Článek
Účast našich fotbalistů na mistrovství světa je pro mne především příležitostí k snadnému obohacení, nic jiného. Našemu týmu nijak nefandím, reprezentační dresy, do kterých se oblékli naši fotbalisté, mě nijak nerajcují, i kdyby byly růžové, je mi to jedno.
Pana Koubka si jako trenéra nijak nevážím, stejně tak Pavla Nedvěda, který může být rád za to, že neskončil v italském kriminále. Hráče nepoznám ani podle jmen, ani podle čísel a je mi úplně jedno v jaké úvodní sestavě a v jakém rozestavení nastoupí, je mi naprosto lhostejné, kdo bude na hrotu a bude-li tam vůbec někdo.
Jediným důvodem, proč jsem věnoval pozornost úvodnímu utkání naší reprezentace na mistrovství světa, byl ten, že jsem si vsadil na prohru naší reprezentace částku lehce převyšující tři sta tisíc poctivých korun českých.
„Je to tutovka!“ ujistila mě i umělá inteligence o tom, co jsem dobře věděl i bez ní.
No a teď mám o pár penízků víc, aniž bych musel hnout prstem, zatímco ti nešťastníci v českých reprezentačních dresech museli běhat po zeleném pažitě jako diví, sotva popadajíce dech, jako by čutali na Sněžce.
„Pěkný začátek nového dne, takto lehce přijít bez zločinu a dotačních podvodů k chechtákům, nemyslíte doktore Watsone?“ jak by řekl Sherlock Holmes po své oblíbené kokainové injekci…
Zdroj:
