Článek
Toho dne šel Okamura jako vždy z práce pěšky, protože zatvrzele odmítal, aby ho vozili z práce ve stejném autě jako Pekarovou, jelikož to auto jeho milovaní voliči nenáviděli z celé své duše, bavoráky musí nenávidět každý vlastenec, protože firma BMW má sídlo v Mnichově.
Jde a jde, Okamura, ale když dojde ke Karlovu mostu, ztuhne mu krev v žilách, protože z toho, co vidí, by ztuhla krev v žilách každému vlastenci.
Celý Karlův most je zahalený do modré a žluté barvy!
Ale naštěstí je Okamura třetí nejvyšší ústavní činitel a tak jeho zděšení trvá jen chvíli.
„Švédové! Švédové jsou zase v Praze! Začala se invaze NATO, proto Švédsko do něho vstoupilo, aby nás NATO mohlo obsadit!“ ví Okamura, kolik uhodilo. „Do zbraně! Matka vlast volá! Jsme Češi, nevzdáme se!“
To vykřiknuv, rozběhne se Okamura do svého hradu. Běží ze všech svých sil, nikde se nezastavuje, protože dobře ví, že tentokrát běží o život. Konečně se na obzoru vynoří věže Okamurova hradu. Už jen pár kroků a Okamura do něj vběhne. Na nic nečeká, rychle se obleče do samurajského obleku, popadne svůj samurajský meč a běží zase na Karlův most, aby ho, a s ním i naši vlast, bránil před cizáky.
Ale když na něj doběhne, je už Karlův most prázdný. Ta modrožlutá hadra už zmizela a cizáci taky, jen pár jich ještě postává na obou stranách Karlova mostu.
Okamurovi se zkřiví obličej nenávistí, protože pochopí, že to byla ze strany NATO hnusná a odporná provokace.
„Vy na nás provokací, my na vás mečem!“ zakřičí a začne sekat svým samurajským mečem do nejbližších cizáků, až jiskry odletují na všechny strany.
Jsou to sv. Cyril se sv. Metodějem a opravdu jsou to cizáci, kteří k nám přitáhli bůhví odkud…
