Článek
Nevím jak vy, ale já osobně jsem daroval Thomasi Pauknerovi velmi ochotně a velmi rád 100 000,- Kč v staré dobré hotovosti
K tomuto gestu dobré vůle jsem měl dva velmi pádné důvody.
Prvním důvodem je to, že je Thomas Paukner nepraktikující Žid a já mám od roku 1989 pro nepraktikující Židy velkou slabost, což byl i důvod proč jsem před několika lety poslal na rozvoj českého venkova 100 000,- Kč i D. Sterzikovi, který dnes už nikoho nezajímá.
A tím druhým, neméně pádným důvodem, proč jsem Thomasi Pauknerovi dal sto klacků na ruku je moje bytostné přesvědčení, že je naší občanskou povinností dělat všechno proto, abychom se dozvěděli pravdu.
A proto jsem poslal sto tisíc korun českých Thomasi Pauknerovi, kterému každý článek, v němž nám, občanům České republiky (která ovšem podle všeho neexistuje, protože rozpad Československa byl řízený západními elitami a tudíž je nesměroplatný), ukazuje tuto pravdu, zabere více jak sedmdesát hodin čistého času.
A taková ve všech ohledech poctivá práce, nezlobte se na mě, si zaslouží odpovídající odměnu, nehledě za to, že si rád připlatím za pravdu.
Samozřejmě, že je tato pravda frustrující v tom smyslu, že nám ukazuje, jak nás pořád ovládají ti, které jsme si nezvolili, a jak ti, které jsme si nezvolili, a kteří nás přesto ovládají, pořád kradou už víc jak třicet let po Listopadu, kradou a kradou a konce to jejich kradení nemá.
Ano, tato pravda je velmi frustrující. Ale je důležité, abychom tuto pravdu znali a je důležité, abychom věděli, že ti, co kradou, sedí teď v opozici. A ještě důležitější je vědět, že ti, co nekradou a ani nikdy nekradli, sedí teď, díkybohu, ve vládě, což nám dává přece jen naději na to, že ti, co kradou, budou potrestání a nám se pak bude žít líp.
Ano, je v tom pořádný kus naděje, když zásluhou Thomase Pauknera víme, že nekrade ani Babiš, ani Tykač, jak Pavel, tak Ivana, že nakrade nikdo, kdo je skutečnou morální ikonou (považuji za nutné dodat, že mravní ikonou pro mě nikdy nebyl Havel).
V tom je práce Thomase Pauknera neocenitelná a těch sto tisíc kaček, co jsem mu věnoval, to je naprostý pakatel a jsou opravdu chvíle, kdy se mám výčitky svědomí, že jsem Thomasi Pauknerovi nevěnoval ještě víc.
„Má mě o ty peníze okrást opozice nebo Česká televize?“ ptám se a pomalu spěji k rozhodnutí, že těch sto tisíc v hotovosti, kterými jsem Thomase Pauknera podpořil rozhodně není zdaleka všechno, co mu pošlu už jen kvůli tomu, abych se mohl čestným a poctivým našim lidem podívat do jejich očí a nepřipadal si jako spolupachatel Zla, které spolu se Lží a Nenávistí šíří opozice v čele se svým nejmenovaným hradním vůdcem…
