Článek
Jsou to už čtyři roky, kdy Zelenského vojenská junta zahájila speciální vojenskou operaci vůči České republice a naši vlast zaplavily statisíce nezvaných hostů, Ukrajinců, kteří nás obrali o vše, včetně praček a sociálních dávek, jež se pak nedostávají pro naše lidi, jimž jako v začarovaném kruhu vzali jejich milovanou práci ukrajinští okupanti.
Tyto čtyři roky nás změnily k nepoznání. Jsme sice vyhublí, přešlí mrazem, ale z národa věčných Švejků jsme se stali národem statečných bojovníků, kteří se nevzdávají a bojují proti ukrajinským okupantům ze všech sil. A nejen proti ukrajinským okupantům, ale i proti kolektivnímu Západu a proti Anglosasům, a proti americkým zbrojařům, zkrátka proti vší nacistické verbeži, která tuto speciální ukrajinskou vojenskou operaci proti naši zemi podporuje, jelikož jsme slovanským národem.
I Tomio Okamura se za tyto čtyři roky proměnil k nepoznání. Především nebývale zmužněla jeho tvář, protože pobyt v první bojové linii působí na všechny mužské tváře blahodárně. A nejen to, čtyři roky pobytu na frontě zvýraznily v Okamurově tváři jeho slovanské rysy a naopak takřka zcela potlačily rysy asiatské.
Tato proměna, zjevná a evidentní, učinila z Tomia Okamury plným právem jednoho z předních vůdců domácího protinacistického, tzn. protiukrajinského odboje, postavila jej na roveň Jana Žižky či legendárních Tří králů, ne-li mnohem výš, proto buď jednou státním svátkem den, kdy byl Tomio Okamura počat v mateřském lůně!
„Strašně vadí Ukrajinci a lidi se to pořád bojí říct. Ale není to o tom, že by Češi byli zlí vůči jinému národu. Vadí jim vládní podpora na úkor českých občanů, kterou vidí ve školách, zdravotnických zařízeních. Češi umírají na chodbách nemocnic, protože na operačních sálech jsou Ukrajinci, kteří se předtím porvali v baru.
Fialova vláda se chlubila, že Česká republika v přepočtu na počet obyvatel přijala nejvíce migrantů z Ukrajiny. To, si myslím, opravdu nebylo nutné. Fialova vláda Ukrajincům vyplatila 45 miliard korun za rok a pak řekne českým důchodcům, českým maminkám s dětmi, že na ně nemá peníze? To je fakt hnus. Odporný. Pro mě je vždy český občan na prvním místě!
Musíme všechny ukrajinské nácky od nás vyhnat, doma mají zlaté záchody a naši lidi chcípají hlady. Za to budu bojovat do poslední kapky krve. A ten den přijde! Ten den, kdy tady nebude jediný Ukrajinec a my budeme zase svobodní, přijde, věřím tomu!“, věřil Tomio Okamura, že budeme zase svobodní, když jsem ho opatrně ukládal na skromné lůžko v jeho podivuhodném domě, který se už dávno proměnil na útulek pro všechny naše lidi, které okradl Fiala a které připravili Ukrajinci o práci a sociální dávky.
A ta víra vyzařovala z Okamurova mužného obličeje i ve chvíli, kdy jeho majitel již tvrdě spal.
Hleděl jsem do toho, tak milého, a přitom již mužného obličeje, a stěží potlačoval pýchu, že jsem téže slovanské krve jako Tomio Okamura, že jsem taky náš člověk, který zase svobodně vydechne, až naši krásnou zemi opustí poslední Ukrajinec.
„K tomu nám dopomáhej Bůh, k tomu nám dopomáhej Tomio Okamura!“ pomodlil jsem se a lehl si na zem vedle lůžka, na kterém spal Tomio Okamura, zatímco venku se ozývaly výbuchy, to Zelenského junta zase zaútočila na civilní cíle, aby nás zlomila.
Nezlomí, tady jsme v Česku, ne na Ukrajině!
