Článek
Do moštárny Filipa Turka chodím strašně rád nejen kvůli skvělému moštu, který se tam lisuje a který svou jemně kořenitou chutí velmi připomíná legendární levný ruský benzín, jenž snad bude už brzy prýštit ze země i na našich benzínkách litr za korunu.
Do moštárny Filipa Turka chodím strašně rád i kvůli obrovské knihovně, která se tam nachází spolu s moštovacím lisem a která tam zabírá i drtivou většinu volného prostoru. Tato knihovna je fantastická tím, že většinu knih v ní netvoří spisky Václava Klause, jak by se mohl člověk, který Filipa Turka nezná důvěrněji, domnívat, ale knihy Václava Havla, protože Filip Turek je jeho velkým obdivovatelem a zároveň i vynikajícím znalcem Havlova díla.
Poslední dobou chodím do moštárny Filipa Turka především kvůli této knihovně, i když při listování knihami, které si z ní vytáhnu, samozřejmě i nadále popíjím mošt.
A ne jinak tomu bylo i dnes. Přijdu do moštárny, FilipTurek mi ochotně nalije mošt z kanystru od benzínu a já se hrnu ke knihovně.
„Člověče, já ti mám takovou chuť na Zahradní slavnost, ani nevíš jakou! Hned si ji vytáhnu, kde je?!“ hladově slídím po regálech knihovny. „Už ji vidím, tady je!“
Vytáhnu Zahradní slavnost z knihovny, a když ji otevřu, vypadne z ní čtyřikrát přeložený list.
Skloním se, zvednu jej ze země, abych se podíval, co to je, ale v tom ke mně přiskočí Filip Turek.
„Dej to sem, prosím tě!“ řekne prosebně, celý rudý.
„Co to je za papír?“ zeptám se, a držím jej pořád v sobě.
„Prosím tě, vrať mi to!“ zaprosí zase Filip Turek.
„Až mi řekneš, co to je,“ kladu si podmínku.
Filip Turek zčervená ještě víc: „To je můj výuční list. Prosím tě, vrať mi ho!“
Ta informace mě samozřejmě zaujme.
„Tvůj výuční list?“ řeknu, rychle ukročím stranou, rozložím Turkův výuční list, a nahlas čtu. Je to hňup, na saka nepouštět!“
O ministerstvu zahraničí či ministerstvu životního prostředí tam ovšem není ani slovo, opravdu nechápu, proč ho prezident nejmenoval ministrem…
