Článek
Toalety v Institutu Václava Klause byly vyhlášené svojí čistotou. Aby taky ne, když se o ně s láskou staral Vajgl, protože to bylo hlavní náplní jeho práce v Institutu Václava Klause.
Není divu, že sám prof. Klaus se nemohl dočkat, až půjde v práci na toaletu a taky doma nemluvil o ničem jiném než o toaletách ve svém Institutu.
„Takové hajzly nemají ani v Kremlu, Livie! Nejraději bych na těch našich hajzlech byl pořád,“ mumlal pokaždé prof. Klaus předtím, než usnul v manželské posteli.
Ale nejen proto se prof. Klaus nemohl dočkat, až půjde ve svém Institutu na toaletu.
Těšil se na toaletu i proto, že tam vždy potkal Petra Macinku, který stál u zlatého umyvadla a před zrcadlem si třel svůj árijský nos.
„Čekáte tady na mě, Petře?“ ptal se prof. Klaus svého mluvčího.
„Ano, pane profesore. Když stojíme takto před zrcadlem, tak si připadám, jako bych se díval na svatební fotografii,“ odpovídal mu Macinka.
„Ale jděte, Petře! Na co vy hned nemyslíte!“ odbyl Macinku prof. Klaus a šel vykonat svoji potřebu.
Když se prof. Klaus vrátil, Macinka už před zrcadlem nestál. Ale na tom přece není nic divného, když mladý muž chodí každou půlhodinu na toaletu, aby tam potkal prof. Václava Klause.
A Vajgl?
Vajgl teď pucuje záchody i na ministerstvu zahraničí a na žádném ministerstvu nemají tak čisté hajzly, že takové nádherné toalety paní Filipi neviděla ani v Asadově paláci…
