Článek
Byla to dlouhá noc, jak už poslední noci dlouhé bývají.
Ale i tato noc se skončila a skončila se tak, jak noci se zpravidla končívají, totiž úsvitem. Ten je zde, v Dubaji, obzvláště půvabný, což je, dle expertů způsobeno tím, že se Dubaj nachází u moře a moře není, jak známo, Lipno.
„Co je to za rudou záři, tam nad mořem?“ zeptala se paní Monika a ukázala na obzor, který skutečně celý zrudnul.
„To se nebe připravuje na východ Slunce, na porod nového dne,“ odpověděl jsem.
„To už je konec?“ vydechla bolestně paní Monika.
„Ano, konec,“ přikývl jsem.
„Opravdu se musím dnes vrátit? Tam domů, do Prahy, do Průhonic?“ přitiskla se ke mně paní Monika.
„Ano, musíte se vrátit, paní Moniko. Tam domů, do Prahy, do Průhonic,“ pohladil jsem paní Moniku po její blonďaté hřívě.
„Chci zůstat. Tady! S vámi! Nikde nejsou tak krásné východy Slunce jako ve vaší náruči!“ zaštkala paní Monika.
„Netoužím po ničem víc, než abyste se mnou zůstala. Už jsem si zvykl na to vaše báječné ranní kafe. Ale nejde to. Naše země je rozvrácená, Andreje čeká hodně práce, než ji dá do pořádku. Ještě hodně dlouho nebude spát, dokud nebude lidem vráceno všechno, co jim bylo ukradeno a k tomu všemu musíme navíc připočíst neustálá setkání se světovými lídry.
Byl bych nejšťastnějším jedincem mužského pohlaví, kdybyste tu zůstala, paní Moniko.
Ale Andrej teď potřebuje po svém boku ženu, která mu bude skutečnou oporou. A touto ženou nemůže být nikdo jiný než vy, paní Moniko. Buďme upřímní, bez Vás to Andrej nedokáže, protože muž bez ženy je ničím, vždyť i ten Hitler měl Evu Braunovou, Stalin Molotova a Klaus Jakla. A o Andrejovi to platí dvojnásob. Bylo by to ode mne velmi sobecké, kdybych vás tady zdržoval, jakkoliv jste pro mne Ženou s velkým Ž.,“ vysvětlil jsem paní Monice, proč tu nemůže zůstat, proč se musí vrátit.
Ale znáte ženy!
„Ne, nevrátím! Zůstanu tady a budu vám vařit kafe, chcete?“ objala mne paní Monika tak, že jsem se sotva mohl nadechnout.
„Už jsem koupil letenku. Letadlo do Prahy vám letí v pravé poledne, v sedm večer byste mohla být už v Průhonicích, pokud chytnete na Ruzyni MHD,“ políbil jsem paní Moniku něžně na šíji a její sevření povolilo.
„Už je to zase tady! Zase se musím obětovat pro vlast a pro národ! Napřed to bylo Čapí hnízdo a teď se musím vrátit!“ povzdychla si paní Monika a začala se oblékat. „Ale budeme si psát na Messengeru, slibte mi to!“
„Slibuji vám to, budeme si psát na Messengeru,“ slíbil jsem a podal paní Monice kousek spodního prádla, který hledala a nemohla najít, protože jsem na něm seděl.
Všimli jste si, přátelé, že některé ženy dokážou být svůdné i při oblékání, nebo snad ještě svůdnější, než když se vysvlékají?
Čím to je, netuším…
