Článek
Mám rád ty miliardáře, kteří vypadají jako docela obyčejní lidé a jediné, podle čeho poznáte, že jsou miliardáři, je jen sbírka luxusních aut, ale pak už nic jiného. Jejich chování je skromné, a když se podíváte na jejich ruce, neliší se nijak od rukou jiných, rovněž pracujících lidí, třeba v nějaké drůbežárně.
Rád si s těmito miliardáři povídám o všem možném, nezřídka mezi jejich slovy probleskne cosi moudrého, cosi, co velmi obohatí i váš vlastní myšlenkový svět a to navíc docela zadarmo, díky tomu se i já můžu cítit tak trochu jako miliardář, aspoň co se myšlenek týče.
I proto jsem se dal do řeči s jedním takovým miliardářem, když jsem ho potkal v jedné nádražní restauraci, kam jsem si zašel na buřty s cibulí.
„To se ví, že uhlí není nepřítel! Proč by mělo být nepřítel! Naopak, uhlí, a nejen živočišné, je velmi dobrá věc. Co by bylo století páry bez uhlí! Kdepak, je třeba uhodit hřebíček na tupou levicovou hlavičku!“říkám a hned dodávám, „ale co když se do příští vlády přece jen nedostanou Motoristé sobě (i když je mnohem pravděpodobnější, že dostanou víc hlasů než ODS) a vláda pak nebude dotovat vaši těžbu uhlí a vy budete muset, chtě nechtě, zavřít své uhelné doly a dost možná i své uhelné elektrárny?
Anebo co když se Motoristé sobě do vlády sice dostanou, ale pak se ukáže, že jsou skutečně pravicová strana a odmítnou dotovat vaši těžbu uhlí, protože pro pravicově smýšlející člověka, např. Václava Klause seniora i juniora, jsou největším zlem právě dotace?
Co pak?
Budete se pak snažit taky sestrojit raketu na Mars jako Musk, abyste z něčeho žil?
Mám o váš byznys v Česku docela strach, přiznám se!“
Miliardář ale mé obavy zaplaší jako hejno koroptví, když v jeho blízkosti odpálíte petardu a dobře se u toho pobavíte.
„Bude-li tomu tak, jak říkáte, nějak už se protluču,“ ujišťuje mě a s klidem, pro miliardáře tak typickým, pokračuje, „může se stát, že Motoristé sobě do vlády nedostanou, protože český národ nedozrál ještě k tomu, aby se stal konzervativním, aby idea volného trhu stala nosnou ideou veškeré existence našeho národa, jak o tom sní v Institutu Václava Klause. Anebo se Motoristé sobě dostanou do vlády, ale protože jsou skutečně pravicová strana, odmítne Turek dotovat můj uhelný byznys, s tím, že o mém byznysu musí rozhodnout trh, ne on.
Ano, to se může stát. Ale váš strach o můj osud je zbytečný. Mám totiž půdu, tisíce hektarů zemědělské půdy, a když budu na ní pracovat, tak se jistě už nějak uživím. Když se půdě věnujete, když ji obděláváte v potu tváře, tak vám všechno, co jste do ní vložili, poctivě vrátí.
A pokud příští vláda něco nezruší, tak to budou dotace pro zemědělce, jako jsem já, tím si můžeme být zcela jistí. Tak špatně, abych se musel živit projektem rakety na Mars jako Musk, určitě nedopadnu. Půda mě uživí, protože půda je základ!“
„Ano, půda taky není nepřítel! Uhlí není nepřítel a půda není nepřítel, na něčem se ty dálnice přece jen musejí stavět, nemůžou se stavět jen tak ve vzduchu, to dá selský rozum!“ přikývl jsem a převedl téma našeho rozhovoru na fotbal, protože mě velmi, vlastně ze všeho nejvíc, zajímalo, jaká bude sestava Slavie v příštím ligovém kole…
