Článek
Už asi měsíc, přesněji od 15.12. 2025, potkávám často Daniela Vávru, známého bojovníka za svobodu slova, jak někam nese dvě velká, na první pohled těžká dřevěná vědra, protože se pod jejich tíhou zřetelně prohýbá.
„To jistě nebude jen tak, pro nic za nic!“ napadlo mne, a tak jsem se ho při našem dalším setkání na ulici na to rovnou zeptal.
„Nesete si domů oběd? Nebo to je do nějaké hry?“ ukážu na vrcholně středověké artefakty, přesně taková vědra se u nás používala za vlády krále Václava IV., které si Daniel Vávra opatrně položí na zem.
„Ne, ne, to není můj oběd. Ani to není do hry. To jsou pomyje. Nesu je ožebračeným sviním, aby se trochu spravily, chudery. Minulá vláda je obrala o všechno, jsou jen kost a kůže, není na nich ani krapítek sádla, protože musely držet tlamy. To byste měl vidět, jak jim to teď šmakuje, když jim to dám do korýtek, jak jim šťastně svítí očka, že už je zase líp, že už zase můžou mlaskat a chrochtat!
Chcete ochutnat, jsou fakt moc dobré,“ odpoví mi Daniel Vávra.
„Ne, děkuji, nechci. Ať se raději nažerou ožebračené svině, však si za ty čtyři roky vytrpěly víc než dost,“ nechci připravit ožebračené svině o jejich pomyje a popřeji Danielu Vávrovi. „Hodně zdravíčka a štěstíčka v novém roce, a taky svobody slova. A hlavně míru! Snad už bude ten mír a ta junta, co prodlužuje tu nesmyslnou válku, která má hlubší příčiny, půjde k čertu, dřív než nás zatáhne do třetí světové války!“
„Díky, za přání! I já přeji všem našim velitelům a vojákům šťastný nový rok. Věřím v ně a věřím i v naše vítězství na Ukrajině Vzali na sebe odpovědnost bojovat za svou rodnou zemi, za pravdu a spravedlnost. Miliony lidí po celém Rusku, nejen v Rusku, ujišťuji vás, jsou spolu s nimi. Myslí na ně, soucítí s nimi, doufají v ně!“ poděkuje Daniel Vávra. „O nich, bude nová hra, kterou vyvíjím. Každý český vlastenec ji dostane zdarma.“
„A jak se ta hra bude jmenovat?“ tážu se známého vývojáře.
„Bude se jmenovat Golden Horde Come,“ odpoví vývojář a popadne vědra. „Už musím jít, aby ty svině nechcíply hlady.“
Dívám se na Daniela Vávru, jak nese pomyje sviním, a jsem za něj opravdu rád, protože pro každou okradenou svini se už zase vaří její pomyje, skutečné pomyje, ne jako v počítačové hře, ve které je zatím všechno jen jako…
