Článek
Co je to foton?
Foton je dle dnešní teorie stav pole, nikoli objekt v prostoru.Je to tedy teoretická konstrukce, která už 100 let nese jméno foton.
Přestože je to tedy stav pole, popisujeme světlo buď jako vlnu nebo jako částici. Je to jako když sčítáme dvě jablka a dvě hrušky a chceme vědět kolik je jablek nebo kolik je hrušek.
Jiný zdroj popisuje foton jako neutrální částici elektromagnetického záření, která jeví zároveň vlastnosti vlny. https://publi.cz/books/270/02.html
Dle teorie fotonu:
Představme si bodový zdroj světla.Zdroj světla musí vyzařovat fotony současně do všech směrů.Vznikají tedy nehmotná pole energií, které se šíří prostorem.
Foton - stav pole, který má nulovou hmotnost by měl mít díky právě nulové hmotnosti neomezenou rychlost.
Ale rychlost světla je omezena, proč?
Máme tomu také rozumět tak že nehmotná energie se šíří prostorem bez potřeby nosiče energie?
Fotony opouštějí zdroj světla v určitých množstvích – ve kvantech.
Tato kvanta energií nejsou nepodobná vlnám energií, které se šíří prostorem.
Ale zde je právě to ale, žádná energie se nemůže šířit bez nosiče energie.
A tak zkusme chápat věci trochu jinak.
Po více jak sto letech jsme povinni se o to alespoň pokusit.
Takže zpátky do školy.
Sáhneme do učebnic fyziky o šíření vlnění ve vodě.
Vidíme pohyb vlny, ale vodní částice se pohybují jen nahoru a dolů. Šíření pohybu vlny není pohyb částic vody, ale je to šíření stavu, vyšších a nižších hustot vody.
Dá se říci že, vlnění je šíření stavu, vyšší a nižší energie.
Myšlenkový experiment, voda:
Předpokládejme, že nějaký velký prostor je naprosto rovnoměrně vyplněn vodou.
Někde uprostřed bude koule.
Na počátku experimentu nebude existovat žádný pohyb.
Najednou začne koule rytmicky „dýchat“.
Částice v přímém sousedství koule jsou tlačeny ven, takže hustota kulovitého obalu se zvýší nad normální hodnotu.
Podobně při stahování koule se hustota kulovitého obalu zmenší pod normální hodnotu.
Tyto změny se šíří celým prostorem.
Částice, z nichž se prostor skládá, vykonávají jen malá chvění, avšak celý pohyb je pohybem postupující vlny.
Pohyb neprovádí sama hmota, pohyb je způsoben tím, že se hmotou šíří energie. https://www.e-fyzika.cz/kapitoly/16-vlneni.pdf
No jo, ale jak se tedy šíří světlo?
Světlo je forma energie, která se projevuje tím, že částice baryonové hmoty kmitají, je to tedy kinetická energie částic baryonové hmoty.
Kinetická energie kmitu potřebuje ke svému šíření mimo svůj zdroj hmotu, nosič neboli vodič.
Přenášení kinetické energie kmitu zvuku je že si energii kmitu zvuku předávají molekuly vzduchu mezi sebou.
Můžeme s jistotou říct, že zvuk nemá hmotnost ale je to energie, která se šíří vlněním prostředí schopného přenášet energii kmitu zvuku.
Ve vakuu není možný přenos energie kmitu zvuku.
Pro přenos kmitu zvuku je tedy nutná hmota schopna přenášení energie kmitu zvuku.
Stejně tak i světlo nemá hmotnost ale je to energie, která se šíří vlněním prostředí schopného přenášet energii kmitu světla.
Světlo je přenášeno vlněním časoprostoru.
Ale jak to funguje?
Časoprostor není fyzicky prázdný prostor, ale je ve skutečnosti vyplněn temnou hmotou.
Představme si temnou hmotu jako hustou kapalinu tvořenou nejmenšími částečkami hmoty.
Pro přibližnou představu velikosti základní částice si můžeme vzít zrnko saharského písku jako základní částici.
V poměru k velikosti zrnka písku by běžný atom baryonové hmoty, dosahoval průměru oběžné dráhy Saturnu.
Pro názornější vysvětlení způsobu šíření a rychlosti světla se přestěhujme do jednorozměrného prostoru. Jednorozměrný prostor jsou základní částice poskládané v jedné řadě za sebou. Základní tvar - přímka.
Nyní si pořídíme model jednorozměrného prostoru.
Není nic jednoduššího než si jej koupit.
Ovšem nebudeme hledat prodejce modelu jednorozměrného prostoru, ale toho kdo nám prodá Newtonovo kyvadlo.
Kuličky Newtonova kyvadla nám představují základní částice v 1D prostoru.
NK
Levá strana kyvadla je zdroj záření – kmitů.
Pravá strana je cíl záření – kmitů, strana vyzáření.
NK
Nuže začněme
Na levé straně zvedneme a pustíme jednu kuličku. Po nárazu ostatní kuličky setrvávají na své pozici, ale na pravé straně se odrazí taktéž jedna kulička, která se po zhoupnutí vrátí a vrací úder zpět. Takto si budou krajní kuličky předávat svou kinetickou energii, dokud vlivem ztrát nedojde k zastavení. Ostatní statické kuličky jsou zde jen jako nosiče informace.
Přenášeli jsme jeden kmit, zdroj – cíl, cíl – zdroj atd. až do úplného vyzáření energie.
A teď přenos světla prostorem temné hmoty bez Newtonova kyvadla.
Necháme pracovat přímo základní částice.
Strana vstupu kde baryonová hmota coby zdroj záření předá kinetickou energii kmitu, první základní částici, ta kmit předá následující základní částici a tak to pokrčuje až do výstupu kmitu - místa vyzáření energie kmitu.
Částice si tuto energii kmitu posílají tak jako kuličky Newtonova kyvadla. Částice si předávají směr, energii a rychlost změny energie kmitu.
Jaké musí mít základní částice vlastnosti?
Základní částice jsou nejmenšími částicemi našeho prostoročasu, nic menšího v našem prostoročase neexistuje.
Základní částice se jeví v našem prostoročase jako třírozměrný objekt – bod.
Vzhledem k tomu že základní částice je nejmenším objektem našeho prostoročasu nic z tohoto světa už do ní nemůžete umístit natož tak s tím uvnitř základní částice pohnout či otočit.
Počet vnitřních rozměrů základní částice je tedy nula.
Vnitřní prostor základní částice má nula rozměrů. Nula rozměrný prostor znamená že, nejkratší délka je zároveň i nejdelší délkou a nejkratší čas je zároveň i nejdelším časem. Minulost, přítomnost i budoucnost jsou jeden stav času.
Objekt s vnitřními nula rozměry má v prostoru kde se nachází nejvyšší možnou dosažitelnou tvrdost daného prostoru, jeho povrch je tvarovatelný ale vzhledem k nula vnitřním rozměrům, nemění svůj objem v prostoru.
0D
Základní částice se jeví v našem prostoročase jako třírozměrný objekt – bod.
Tvrdost základní částice umožňuje přenášet energii kmitu světla na obrovské vzdálenosti téměř beze ztrát.
Takže rychlost světla?
Stále pracujeme v jednorozměrném prostoru, který je složen jen ze základních částic.
Představme si Newtonovo kyvadlo ve vakuu složené ze základních částic dlouhé 299 792 km.
Na jedné straně spustíme kuličku, tím pošleme do první základní částice jeden kmit.
Kmit projde základní částici v nejkratším možném (Planckeho čase) čase který je dán nejmenším možným rozměrem (Planckeho délkou) základní částice v daném prostoru.
Doba průchodů kmitu základními částicemi se sčítá, je tedy přímo úměrná vzdálenosti.
Takže v našem případě délky 299 792 km se kmit projeví v cíli za 1 sec, což je rychlost světla ve vakuu.
Toto je definice absolutního rozměru a času daného prostoročasu (čistá temná hmota bez jakéhokoliv zakřivení).
Struktura temné hmoty.
Základní částice tedy tvoří temnou hmotu.
A nyní si tedy ukážeme, jaká musí být struktura temné hmoty, aby dokázala přenášet energii kmitu světla ze všech možných zdrojů současně.
Pro zjednodušení si představíme prostor ve tvaru koule složeného ze základních částic.
Naše koule základních částic je vlastně tří rozměrné Newtonovo kyvadlo.
Takže kdekoli na povrchu naší koule vložíme kmit, tento bude základními částicemi předáván ve směru, rychlosti a síle přes prostor naší koule až do místa kde bude kmit vyzářen na protilehlém povrchu naší koule.
Aby docházelo k předávání světelného kmitu opravdu všemi směry, musí se všechny základní částice vzájemně beze zbytku dotýkat svými povrchy. Toho dosáhnou právě svojí tvarovatelností takže, dámy a pánové představuji Vám strukturu temné hmoty složené ze základních částic.
struktura temné hmoty
Takže závěrem – FOTON NEEXISTUJE
Světlo je přenášeno vlněním časoprostoru
Naše oči jsou jen detektory krátkých gravitačních vln
Celá teorie je podrobně popsána v publikaci „Princip ekvivalence, jednoduchá cesta k pochopení gravitace“, která vyšla v červnu 2025
ISBN 978-80-11-06998-8 (brožováno)
Celou publikaci si můžete zdarma pročíst zde
