Článek
Lucifer měl kdysi tam nahoře jakýsi průšvih, a proto skončil v našem lidském světě. Prý za trest, protože pro duchovní bytost jeho formátu musí být jistě trestem pobývat mezi takovými primitivy jako jsou lidé, třebaže tito byli stvořeni Bohem k obrazu jeho.
Ale nemyslím si, že by Lucifer v tomto lidském světě nějak zvlášť trpěl a to především díky své veselé povaze, jakou bychom u jiných archandělů hledali jen těžko. Například takový archanděl Gabriel je vyhlášený morous, který nedá svůj planoucí meč z ruky a nezasměje se, jak je věčnost dlouhá, jen by nejraději tím svým planoucím mečem do všeho sekal a sekal.
Jiný by na Luciferově místě naříkal, rval si zoufalstvím pírka ze svých perutí, litoval svého pádu, ale Lucifer nad tím jen mávl rukou a hned se přizpůsobil novým životním podmínkám na tomto lidském světě, který má do ráje, odkud byl Lucifer vypuzen, věru hodně daleko.
Tak například velmi oblíbenou zábavou Lucifera bylo zjevování se lidem v hořícím keři.
„Já jsem tvůj Bůh! Nebudeš mít jiného Boha mimo mne!“ přikazoval, samozřejmě v žertu, lidem Lucifer.
Jenže lidé zpravidla žertům nerozumí, protože jejich povaha je příliš bojácná. A tak skutečně považovali Lucifera, který na ně mluvil z hořícího keře, za jediného Boha. A takových žertů Lucifer natropil, škoda mluvit, je toho plný Starý zákon. Lucifer to ovšem nedělal z nějaké samolibosti, nutila ho k tomu prostě jeho veselá povaha, nepotřeboval, aby ho lidé uctívali, jen se chtěl trochu pobavit.
I proto se nechal jednou ukřižovat a pak vstal z mrtvých, protože pro něj nebylo nic lehčího. Byl přece jen obdařen schopnostmi, které v lidském světě působí nadpřirozeně, není divu, že v něm lidé spatřovali Božího syna, který je přišel na tento svět spasit.
Je ovšem pravda, že občas to už Lucifer přeháněl.
„Podívej, něco ti ukážu!“ smál se na mě Lucifer a než jsem se stačil na cokoliv zeptat, vypadal najednou jako oplatka, která se rovnou před mýma očima proměnila v jeho vlastní tělo, ačkoliv i nadále vypadala jako oplatka.
„Co to je, proboha?“ zeptal jsem se přísně Lucifera.
„Coby, eucharistie!“ zubil se Lucifer.
To už mě trochu dopálilo.
„Poslouchej, nepřeháníš to už trochu? Takto mást lidi, jak ti k tomu přijdou?“ zeptal jsem se přísně.
Lucifer po mých slovech zvážněl.
„Nedělám nic špatného,“ řekl a pokračoval, „lidé musí v něco věřit. Zjevím se jim, řeknu, že nesmí mít jiného Boha mimo mě a oni tomu věří. Věří tomu, že jsem Bůh.“
„Ale ty přece nejsi Bůh. Jsi sice duchovní bytost, přišel jsi z jiného světa, ale nejsi Bůh,“ připomněl jsem Luciferovi.
„Ale na tom přece nezáleží, to lidé nevědí, že nejsem Bůh. Pro ně, pro lidi, musí být Bůh každý, kdo je jako já. Ve srovnání s lidmi jsem Bůh, musím být Bůh. Je jedno, v co lidé věří, hlavně, že věří. Kdyby se lidem zjevil skutečný Bůh, tak by jim řekl totéž, co jim říkám já, totiž, že není jiného Boha.
A kdybys nás s Bohem postavil vedle sebe, a řekl lidem, aby ukázali na toho, o kom si myslí, že je Bůh, tak by ukázali na mě, protože právě takového Boha, jako jsem já, lidé potřebují, Boha, na kterého si mohou ukázat. Skutečný Bůh by je vyděsil, protože by na jeho místě neviděli nic než absolutní nicotu.
A já dávám lidem naději, že Bůh není nicota, nicota bez tvaru a bez jakýchkoliv citů, nicota, která je nad vším a ve které je vše ztraceno. Já dávám lidem naději, že je Bůh miluje a co na tom, že nejsem skutečný Bůh, že jsem jen Lucifer, padlý anděl?
Proto jsem padl, abych lidem přinesl na jejich svět naději.
A co na tom, že je tato naděje falešná?
Každá naděje je ze své podstaty falešná, jinak by nebyla nadějí.“
Lucifer se tvářil, jako by svoje slova myslel opravdu vážně.
„Naděje je největší zlo, a ty to zlo šíříš, pleteš lidem hlavy, protože Bůh není vzkříšení, jak si oni myslí, ani život věčný. Bůh, to je zánik, spása to je smrt, konec veškeré existence,“ připomněl jsem Luciferovi, že naděje je zlo.
„Když už jsem padl, tak se vším všudy, hele, já jsem v tomto ohledu maximalista, vždy jsem byl maximalista, někdo ty nebohý lidi utěšovat musí, tak je utěšuju já, protože už nemám co ztratit,“ odbyl mě Lucifer a odběhl se komusi zjevit v nádherném rouchu, v takovém, jaké na sobě mívají většinou nebinární osoby, ďas, aby to spral!
