Článek
Ústavní soud by se měl zrušit, a to hned, protože taková věc, jako je ústavní puč, do demokracie opravdu nepatří.
Byla noc a Petr Macinka, posílen moštem, spal jako zařezaný. I kdyby ho Václav Klaus pošimral svým knírečkem na nějakém choloustivém místečku nebo mu rovnou u ucha zmáčkl Filip Turek klakson svého Jaguáru, tak by se Petr Macinka nevzbudil.
A na to právě čekali ústavní soudci!
Pod rouškou noci, zneuživše narkotického spánku, vkradli se ústavní soudci v převlečení za Motoristy sobě do hlavy Petra Macinky a provedli tam ústavní puč. A dokonavše své dílo zkázy se zase beze stopy vytratili, zatímco Petr Macinka dál hnípal, nemaje o ničem nejmenší tušení.
A tak, když se Petr Macinka probudil, už to nebyl ten Petr Macinka jako vždy, byl to úplně jiný Petr Macinka, i když pořád vypadal jako ten Petr Macinka, který vybíral prof. Klausovi vši z jeho knírku.
„Odvolejte toho práskače Klempíře z funkce ministra kultury, je to neschopný trotl,“ sdělil tento Petr Macinka překvapenému Andreji Babišovi. „A tomu hňupovi Šťastnému zrušte to jeho směšné ministerstvo, ušetříme tím spoustu peněz.“
Andrej Babiš Macinku na slovo poslechl, ale to Macinkovi, kterému ústavní soudci provedli v hlavě ústavní puč, zdaleka nestačilo.
Hned od Andreje Babiše se vydal na Hrad, aby se omluvil prezidentovi Pavlovi.
„Pane prezidente, choval jsem se k vám jako malý spratek, omlouvám se vám,“ omlouval se Macinka. „Rovněž vám chci poděkovat za to, že jste toho troubu Turka nejmenoval ministrem zahraničí. Bylo by to proti českým zájmům, aby naši zemi v zahraničí zastupoval takový lempl. Přijměte proto, prosím, moji demisi, jako projev toho, že vůči vám nechovám žádnou zášť kvůli nějakému trdlu, které si hraje na závodníka.“
Ale ani to Macinkovi nestačilo, protože z Hradu běžel rovnou do Institutu Václava Klause, aby prof. Klausovi odebral vyznamenání za zásluhy v diplomacii, které mu sám udělil.
„Taková nula, která šla do politiky bez peněz a já mu dám vyznamenání! Já se snad hanbou propadnu!“ drmolil Petr Macinka, běže do Institutu Václava Klause.
Ale hanbou se Petr Macinka už nestihl propadnout, protože kdosi na něj hodil deku a srazil ho k zemi, přesně tak, jak to dělají normální lidé se šílenci, kteří s pěnou u huby běží po ulici místo toho, aby seděli v autě a pravou rukou zdravili své známé…
