Článek
V našich krajích je to sice jen fantazie, ale co kdyby se to stalo. Snad ještě žádná vláda nikdy opravdu reálně a razantně nesnižovala stavy úředníků. Byl by to šok. Třeba by se konečně mohly přestat zvyšovat daně.
S napětím sleduji, co se bude dít dál. Úředníci se brání. Nikdo přeci nemá právo jim rušit jejich funkce. Jsou přeci nepostradatelní. Vždyť žili vždy v tom, že je to práce na celý život. Na úřadě jsou zaměstnány celé rodiny a příbuzenstvo. Vždy platilo, že práce úředníka, svědomitost, alibismus a vyhýbání se chybám i možnostem udělat chybu, to vše zajistilo rodinu na celý život.
Postupně k tomu v našich krajích přibyl požadavek vysoké školy, ale co jsem sledoval spolužačky, které se hned po gymnáziu upíchly na úřadě, tak i čtyřkařky určité vysoké školy dají s přehledem. Je to prostě papouškování jako každé jiné a ještě jsou milosrdní, když zaplatíte. Diplom je pak poukázka na celoživotní peníze z daní nás všech.
Na úřadě pracují dvě třetiny naší třídy gymnázia. Náš třídní učitel je zástupce starosty, spolužák o lavici přede mnou je starosta. Ten, co seděl vedle něj, vede místní nemocnici. A všichni ti lidé mají známé a ti mají své známé a ti všichni obsazují pozice, na které se nikdy v historii neobjevil inzerát a nikdo nikdy nenabíral „člověka z lidu“, někoho z ulice, kdo není ničí známý. Možná tak jedině jako stafáž.
Pokouším se po spoustě let reálné práce hlásit o zaměstnání kamkoliv ve svých 57 letech, kdy celý život pracuji v soukromém sektoru, platím daně a zákazníky si sháním sám. Žádný „švarc“ systém jako většina národa, kde jak firmy tak živnostníci chytračí, že si hrají na něco, co nejsou. Fakt pracuji sám a fakt si sháním zákazníky sám. Nefasuji peníze měsíc co měsíc jisté a nemachruji s tím, jak mám z nich velké nějaké virtuální odvody. Když je mzda jistá a její výšku zná člověk každý měsíc předem, odvody jsou jen nějaká hra. Ne jako u OSVČ, kde vás to dostane do kolen, příjem nestabilní, odvody stabilní. Platím měsíc co měsíc teď už skoro deset tisíc bez ohledu na to, zda něco vydělám nebo ne. Že vás bolí klouby nikoho nezajímá. Placená dovolená neexistuje. Tedy žebrám měsíc co měsíc po reálných lidech tisícovku či dvě a oni zvažují, zda moje práce má takovou hodnotu, aby mi to dali. Za práci žádného úředníka by to v životě nedali.
Sleduji, jak existuje strašná spousta lidí, které může hravě nahradit umělá inteligence. Ti lidé vlastně v práci fungují jen jako roboti, hlavní je docházka a přítomnost. Na všechno, co udělám, potřebuji papír, zkoušky, osvědčení, povolení. Všechny tyto lidi a jejich „služby“ si platím, i když nechci.
Strašně moc bych si přál skutečné zeštíhlení státu, ne jen nějaká gesta, kdy stát neustále nabírá další lidi, tvoří nová ministerstva a známí známých mají pré. Pokud už někdo propouští úředníky, tak jich propustí padesát a vzápětí je upíchne na jiné pozice nebo jen ruší „mrtvé duše“ v ruském stylu, kdy se zatím vykazovala úřednická místa pro jistotu jako rezerva a hrdinně to někdo částečně seškrtá a pak v tichosti vytvoří místa jiná. Podle mne by stát měl měsíc co měsíc vykazovat, kolik úředníků zaměstnává, aby běžný platící občan měl představu, jak to roste.
Někde jsem četl, jak za Rakousko-Uherska stačil pro provoz jen zlomek úřednictva, které máme dnes a vše fungovalo. Dnes jsou počítače, informační systémy, nikdo nemusí umět psát krasopis a mazlit se s jedním lejstrem půl dne. A místo, aby agendy a úředníků ubylo, byrokracie kyne a kyne.
Proto mi přijde jako úžasná zpráva, že za oceánem se něco děje a pokud by opravdu došlo k odlehčení státní správy a ukázalo se, že to není jen pohádka, ale že to jde a vše funguje dál, byl by to obrazně řečeno velký krok pro lidstvo. Zatím všude jen sleduji, jak úřednictvo kyne a kyne, je čím dál odtrženější od reality a cítí se být elitou a nakonec musí dojít k revoluci nebo krachu státu jako takového, aby se začínalo znovu s menším počtem úředníků.
Co si o tom myslíte? Neblíží se náhodou čas, kdy opravdu půjde práci úředníka, ale i učitele, policisty či vojáka nahradit robotem a umělou inteligencí? Budeme čekat do poslední chvíle s maximálním počtem úředníků, nechat stále nové lidi dělat úřednické zkoušky a nabírat a nabírat a zvyšovat daně? Nebo se před technologickým skokem nadechneme a systém připravíme na to, že bude stačit desetina lidí a ostatní ať pracují a vytváří reálné hodnoty?
Zavedeme pravidla která budou platit a budou se dodržovat? Nebude to všechno jen pseudo hra, aby se zaměstnalo co nejvíce lidí a všem se vedlo dobře bez reálné práce a výsledků? Neiritují mne odměny šéfů státních institucí, které jsou napůl v krachu, bez dotování by si ani neškrtly, ale manažer má příjmy jako sultán.
Ten jeden plat není žádná katastrofa, tragédie je, že je tu opravdu ohromné množství lidí, kteří vykonávají úkoly jak pro robota nebo dokonce takové, jako je jen přepisování tabulek ze systému do systému a hledání paragrafů, proč co zamítnout a proč vrátit žádost kvůli chybějícímu slovíčku. Pokud toto není práce pro robota a umělou inteligenci, pak už nic.
