil do SS. Do nacistického represivního aparátu se dostal stejně jako řada dalších mužů postupně. Nebyl od začátku někým, kdo by velel velkému táboru. Důležitou zkušeností pro jeho další kariéru se stala účast v programu Aktion T4.
Šlo o tajný nacistický program, v jehož rámci byli systematicky vražděni lidé s duševními nemocemi a postižením. Franz působil v jednom ze zařízení, která se na tomto programu podílela. Získal tam zkušenosti s prostředím, kde bylo zabíjení organizováno jako přesně rozdělená práce jednotlivých lidí. Tyto zkušenosti později využil v rámci operace Reinhard.
K trápení vězňů používal i psa
Do Treblinky přišel v roce 1942, v době, kdy se tábor rychle měnil v jedno z hlavních center nacistického vyhlazování evropských Židů. Nešlo o klasický pracovní nebo koncentrační tábor. Hlavním účelem Treblinky II bylo masové vraždění lidí, kteří sem byli deportováni po železnici. Franz zde nejprve působil jako jeden z důstojníků SS. Podílel se na dohledu nad provozem tábora a postupně se dostal mezi jeho nejvlivnější muže. Po odchodu Franze Stangla v roce 1943 převzal vedení tábora právě Kurt Franz.
Kurt Franz měl na svědomí mnoho mrtvých
Treblinka tehdy nebyla místem, kde se řešilo, kdo bude pracovat a kdo dostane lepší ubytování. Lidé přivážení transporty byli většinou zavražděni krátce po příjezdu. Menší část vězňů nacisté dočasně využívali k práci v táboře a právě jejich osud byl zcela závislý na rozhodnutích dozorců. Franz patřil k těm, kteří tuto moc měli přímo v rukou.
Poválečná svědectví popisují jeho chování jako mimořádně kruté. V Treblince si vysloužil přezdívku „Lalke“, což bylo označení odvozené od jeho psa. Právě pes jménem Barry se stal součástí pozdějších svědectví vězňů. Podle jejich výpovědí ho Franz používal k napadání vězňů.
Treblinka byla po povstání uzavřena
Franzova vina sama o sobě není založena na nějaké legendě. Je doložena jeho funkcí v Treblince, svědectvími přeživších i poválečným soudním řízením. V táboře měl na starosti také nejrůznější praktické záležitosti. To je na jeho příběhu možná nejzajímavější. Masové vraždění totiž neprobíhalo samo od sebe, potřebovalo železniční transporty, stráže, administrativu, třídění majetku obětí, pracovní komanda a lidi, kteří jednotlivé části systému spojovali dohromady.
Franz byl jedním z nich. V roce 1943 došlo v Treblince k povstání vězňů. Ti se zmocnili zbraní, zapálili část areálu a pokusili se z tábora uprchnout. Několika stovkám lidí se podařilo dostat za jeho hranice, většina z nich ale byla později dopadena nebo zahynula. Po povstání se nacisté rozhodli Treblinku uzavřít. Tábor byl rozebrán, místo mělo být zahlazeno a pozůstatky vražedného zařízení měly zmizet. Franz potom stejně jako další příslušníci personálu Treblinky dostal nové úkoly.
Po válce se snažil zmizet
Válka pro něj tím ale neskončila. Byl převelen do severní Itálie, kde se nacistické jednotky podílely na boji proti partyzánům a represích vůči civilnímu obyvatelstvu. Když válka skončila, Franz se ocitl mezi lidmi, kteří se snažili zmizet z dohledu. Na rozdíl od řady jiných nacistických zločinců se mu ale nepodařilo zmizet navždy, byl zatčen a později stanul před soudem v Düsseldorfu.
Proces s představiteli Treblinky začal v roce 1964 a táhl se několik let. Soudní řízení se opíralo především o výpovědi přeživších, kteří popisovali fungování tábora i jednání jednotlivých příslušníků SS. Kurt Franz nakonec v roce 1965 dostal doživotní trest odnětí svobody. Soud ho uznal vinným z podílu na vraždění a z dalších násilných činů spáchaných v Treblince. Z vězení byl propuštěn až v roce 1993 ze zdravotních důvodů a zemřel o rok později.
Nevypadal jako karikatura padoucha
Na Kurtu Franzovi je asi nejzajímavější jeho nenápadný vzhled, který dobře ukazuje problém, který se u nacistických pachatelů opakuje. Ne všichni vypadali jako karikatura padoucha. Mnozí působili jako běžní úředníci, vojáci nebo policisté. Rozhodující nebylo, jak vypadali, ale jaké měli pravomoci a co s nimi dělali.
Franz byl součástí systému, který dokázal během krátké doby zavraždit statisíce lidí. V Treblince přitom nešlo jen o vzdálené rozkazy vydávané někde v Berlíně. Na místě museli být lidé, kteří dohlíželi na jejich provádění, trestali vězně, řídili personál a zajišťovali chod celého tábora. Kurt Franz patřil mezi ně. Proto jeho jméno zůstalo po válce spojeno s Treblinkou mnohem víc než s nenápadným mužem z dobových fotografií.
Zdroje: autorský článek s využitím
