Článek
Uznávám Andreje Danka jako skvělého politika přinejmenším středoslovenského formátu a jako politika, který je jako jeden z mála schopen vyjednat s ruským prezidentem mír, ale v tomto případě, kdy obvinil nás Čechy, že se navážíme do slovenské hymny, silně přestřelil, bohužel.
Tím, kdo by měl být uražený ve věci národní hymny, jsme my, Češi, kteří jsme nikdy, na rozdíl od Slováků, nenapadli Sovětský svaz a nevraždili své slovanské bratry (např. slovenská stíhací esa dosáhla většinu svých sestřelů na východní frontě, za což se dosud Slovensko Rusku neomluvilo), a ne Slováci, které reprezentuje a jejichž hlasem mluví právě Danko.
Dobře si vzpomínám, jaké upřímné rozhořčení, jež se mísilo s naprostou bezmocí, v mém okolí i v mé facebookové skupině vyvolala česká hymna v podání slovenské, údajně rockové skupiny Metalindy.
„Panebože, ti to przní, to není možný, ty vole, já se picnu!“ byla nejčastější reakce, kterou jsem ovšem musel pro účely tohoto článku cenzurovat a odstranit z ní nepublikovatelné výrazy na adresu tzv. hudebníků ze skupiny Metalindy, přičemž tyto nepublikovatelné výrazy tvořily větší část těchto reakcí.
„Kde jste byl, co jste dělal, proč jste mlčel, proč jste rázně a kategoricky nevystoupil proti tomuto bezprecedentnímu hanobení českého státního symbolu vašimi spoluobčany, pane Danko?“ ptám se pana Danka a předpokládám, že mi jako jeden z nejslušnějších současných slovenských politiků, i odpoví a především se omluví, jen co se vrátí z Moskvy i s mírem.
