Článek
Docent Chocholoušek měl svá ústa od ucha k uchu, když se omlouval Burešovi za to, že ho odvezli do blázince, kterého byl ředitelem.
„Omlouvám se Vám, pane Bureši, jménem celého našeho ústavu. Takový omyl se u nás stává maximálně jednou za čtyři roky! Lidé nám sem pořád volali, že se premiér zbláznil, ale naši zřízenci se bohužel nedívají na Tik-tok, protože to mají ode mě přísně zakázáno.
,Nedívej se na Tik-tok, nedívej se na Tik-tok, nebo se zblázníš a podřežeš si žíly jako nějaký puberťák!‘, kladu jim pořád na srdce.
A tak sem místo Fialenka přivezli ve svěrací kazajce vás, pane Bureši, ještě jednou se vám omlouvám,“ culil se docent Chocholoušek.
„Nemusíte se mi omlouvat, já přece nejsem agent StB jako prezident, mám na to papíry od slovenského ministerstva vnitra, tuná sú,“ vytáhl pan Bureš jakýsi papír a strčil je docentovi Chocholouškovi před obličej, „tu je to černé na bílém, len sa sám pozrite, do rite, že jsem normální, že nejsem žádnej Bureš, že je to podvod!“
„Ano, ano, je to tam černé na bílém!“ přikyvoval docent Chocholoušek.
„Tak vidíte, že jsem normální, když mi to potvrdil slovenský ministr vnitra,“ vykřikl Bureš a rozhodil vzrušeně ruce, „to Fialenkovi přeskakuje. Nemá nic jiného než Antibureše! Ale já jsem normální! Já žádné platy nebudu zvyšovat, aby byly jako v Německu, já budu zvyšovat jenom stropy, aby byly vysoké!“
„Ano, ano, pane Bureši, stropy musí být vysoké, my máme taky u nás vysoké stropy, aby si o ně pacienti nemohli rozbít hlavy!“ přizvukoval docent Chocholoušek.
„Já ani žádné platy zvyšovat nemusím!“ nepřestal pan Bureš rozhazovat rukama, aniž by ovšem u toho vypadal jako blázen, „mi stačí, když lidem vrátím to, o co je Fialenko okradl a všichni budou brát milióny. I důchodci budou brát milióny, až jim vrátím tu tisícovku, o kterou je Fialenko okradl, bavoráky budou mít před barákama!“
„Ano, ano, budeme brát milióny, až nám to všechno vrátíte, my jsme tady na to zvyklí,“ souhlasil docent Chocholoušek a dodal, „ale sem už se nevrátíte, to vám garantuji. Přijmeme taková manažerská opatření, aby se tento politováníhodný případ už nikdy neopakoval, nebo aspoň ne častěji než jednou za čtyři roky.“
A docent Chocholoušek svůj slib dodržel, nemluvil do větru, protože takový politováníhodný případ se už častěji než jednou za čtyři roky opravdu neopakoval.
No, asi slušný blázinec…
