Článek
Čas od času, ovšem ne příliš často, maximálně jednou za týden, popadne Filipa Turka neodolatelná touha obléci se do ženských šatů.
V takovou chvíli na nic nečeká, a místo toho, aby se učil anglicky, jak to po něm chce Macinka, rychle ze sebe shodí svoji parádní esesáckou uniformu a s neskrývanou rozkoší začne na sebe oblékat jednotlivé kusy ženského oblečení.
Napřed jde jemné hedvábné spodní prádlo, po něm si navlékne na své silné, hladce oholené nohy síťkované punčochy, přes hlavu si přetáhne přiléhavý top, oblékne si krátkou plisovanou sukni a obuje se do vysokých kožených bot s jehlovými podpatky. Tento svůj posvátný rituál završí tím, že se vsouká do krátkého kožíšku a okolo ramen si ovine péřové boa, které kdysi dostal pod stromeček od miliardáře Chlada.
Takto vyparáděný zatne Filip Turek pěst a začne recitovat svoji milovanou nerudovštinu: „Jak lvové bijem o mříže, jak lvové v kleci jatí, my bychom vzhůru k nebesům a jsme zde EU spjatí!“
Aby dodal svým slovům váhu, začne Filip Turek svou pěstí mlátit do všeho okolo.
Páni, to vám je pěst!
Hotové kladivo, tou bych nikdy nechtěl dostat!
Však ji na svém obličeji jednou pocítil i Václav Klaus, když nechtěl pustit Filipa Turka samotného do kina s Macinkou na film Pravidla moštárny, však má od té doby Václav Klaus svůj knírek už navždy trochu nakřivo…
