Článek
Po druhé třetině byl stav zápasu mezi Českem a Kanadou nerozhodný, a taky není divu, že o přestávce bylo v kanadské šatně pořádně dusno.
Kanadský trenér zuřil a řval na své svěřence jako urvaný z řetězu.
„Když prohrajete, tak budete muset těm českých bastardům podat ruce. To chcete? To opravdu chcete? Prohrát a podávat ruce českým bastardům? Ptám se, kdo chce podávat ruce českým bastardům?“
Kanadský trenér se rozhlédl po šatně, všichni hráči hleděli do země, nikdo se nehlásil.
Kanadský trenér proto přistoupil ke kapitánovi, chytil ho pod krkem za dres a křičel na něho: „Tak jestli nechcete podávat těm českým bastardům ruce, tak musíte vyhrát!
Rozumíš?
Musíte vyhrát!
Když vyhrajete, tak jim nepodáte ruce!
Rozumíš?“
„Rozumím,“ špitl hoch, který dělal kapitána.
„Kdo dá gól, má večerku prodlouženou o hodinu!“ dodal ještě kanadský trenér a protože se přestávka už končila, zařval, „tak jdeme na ně, hlavně se z těch českých bastardů neposrat!“
„Neposrat!“ zahřmělo sborově šatnou a opravdu se kanadští hráči neposrali a zápas dotáhli do vítězného konce.
Ale bůhví, jak by to dopadlo, kdyby si kanadský trenér nepustil před zápasem Lajnu, aby věděl, co na Čechy platí, jak se na ně musí…
