Článek
Když Wim Hof poprvé začal tvrdit, že člověk může vědomě ovlivnit svůj imunitní systém, většina lékařů jen nevěřícně kroutila hlavou. Podle tehdejších znalostí fyziologie totiž autonomní nervový systém funguje právě proto, že jej člověk neřídí vůlí. Srdeční tep, tělesná teplota, tvorba hormonů nebo aktivace imunity byly považovány za procesy probíhající mimo vědomou kontrolu.
Hof však vystupoval s přesvědčením, že lidské tělo disponuje schopnostmi, které jsme jednoduše zapomněli využívat. Tvrdil, že kombinací specifického dýchání, pravidelného vystavování se chladu a intenzivního mentálního soustředění lze organismus naučit reagovat úplně jinak, než je běžné. Mnozí jeho slova označovali za marketing nebo mystiku. Jenže Hof nedělal jen odvážná prohlášení. Předváděl výkony, které se zdály být téměř nemožné.
Muž, který udělal zimu svým spojencem
Rodák z nizozemského Sittardu se narodil v roce 1959 a už jako mladík začal experimentovat s pobytem v ledové vodě. Tvrdí, že ho k tomu přitahovala zvláštní intuice – jednoho zimního dne prý jednoduše skočil do zamrzlého kanálu a pocítil něco, co později popsal jako hluboký pocit klidu. Postupně začal své zkušenosti rozvíjet do uceleného systému. Nešlo už jen o otužování, ale také o specifickou dechovou techniku připomínající řízenou hyperventilaci, meditaci a práci s koncentrací.
V roce 2024 Hofova bývalá manželka Caroline promluvila o domácím násilí, které rodina z jeho strany zažívala
Veřejnost si ho ale všimla především kvůli rekordům. Dokázal vydržet téměř dvě hodiny ponořený v nádobě plné ledu, absolvoval půlmaraton bosý za polárním kruhem, vystoupal vysoko na Kilimandžáro pouze v kraťasech a pokusil se zdolat Mount Everest bez standardní vysokohorské výbavy. Některé jeho pokusy skončily předčasně, jiné mu přinesly zápisy do Guinnessovy knihy rekordů. Většina fyziologů tehdy předpokládala, že jde o výjimečně geneticky vybaveného jedince. Hof s tím ale nesouhlasil s tím, že jeho schopnosti nejsou vrozené, nýbrž naučené. Toto tvrzení přitáhlo pozornost vědců.
Experiment změnil pohled na lidskou fyziologii
V roce 2011 zahájili výzkumníci z nizozemské Radboudovy univerzity první experimenty, při nichž chtěli zjistit, zda Hof skutečně dokáže ovlivnit procesy, které běžný člověk řídit neumí. Nejznámější experiment přišel o tři roky později. Dobrovolníkům vědci aplikovali endotoxin, tedy neškodnou součást buněčné stěny bakterií. Přestože nejde o infekci, organismus na něj reaguje prudkou imunitní odpovědí. Dostaví se horečka, zimnice, bolesti svalů i únava, tedy příznaky připomínající chřipku.
Část účastníků před experimentem absolvovala desetidenní výcvik podle Wim Hof Method. Druhá skupina nikoliv a výsledky byly překvapivé. Vyškolení dobrovolníci měli během experimentu výrazně vyšší hladiny adrenalinu, produkovali více protizánětlivého cytokinu IL-10 a současně nižší množství látek podporujících zánět. Subjektivně navíc popisovali mnohem mírnější příznaky než kontrolní skupina. Výzkumníci dospěli k závěru, že autonomní nervový systém a vrozenou imunitní odpověď lze za určitých okolností skutečně vědomě ovlivnit.
To byl pro medicínu významný moment. Nikoli proto, že by potvrdil všechny Hofovy výroky, ale protože poprvé ukázal, že člověk může aktivně zasahovat do mechanismů, které byly dlouhá desetiletí označovány za zcela mimovolní.
V roce 2012 byl Hof odsouzen k 40 hodinám veřejně prospěšných pracích a pokutě 350 EUR za domácí násilí proti 18letému synovi Caroline, Christianovi
Co se vlastně v těle děje?
Zjednodušeně řečeno funguje Hofova metoda jako řízený stres. Hluboké opakované dýchání mění koncentraci oxidu uhličitého v krvi, což krátkodobě ovlivňuje kyselost organismu i činnost nervového systému. Organismus následně reaguje prudkým vyplavením adrenalinu. Současně přichází další stresor – chlad. Lidské tělo je nuceno aktivovat mechanismy, které omezují ztrátu tepla, mění prokrvení končetin a mobilizují energetické zásoby. Z pohledu evoluce jde o přirozenou reakci, kterou však moderní člověk využívá jen minimálně.
Právě opakované vystavování podobným podnětům může podle některých vědců vést k lepší adaptaci organismu na stres. Tento princip se označuje jako hormeze – tedy situace, kdy malá dávka zátěže organismus dlouhodobě posílí. To ale ještě neznamená, že metoda léčí nemoci.
Co skutečně potvrzuje věda
Od roku 2014 vznikla řada dalších studií. Zkoumaly vliv Wim Hof Method na psychiku, sportovní výkon, zánětlivé procesy i kvalitu života. Nejkomplexnější přehled publikovaný v roce 2024 analyzoval všechny dostupné kvalitní studie. Autoři dospěli k poměrně střízlivému závěru.
Existují poměrně přesvědčivé důkazy, že metoda zvyšuje hladinu adrenalinu a současně mění některé zánětlivé procesy v organismu. Zdá se také, že může snižovat subjektivně vnímaný stres a zlepšovat psychickou odolnost.
Na druhou stranu důkazy o zlepšení sportovního výkonu, rychlejší regeneraci nebo léčbě konkrétních nemocí zatím nejsou dostatečně přesvědčivé. Autoři zároveň upozorňují, že většina studií pracovala s malým počtem účastníků, často šlo převážně o mladé muže, a výsledky proto nelze jednoduše zobecnit na celou populaci. Jinými slovy – některé Hofovy myšlenky získaly vědeckou podporu, ale mnohé populární interpretace předbíhají současné poznání.
Může metoda pomoci pacientům?
To je otázka, která dnes zajímá lékaře nejvíce. Chronický zánět hraje významnou roli u celé řady onemocnění – od revmatoidní artritidy přes Crohnovu chorobu až po některá kardiovaskulární či metabolická onemocnění. Pokud by bylo možné zánětlivou reakci bezpečně tlumit pomocí dechových technik a řízeného otužování, znamenalo by to významný posun v preventivní medicíně.
Jenže zde vědci brzdí přílišný optimismus. Současné studie jsou zatím příliš malé na to, aby bylo možné doporučit Wim Hof Method jako standardní léčebný postup. Výzkumníci proto zdůrazňují potřebu rozsáhlých randomizovaných klinických studií.
Psychika jako další možný přínos
Vedle imunity se výzkum zaměřuje také na psychické zdraví. Řada účastníků studií popisuje lepší zvládání stresu, vyšší energii, kvalitnější spánek nebo zlepšení nálady. Některé experimenty naznačují pozitivní efekt u lidí s vyšší mírou stresu či depresivních příznaků. Ani zde však zatím neexistují jednoznačné důkazy. Není totiž snadné oddělit biologický účinek samotné metody od placebo efektu nebo vlivu pravidelného cvičení a meditace.
A pak je tu největší problém, kterým je marketing, tady se nachází nejslabší místo celého fenoménu. Hof i jeho společnost často hovoří o pozitivních účincích na desítky různých nemocí. Některá tvrzení se týkají autoimunitních chorob, roztroušené sklerózy nebo dokonce nádorových onemocnění. Tato prohlášení ale zatím vědecké studie nepotvrzují.
Dokonce i výzkumníci, kteří se na původních experimentech podíleli, opakovaně upozorňovali, že jejich výsledky nelze interpretovat jako důkaz léčebných účinků. Potvrdili pouze schopnost krátkodobě ovlivnit některé fyziologické mechanismy, nikoli léčit konkrétní choroby.
Existují i rizika
Popularita ledových koupelí vedla k tomu, že je začali zkoušet lidé bez jakékoliv přípravy, což je podle odborníků problém. Náhlé ponoření do ledové vody vyvolává prudkou stresovou reakci organismu. Dochází ke zvýšení krevního tlaku, zrychlení srdeční frekvence a výraznému zatížení srdce. Ještě nebezpečnější mohou být dechová cvičení prováděná ve vodě.
Během intenzivní hyperventilace totiž klesá hladina oxidu uhličitého v krvi. Člověk pak nemusí včas pocítit potřebu nadechnout se a může náhle ztratit vědomí. S tímto mechanismem bývá spojováno několik případů utonutí lidí, kteří dechová cvičení prováděli při koupání nebo potápění. I samotná organizace Wim Hof Method proto dnes výslovně upozorňuje, že dechová cvičení se nikdy nesmějí provádět ve vodě.
Co na tom fascinuje vědce nejvíce?
Nejde o samotné rekory. Mnohem zajímavější je skutečnost, že Hof přiměl vědu znovu otevřít otázky, které byly považovány za uzavřené. Ještě před patnácti lety většina učebnic uváděla, že autonomní nervový systém člověk vůlí ovlivnit nedokáže. Dnes už víme, že alespoň do určité míry to možné je. Neznamená to, že se každý může stát Ledovým mužem. Ani že studená sprcha nahradí léky. Ukazuje to ale, že vztah mezi mozkem, nervovým systémem, hormony a imunitou je mnohem složitější, než jsme si ještě nedávno mysleli.
Proto zůstává Wim Hof jednou z nejzajímavějších postav současné fyziologie. Část jeho tvrzení věda vyvrátila, část stále čeká na potvrzení a některá překvapivě obstála v laboratorních podmínkách. Především však otevřel debatu o tom, kde vlastně leží skutečné hranice lidského organismu a zda jsme je dosud vůbec správně chápali.
Časová osa života Wima Hofa
- 1959 – Narodil se Wim Hof v nizozemském Sittardu.
- 70. léta – Začíná experimentovat s pobytem v ledové vodě.
- 90. léta – Formuluje základy Wim Hof Method založené na dechu, chladu a meditaci.
- 2000–2010 – Stanovuje několik světových rekordů spojených s odolností vůči chladu.
- 2011 – Radboudova univerzita zahajuje první vědecké experimenty.
- 2014 – V časopise PNAS vychází přelomová studie potvrzující možnost ovlivnit některé aspekty vrozené imunitní odpovědi.
- 2014–2024 – Přibývají klinické studie zkoumající účinky metody na stres, zánět i psychické zdraví.
- 2024 – Systematický přehled dostupných výzkumů potvrzuje slibné výsledky zejména v oblasti zánětlivých procesů, současně ale upozorňuje na nízkou kvalitu části důkazů a nutnost rozsáhlejších klinických studií.
Zdroje: autorský článek s využitím
