Článek
Co chudák Filip Turek slíbil svýmu nejlepšímu kámošovi Macinkovi, že mu teda jako píchne na tom Ministerstvu životního prostředí s tím grýn dýlem, měl ten nebožák práce nad hlavu. Ta koordinace, který se teď věnoval na základě příkazní smlouvy, mu zabrala všechen čas, takže ani neměl čas na svoje oblíbené moštování, dyť už to je aspoň měsíc, co moštoval naposled.
Napřed ho chytla záda, nemohl se ani pohnout, vypadalo to operaci, takže moštovat nemohl. A teď se zase od rána do večera věnoval tý koordinaci, a to byl ještě poslanec, takže ani pomalu nevěděl, kde mu hlava stojí a kdyby jen hlava!
A tak seděl chudák Filip Turek ve své kanceláři na Ministerstvu životního prostředí a koordinoval tak usilovně, až ztratil pojem o místě a času. Snad by tak koordinoval až do konce volebního období, a možná ještě dýl, možná už napořád, kdyby ho z toho všeho nevytrhlo něžné zaklepání na rameno.
Filip Turek sebou trhne, jako kdyby právě dupl na brzdu, a nevěří svým očím, protože před ním stojí prof. Václav Klaus.
„Ach, Bože, co tady děláte!“ vykřikne Filip Turek a zděsí, „to se přece nehodí, aby Bůh sestoupil do tohoto zeleného hnoje, který jsme ještě nezlikvidovali, i když dělám, co můžu, aby lidé na Břeclavsku byli zbaveni ekoteroristické a enviromentalistické diktatury!
Vždyť tady, na MŽP, je samo peklo, Bože!“
Slova Filipa Turka byla, ostatně, jako vždy, upřímná, nešlo o žádný drsný humor, protože Václav Klaus je opravdu hnůj a MŽP bylo skutečně stále peklem.
Důvod, kvůli se kterému Václav Klaus zjevil na MŽP, byl ovšem velmi vážný.
„Přišel jsem vás, Filipe, požádat o odpuštění,“ sdělí Václav Klaus, proč se zjevil na MŽP.
„Vy, Bože? O odpuštění?“ vyjekne Filip Turek.
„Ano, já Bůh. O odpuštění, přikývl Václav Klaus a pokračoval, „já totiž taky vítal okupační vojska, taky jsem schvaloval jejich dočasný pobyt. Poprvé, když jsem nastupoval do ČSBS. Měl jsem tehdy dvě možnosti. Nesouhlasit a jít do kotelny, nebo souhlasit a pracovat v ČSBS.
Rozhodl jsem se tehdy souhlasit, protože jít do kotelny mi připadalo falešné a prázdné, to by dokázal každý. A podruhé jsem souhlasil, když jsem nastupoval do Prognosťáku, který formálně zřídil ÚV KSČ. I tehdy jsem souhlasil s pobytem vojsk. Doporučil mi to sám Valtr Komárek, dělal poradce Che Guevarovi, tak chápal, co se odehrává v mojí duši. Řekl mi, abych nebláznil a podepsal, protože ví, jak jsem svobodomyslný a jako moc toužím jednou budovat kapitalismus a volný trh.
Vysvětlil mi, že ten můj souhlas je jen dočasný, že je nutný proto, aby se naplnila moje touha po svobodě, volném trhu a kapitalismus. Tak jsem souhlasil, abych se mohl v prognosťáku připravovat na budování kapitalismu a volného trhu, kteréžto jsem opravdu potom, po listopadovém podvodu, vybudoval.
A mohl jsem je vybudovat díky tomu, že jsem taky souhlasil s pobytem vojsk.
Odpusťte mi to, Filipe, jestli můžete!
Velmi mi záleží na to, abyste mi právě vy odpustil!
Kdyby mi neodpustil Macinka, tak to přežiju, ale když mi neodpustíte vy, tak si něco udělám!“
Václav Klaus to myslel skutečně vážně, ale Filip Turek mu samozřejmě odpustil.
„Nemám vám co odpouštět, můj Bože! Neshledávám na vás žádnou vinu, protože jste si to všechno dávno odpracoval! Všichni přece víme, že prognosťák byl rezidentura KGB a že váš Institut, můj Bože, je vlivovou agenturou GRU! Už dávno jste ze sebe smyl všechnu svou vinu, můj Bože. Václav Klaus mit uns!“ zvolal Filip Turek a poklekl před Václavem Klausem, který mu položil své ruce na hlavu, aby mu požehnal…
