Článek
Petr Macinka se při obraně demokracie, k níž ho ostatně zavazuje jak poslanecký slib, tak především jeho svědomí, zachoval jediným možným správným způsobem, protože proti největším bolševikům, kteří pregnantně ohrožují naši demokracii, se má bojovat právě jejich bolševickými zbraněmi, nic jiného na ně platí. Pan Macinka naštěstí studoval vysokou školu a proto se dokázal poučit z krizového vývoje, jelikož k situaci, kdy se prezident pohyboval mimo ústavu, už jednou v naší historii došlo, ale naštěstí to pro náš národ dopadlo tehdy dobře.
Venku za okny sněžilo a prezident Beneš konečně zůstal s premiérem Gottwaldem o samotě.
„Přišel jste kvůli té vládní krizi, pane premiére?“ zeptal se prezident Beneš unaveným hlasem.
„Ano, pane prezidente, přišel jsem kvůli demisi těch demokratických šmejdů, které živíme z vlastních daní,“ přikývl Klement Gottwald a pokračoval, „pokud nepřijmete jejich demisi, pane prezidente, popřete tím výsledky demokratických voleb. V nich jsme drtivě zvítězili nad libtardy, kteří se s tím evidentně nechtějí smířit, že už se náš lid nechce nechat ožebračovat a proto přichystali tento únorový puč.
Pokud přesto trváte na tom, že jejich demisi nepřijmete, musím vás důrazně varovat před těmito bolševickými manýry, protože se tak budete pohybovat mimo rámec ústavy, z níž jasně vyplývá, že zdrojem moci je výlučně lid.
A lid si přeje s těmi zrádci a kolaboranty, kteří nás zaprodali Západu, zatočit a jednou provždy skoncovat, aby už neškodili, aby už nikdy nemohli z naší republiky udělat spálenou zemi.
Nechci na vás samozřejmě nijak naléhat, nechci vám nijak rozkazovat, nechci vám, jako demokrat, nařizovat, jak máte v této, pro naši zemi v tak osudovou chvíli postupovat, jak se máte rozhodnout. Vy jste prezident, hlava státu a byli jsme to i my, komunisté, kteří jsme vás za hlavu státu zvolili.
Ale považuji za nutné vám sdělit, že by bylo velmi smutné, kdybych měl odtud z Hradu odcházet s prázdnou, kdybych odtud nenesl nic, co by potěšilo naše voliče a naše lidi. Ano, měl byste vědět, že teď stojím před nevratným rozhodnutím, jak s vámi dál, pane prezidente.
Můžete získat klid, když budeme mít ve vládě místo demokratických šmejdů svoje lidi, skutečné odborníky. Pokud ale ne, spálím mosty způsobem, který vejde do učebnic politologie jako extrémní příklad kohabitace. Podporu strany i lidu mám, o sovětských poradcích ani nemluvě.
Chápu, že se nenecháte vydírat, ale politika je o kompromisech, pokud ještě chcete mít na něco vliv. Buď je možné vše, nebo není možní nic, stačí váš jediný podpis, stačí přijmout demisi demokratických šmejdů.
Ve středu jedu do Moskvy, kde budu mít zásadní schůzky.
Co jim tam má říct, pane prezidente?
Že už nemáte žádnou možnost, jak u nás ovlivňovat dění, protože jsme definitivně převzali veškerou moc v republice a donutili vás abdikovat?“
Premiér Gottwald se s úšklebkem zahleděl na prezidenta Beneše.
Ten se chvíli díval do prázdna a pak přisunul k premiérovi list papíru: „Tady máte, co chcete. Podepsal jsem to už ráno, pane premiére. Chci jen jedno, aby se v ulicích nestřílelo. Moc vás o to prosím.“
„Ujišťuji vás, pane prezidente, že se střílet nebude. S tím, co jste mi teď dal, se určitě střílet nebude, s tím, co jste mi dal, se bude jen věšet. A co se váš týče, myslím, že bude stačit, když abdikujete až v červnu. Nebo máme v Rudém právu napsat, že máte na svědomí Lidice, protože jste vydal rozkaz k atentátu na Heydricha a tak eskaloval válečný konflikt, zbytečně provokoval Němce?
To byste jistě nechtěl, to by nechtěl nikdo. Moc vám děkuji, pane prezidente. Naši lidi už mě čekají na Václavském náměstí. Až jim to ukážu, budou štěstím bez sebe, že budeme mít od těch demokratických šmejdů, od těch štěnic navždy pokoj. Závěrem mi proto, pane prezidente, dovolte, abych vám jménem našich lidí poděkoval a popřál do posledních měsíců jak vašeho prezidentování, tak i života co nejvíce odvahy,“ rozloučil se premiér Gottwald srdečně s prezidentem Benešem, aby mohl chvátat na Václavské náměstí, kde už na něj čekali naši lidi.
Tenkrát to dopadlo pro naši zemi dobře. A protože se pan Macinka dobře poučil, dopadne pro naši zemi jistě dobře i tentokrát a prezidentovi Pavlovi jeho bolševické manýry u našich lidí neprojdou!
