Článek
Přítel po boku Kolář právě dojednával nějaké kšefty s americkými zbrojaři, kteří byli velmi znepokojení tím, že Česká republika kvůli Fialovi snížila rozpočet na obranu, když se z kanceláře prezidenta ozval výstřel.
„Proboha, snad se mu něco nestalo!“ vykřikl zděšeně přítel po boku a praště telefonem, běžel do kanceláře prezidenta.
Ale prezidentovi už nebylo pomoci, ten jediný náboj, který měl, po naprostém seškrtání výdajů na obranu, k dispozici, si jako voják, správný komunistický lampasák, nechal pro sebe.
Dopis na rozloučenou ležel hned vedle Ústavy ČR, v níž byla červeně zaškrtnuta ta část, která se týkala prezidentských pravomocí.
„Jsem voják a zradil jsem svoji zemi,“ stálo v dopise na rozloučenou, který přítel po boku hlasitě četl, „zradil jsem svoji zemi poprvé, když jsem vstoupil do KSČ a sloužil v předlistopadové armádě, zradil jsem svoji zemi podruhé, když jsem z KSČ vystoupil a sloužil v NATO, a zradil jsem svoji zemi, když jsem jako prezident nejmenoval Turka ministrem a když jsem se jako prezident chtěl protiústavně účastnit summitu NATO, protože o tom, zda se může prezident jako vrchní velitel armády a jako hlava státu účastnit summitu NATO nerozhoduje prezident, ale ministr zahraničí, který dokáže lépe vysvětlit, že jsme snížili výdaje na obranu protože už nechceme být vazaly USA a jejich psychicky narušeného prezidenta Trumpa, o kterém jsem prohlásil, že je to odpudivá lidská bytost, a tak jsem vlastně zradil svoji zemi i počtvrté.
V této beznadějné situaci volím jako voják jediné čestné řešení, které jediné může zabránit tomu, abych byl vydán spravedlnosti, až mě ministr zahraničí zbaví mého prezidentského úřadu z toho důvodu, že reprezentuji opozici, nikoliv vládu.
Naši lidé, odpusťte mi, že jsem byl komunistický rozvědčík, odpusťte mi, že jsem sloužil v NATO, odpusťte mi moji temnou komunistickou minulost, odpusťte mi, že jsem vás mobilizoval do války proti Rusku, nechť je vám moje prolitá krev útěchou!
Petr Pavel, zvaný PePa, z vůle Bruselu a světových liberálních elit prezident České republiky!“
Přítel po boku dočetl dopis na rozloučenou a už na nic nečekal, naskočil do helikoptéry, kterou mu poslali američtí zbrojaři a tak se zdekoval na poslední chvíli, zatímco naši lidé, pobouření drzostí prezidenta, už radostně rabovali Pražský hrad, vyhodivší s ohromným jásotem prezidenta Pavla z okna jeho kanceláře…
