Článek
Proč v době, kdy jsou informace dostupnější než kdy jindy, je skutečná moudrost stále vzácnější? Proč moderní svět oslavuje nevědomost, průměrnost a povrchnost, a umlčuje hloubku a intelekt? Proč si nedokážeme vzpomenout na jméno některého velkého současného myslitele, zatímco „novodobé hvězdy“ se vyhřívají na piedestalu veřejného zájmu? Proč je hloupost glorifikována?
Už Sokrates pochopil, že moudrost se rodí z pokory a uvědomění si složitosti světa. Moudrost nedělá povrchní soudy.
Připomíná Vám to něco? Mne ano. A vyvolává to ve mně obavy. Obavy ze směru, kam spějeme. Přestali jsme si vážit hloubky. Přestali jsme si vážit hloubkové analýzy, snahy o dosažení poznání, příčin… Přestali jsme si vážit, resp. dospěli jsme do stavu, kdy odsuzujeme kritické myšlení, společnou diskuzi, variabilitu názorů…
Uctíváme rychlá, ale obsahově prázdná virální sdělení. Novodobí bohové jsou uctívání za kontroverzi, šok… a jejich kvalita se měří počty sledujících, které zajímá forma, ne obsah sdělení.
Výsledkem je společnost, která se topí v informacích, ale postrádá moudrost. Společnost, která již nedokáže rozlišit iluzi od pravdy.
Společnost, kde hlavním cílem politika je být slyšen, ne sdělit informaci.
Bojíme se složitosti. Jednoduchost nás ale naši společnost vnitřně rozloží. Myšlení není jednoduché. Proto se mu snažíme vyhnout a nahradili jsme jej přebíráním názorů.
Jako společnost jsme se dostali do fáze, kdy rychlost je lepší než přesnost, forma je cennější než obsah a kde popularita = pravda, kde hloupost nejenže je tolerována, ale dokonce oslavována.
Stále ale věřím, že moudrost nezemřela. Že jen někde dřímá. Že se doba hlubokých konverzací vrátí, na spící moudrost upozorní a nakonec ji probudí, jako Sněhulku.
Společnost je pod tlakem, aby dosahovala měřitelných výsledků. Bez ohledu na to, jestli se jedná o školy, anebo akciové trhy. Nemáme čas přemýšlet. Pouze reagujeme. Protože myšlení je náročné… zpomaluje… klade nepříjemné otázky.....
Následně společnost generuje stav, kdy je osobnost, která nenabídne dostatečné pohodlí okamžitě zavržena, kdy politik vítězí pouze na základě prázdných slibů, kdy kvalita kultury je degradována do minutových videí a měřena počtem shlédnutí, kdy veřejnému prostoru dominují „minutové“ celebrity, ne učenci.
Stav, kdy jsme všichni propojeni, ale v hloubce ztraceni.
Stav normalizace hlouposti.
Pojďme konzumovat obsah, který možná není jednoduchý, který nás zneklidní, který neodsoudíme ještě předtím, než si jej přečteme a nad jeho obsahem zamyslíme.
Absence moudrosti znamená zvýšení náchylnosti k manipulaci, fragmentaci společnosti, znamená konflikt, rozdělení, znamená i konec porozumění.
Pojďme se spolu naučit, jak máme myslet, ne co si máme myslet.
