Článek
Mohu potvrdit, že jsem s kardinálem D. strávil nejednu hodinu v podnětném vzájemném rozhovoru. A nepamatuji se, že by někdy z takovéhoto rozhovoru nevzešlo množství velmi inspirativních impulsů pro činnost mého Institutu sv. Josefa, v jehož čele stojím už drahně let.
A mohu potvrdit, že jedna hodina strávená s kardinálem D. mi upevnila moji pravou, protože katolickou, víru tisíckrát víc, než kdybych strávil tisíce společných hodin s takovými nulami, jako jsou prof. Halík, či Orco Vácha.
O čem jsme spolu hovořili?
Hovořili jsme s kardinálem D. o tom, o čem muži, již zasvětili svůj život Bohu a Církvi, a povoláni k biskupské službě dosáhli jistého nejen církevního, ale i světského postavení, zpravidla hovoří.
Rozmlouvali jsme tedy o Bohu, o nezastupitelnosti Církve v Božím plánu lidské spásy, rozmlouvali jsme o Kristu, o Boží lásce, též i o zázraku eucharistie a rovněž jsme hovořili o ženách. O ženách jsme hovořili možná především, neboť kardinál D. byl jejich velký obdivovatel a příznivce, a už jen proto ho nemine, jak jsem pevně přesvědčen, svatořečení, čili kanonizace.
Nebylo našeho rozhovoru, který by se nakonec vždy nestočil k ženám. A nebylo rozhovoru, kdy bych kardinálova slova o ženách žádostivě nehltal a následně závěry z nich plynoucí nezavedl do běžné duchovní praxe v rámci činnosti mého Institutu sv. Josefa, o němž jsem se už letmo zmínil.
Na jeden takový rozhovor si pamatuji obzvláště dobře a nejen proto, že se uskutečnil v první adventní den a proto se mě opět zmocnilo vzrušené očekávání příchodu Spasitele na svět.
„Jsem přesvědčen, že nebýt ženy, nebylo by ani lidské spásy,“ děl kardinál D. když jsme se dostali k jeho kardinálnímu tématu. „Ano, nebýt ženy, nebylo by spásy, můj milý!“
Je nade vše jisté, že Bůh ve své nekonečné moudrosti a bezmezné lásce už v okamžiku, kdy stvořil ženu, musel myslet na spásu lidí poté, co je po spáchání prvotního hříchu vyžene z ráje a učiní je, ovšemže jen dočasně, smrtelnými.
Ano, je to jisté!
Protože jak by se Bůh stal člověkem, nebýt ženy, jak by přišel na tento svět, nebýt ženy?
Bůh se mohl stát člověkem v osobě Krista jen skrze ženu a nijak jinak, to je jisté!
Řeknu vám teď něco, co jsem ještě nikomu neřekl, něco, co do této chvíle věděl jen Bůh a já. Lidstvo bylo spaseno ne ve chvíli, kdy vstal z mrtvých Kristus. Lidstvo bylo spaseno už ve chvíli neposkvrněného početí Panny Marie v lůně Kristovy báby!
To bylo znamení, kterým dal Bůh najevo, že to s lidskou spásou myslí skutečně vážně. Už v této požehnané chvíli byl z člověka sňat jeho dědičný hřích!
A proč?
Protože od této chvíle učinil Bůh ve své nekonečné lásce všechna početí neposkvrněnými!
Víte, určitě to víte, že v naší víře platí jeden důležitý a zásadní axiom, že cokoliv může Bůh učinit pro dobro člověka, to pro dobro člověka učinit musí, protože Jeho láska k člověku je bezmezná a bezpodmínečná.
Učinil-li tedy Bůh početí Panny Marie neposkvrněným, aby mohl přijít na svět jako člověk, potom učinil neposkvrněným každé početí. A proto taky bojujeme proti potratům, jelikož každé početí je neposkvrněné a neposkvrněná je každá žena, která je oplodněná.“
Není divu, že ve mně tato kardinálova slova zanechala hluboký dojem a nesmazatelně se mi vryla do paměti. Důkazem toho buď následující, bezesporu mystický zážitek.
Když jsem se vracel od kardinála D., nastoupila na Újezdě do tramvaje nádherná paní celá v bílém s dětským kočárkem, se kterým jsem jí pomohl, i když to vůbec nebylo třeba, protože tramvaj byla nízkopodlažní. A sotva se tramvaj rozjela, vytáhla paní v bílém z kočárku pražské jezulátko a, obnažíc své pevné prsy, začala jej za jízdy kojit.
Jistě si už sami domyslíte, kým byla tato paní v bílém…
