Článek
Musím reagovat na nehorázné lži a nesmysly pana autora Hynka Jurmana. Jeho bláboly hlavně o panu prezidentu Svobodovi a pak o období srpna 68 mě vytočily! Autor zcela účelově popisuje události, které jsem prožil, a to jen o trochu starší než on. Bylo mi 16. Student gymnasia (SVVŠ) , který se zajímal o politiku. Pokud jde o tu dobu, pak se autor celkem trefil. Tehdy jsem hodnotil činnost našich představitelů taky negativně. Na rozdíl od pana Jurmana jsem pak dospěl. Zažil jsem i střelbu a zranění kamaráda, výstřely z kulometu. Vlastně jsem mu tehdy zachránil život. Ale k věci: autor naprosto opomíjí , proč došlo k zásahu vojsk VS. Svět byl tehdy rozdělený a naši moulové se to pokusili změnit. Ignorovali fakta a geopolitiku a hazardovali s existencí celého národa. Prezident Svoboda byl válečný hrdina. S jeho pobočníkem , plukovníkem Petříčkem, jsem na vojně chodil na pivo. Tam jsem se o Svobodovi dozvěděl spoustu věcí. Žádným vykonavatelem vůle Kremlu nebyl, naopak, často se stavěl nesmyslům z velení RA a držel integritu jednotky. Za to byl taky po roce 48 postižen. Na to pan Jurman zapomíná. Co dělal po únosu v srpnu 68 do Moskvy, to bylo taky hrdinství. Postavit se Politbyru, které ovládali Ukrajinci, to byl podle mého statečný čin. Stejně, jako záchrana Kriegla. Protože USA neudělaly na naši pomoc vůbec nic, dopadlo to pak všechno špatně. Ale vlastně dobře. Já v klidu dostudoval, do KSČ mě nikdo nenutil a mohl jsem se postarat o rodinu a věnovat se koníčkům. Dokonce mě velitel obrany JE Dukovany vyreklamoval i z dvouměsíčního vojenského cvičení. Chtěli mne přeškolit na velitele baterie houfnic, asi jim došli lidi. Na vojenskou správu jsem si ani nešel pro povýšení. Kamarád jim drze vzkázal, ať si hodnost poručíka strčí někam! A nic se mu nestalo. Taky jsem byl v BRD a Švýcarsku. Pustili nás, pro náhradní díly do čerpadel. Ruská se musela nahradit západními. Byla poruchová. Z veřejných schůzí KSČ jsem pravidelně hned odcházel, odvolal jsem se na to , že mám práci a na kecy nemám čas. Vydržel jsem v elektrárně 10 let, odešel jsem až v roce 1990, protože mě znechutili kolegové komunisti, kteří odhodili legitimace a stali se přes noc demokraty. Ale zpět k meritu : vracet se k věcem , které se staly před tolika lety, to nemá smysl. Češi jsou totiž nepoučitelní. Jdeme z extrému do extrému! Z jedné zadnice lezeme do druhé, i dnes existují uvědomělí svazáci, liberálové, kteří by nás zavírali za nepohodlné názory. Sám jsem skončil na podání vysvětlení na Policii ČR. Tohle se mi nestalo ani před rokem 89. A to jsem zdravil na CZV KSČ : Čest Bůh! Takže vydržet, přežijeme i tohle a snad jednou zvítězí ta pravda a láska! I bez Havla!
