Článek
Věnováno panu Lubomíru Stejskalovi
Div jsem se neproměnil v solný sloup, když jsem spatřil v Božím království samotného Kaifáše, ano, čtete a slyšíte dobře, toho velekněze, který odsoudil Krista k ukřižování!
„Proboha svatého, co tady děláte!? Že vám není hanba, po to všem!“ zvolal jsem zhnuseně při pohledu na tohoto člověka, který měl na rukou Kristovu krev.
Ale bylo dobře řečeno, abychom nikoho nesoudili, protože jediným spravedlivým soudcem je toliko vševědoucí Bůh. Ukázalo se totiž, že Kaifáš je vlastně milý, docela vtipný a hlavně neuvěřitelně velkým citem pro spravedlnost nadaným člověkem, který mi navíc dokázal odpustit onu, jinak neodpustitelnou nezdvořilost, protože v Božím království nemůže být pochopitelně nikdo špatný, kterou jsem ho počastoval.
Kaifáš se kvůli tomu na mě nezlobil, ba právě naopak. Vzal mě přátelsky za ruku a odvedl trochu stranou, abychom byli o samotě.
„Co tady dělám? To co vy, milý příteli. Užívám si věčného života v nepopsatelné blaženosti,“ vysvětlil mi Kaifáš, co dělá v Božím království.
Jeho hlas byl natolik mírný a pokorný, že si mě Kaifáš chtě nechtě hned získal. Znal jsem ho dosud jen z četby evangelia, ale takto jsem musel uznat, že tento velekněz, který odsoudil Krista k ukřižování, přece jen nemůže být špatný člověk.
Přesto jsem však z jakési setrvačnosti namítl: „Ale vždyť byste měl být v pekle! Odsoudil jste přece k smrti Krista, Božího Syna, Spasitele, Pána Našeho!“
„Ano, odsoudil jsem k ukřižování Krista. A odsoudil jsem ho právem, kdybych ho neodsoudil, dopustil bych se smrtelného hříchu. Odsoudil jsem ho, a proto jsem byl jako spravedlivý zachráněn pro život věčný!“ odpověděl mi Kaifáš.
„Tomu nerozumím! Promiňte! Odsoudil jste Krista a tak se zachránil pro život věčný?!“ přiznal jsem bez plodového obalu, že nechápu, jako si může někdo, kdo odsoudil Krista, užívat věčného života v Božím království.
A Kaifáš se netvářil nijak zkormouceně, ani kajícně, jeho tvář stále vyzařovala ono neskonalé štěstí jako tváře všech kněží!
„Ano, zdá se to trochu neuvěřitelným, ale je to docela jednoduché, milý příteli,“ řekl Kaifáš a pustil se do vysvětlování, „musel jsem odsoudit Krista, protože Kristus znevažoval Boha a biblické učení, což jsem jakožto farizej a tedy expert na tóru, nemohl ponechat jen tak, protože kdybych dopustil znevažování Boha a biblického učení, tak bych se sám dopustil smrtelného hříchu.“
„Cože, Kristus znevažoval Boha a biblické učení?“ náramně jsem se podivil tomu, co mi Kaifáš sděloval v Božím království!
„Nu, ovšemže, že Kristus znevažoval Boha,“ přikývl Kaifáš a pokračoval, „uvažte sám, zda není znevažování Boha, když se někdo prohlásí za jeho Syna!
Věřte mi, že znám tóru víc než nazpaměť, ale nikde v ní není ani jediné slůvko o Božím synu.
A náhle se vynoří někdo, kdo o sobě tvrdí, že je Boží syn!
Ale na co by, prosím pěkně, byl všemohoucímu Bohu, který je příčinou všeho, nějaký Syn?
Copak je Bůh nějaký plemeník, s prominutím, aby měl Syna, aby se rozmnožoval jako nějaký živočich, nebo nedej Bože, jako nějaká bakterie?
Prohlásí-li se někdo za Božího syna, tak tím Boha znevažuje, protože dělá z Boha člověka.
Ale Bůh není člověk, kterého stvořil právě Bůh!
Proto je tvrzení, že se Bůh stal člověkem, znevažováním Boha!
Nebo si třeba vezměte ten křest!
Proč by měl křest, o kterém není v Tóře taky ani jedna jediná zmínka, někoho spasit!
Bůh jasně řekl, co je znamením spásy, znamením spásy je obřízka!
Tak to stanovil Bůh, a žádný člověk, i kdyby to byl sám sv. Jan Křtitel, nemá právo a ani moc měnit Boží ustanovení!
A najednou se vynoří někdo, kdo tvrdí, že obřízka, kterou nám přikázal Bůh, není důležitá, že je důležité, když vás někdo postříká vodou!
Řekněte sám, může být většího znevážení Boha a biblického učení!?
Biblické učení jasně říká, že my, Židé, jsme vyvolený národ a znamením smlouvy mezi Bohem a námi je obřízka!
A pak přijde někdo, kdo říká, že tato smlouva je zrušena, a místo ní platí nějaká smlouva nová, která zcela popírá smlouvu starou!
A tomu mám věřit?
Tomu mám věřit já, velekněz a znalec biblického učení, to nemám chápat jako znevážení Boha a biblického učení, nemám to chápat jako urážku své víry?
Stará smlouva, kterou jsme uzavřeli s Bohem na Sinaji, najednou zničehonic neplatí, kamenné desky, do kterých je vytesána, se mohou vyhodit na skládku, a to všechno, aniž by nám to Bůh nesdělil osobně, ale toliko prostřednictvím svého údajného Syna?
A proč by ta stará smlouva najednou neměla platit, když všechno, co Bůh učiní, je věčné?
Kdo tvrdí, že je uzavřená s Bohem nová smlouva, se neskonale rouhá a já takové znevažování biblického učení nemohu strpět a mlčky přehlížet!
A pak ty Kristovy fantasmagorie, které vykládal! Ano, myslím ta jeho podobenství!
Třeba to o dělnících na vinici!
Podle této fantasmagorie je zbytečné věřit v Boha, protože k tomu, abyste byli spaseni, stačí, když v Boha uvěříte v tu nejposlednější možnou sekundu. Celý život můžete znevažovat Boha a biblické učení, ale když uvěříte v Boha v poslední sekundě, tak budete spaseni stejně jako ti, kteří v Boha věřili poctivě celý svůj život a ohrazovali se ostře proti jakémukoliv znevažování Boha a biblického učení!
To vám přijde spravedlivé?
Spravedlivé vůči nám, kteří v Boha věříme poctivě a nedovolíme, aby kdokoliv znevažoval Boha a biblické učení?
A pak přijde nějaký Kristus a udělá z nás, poctivých věřících, ve své fantasmagorii blázny?
Proto jsem musel Krista odsoudit!
Za jeho znevažování Boha a biblického učení, které popíral svými fantasmagoriemi!
Byla to moje povinnost velekněze, byla to moje odpovědnost za celé lidstvo, aby na něj někdo takový nepřivolal Boží hněv!
Odsoudil jsem Krista právem své víry v Boha a odsoudil jsem ho jménem Boha. A proto jsem v Božím království, protože jsem celý život věřil v Boha, sloužil Mu věrně a dbal na to, aby nikdo neznevažoval biblické učení, proto jsem v Božím království a ne v pekle, proto žiji věčně v nebeském blaženství!“
Kaifáš měl pravdu, jelikož znalci biblického učení mají vždy pravdu, a proto nikdy nemohou skončit v pekle. A protože kromě mne a Kaifáše nebylo v Božím království už jiných lidí, velmi brzy jsme se spřátelili a musím přiznat, že mi milující Bůh nemohl vybrat už lepšího parťáka pro život věčný v Jeho království než tohoto velekněze, spravedlivého mezi všemi spravedlivými…
