Článek
Město na vrcholu světa
Když se řekne nejvýše položené město na světě, člověk si možná představí malé horské městečko s barevnými domy, čistým vzduchem a výhledem na zasněžené vrcholky. La Rinconada je ale přesným opakem romantické představy o životě v horách. Toto peruánské hornické sídlo se nachází v oblasti Puno v jižních Andách a leží přibližně 5 100 metrů nad mořem, přičemž některé zdroje uvádějí ještě vyšší nadmořskou výšku. Právě proto je La Rinconada označována za nejvýše položené trvale obydlené větší sídlo na světě.
Je to nadmořská výška, která mění pravidla běžného života. Ve srovnání s hladinou moře je zde dostupnost kyslíku přibližně o polovinu nižší. Pro člověka, který přijede z nížiny, není první setkání s La Rinconadou ničím příjemným. Každý krok může být namáhavější, dech kratší a tělo potřebuje čas, aby se vůbec pokusilo přizpůsobit. To, co je pro obyvatele běžným dnem, může návštěvník vnímat jako fyzickou zkoušku.
Proč lidé žijí v místě, kde se téměř nedá žít?
Odpověď se ukrývá v samotné hoře. La Rinconada vyrostla v blízkosti významných nalezišť zlata a její osud je už desítky let neoddělitelně spojen s těžbou. Zatímco jiné horské oblasti lákají turisty, horolezce nebo pastevce, sem přicházeli lidé především proto, aby hledali drahý kov.
Velký populační růst přišel zejména v době, kdy začala výrazně růst cena zlata na světových trzích. Podle údajů citovaných National Geographic vzrostla mezi lety 2001 a 2009 cena zlata přibližně o 235 procent a La Rinconada se během této zlaté horečky proměnila z malého hornického tábora v rozsáhlé sídlo. Odhady počtu obyvatel se přitom výrazně liší. Oficiální statistiky zachycují mnohem nižší čísla než některé odhady médií, která hovoří o desítkách tisíc lidí.
Právě rozdíl mezi oficiálními statistikami a neoficiálními odhady dobře vystihuje jeden z hlavních problémů La Rinconady. Město rostlo rychleji, než dokázaly státní instituce reagovat. Lidé přicházeli za prací, stavěli si provizorní domy a vytvářeli vlastní ekonomické i společenské struktury. Urbanistický plán přitom často ustupoval potřebě přežít a vydělat peníze.
Krajina, kde příroda člověku nic nedluží
Samotná cesta do La Rinconady připomíná spíš výpravu na konec světa než cestu do běžného města. Osada se nachází v peruánských Andách, v oblasti Altiplana, kde se střídají rozsáhlé vysokohorské pláně s dramatickými horskými masivy. Okolní krajina může být při dobrém počasí dechberoucí. Modré nebe působí téměř nepřirozeně hluboce a sníh a ledovce kontrastují s kamenitou půdou.
La Rinconada se nachází v oblasti s velmi nízkými teplotami a extrémními podmínkami. Přestože může slunce během dne působit překvapivě intenzivně, teplota se drží nízko a po setmění může prudce klesat. Místní obyvatelé tak žijí v prostředí, kde je každý den zápasem s chladem, větrem a nedostatkem kyslíku. Vegetace je zde navíc řídká a krajina působí téměř nehostinně. Člověk má pocit, že vystoupal za hranici běžného světa. Přesto uprostřed krajiny, která působí téměř jako neobyvatelná, stojí tisíce domů, obchody, bary, školy, hornické provozy a ulice plné lidí. A nad tím vším se tyčí hory a ledovce.
La Rinconada označována za nejvýše položené trvale obydlené větší sídlo na světě
Zlato jako naděje
Těžba zlata je srdcem La Rinconady. Zároveň je ale zdrojem mnoha problémů, které město sužují. Významnou součástí místního hornictví je tradiční systém známý jako cachorreo. Jeho princip spočívá v tom, že horníci pracují určitou dobu bez klasické mzdy a následně dostanou možnost během vymezeného dne získat zlato pro sebe. Výsledek je přesto nejistý. Jeden den může přinést štěstí a významný nález, další den mohou horníci odejít s prázdnou. Pro člověka, který do La Rinconady přišel z chudší části Peru, však může být i takový systém přitažlivější než omezené pracovní možnosti v domovském regionu. Zlato představuje možnost rychlejšího výdělku, a tím i šanci změnit vlastní život.
To je jeden z důvodů, proč je tak obtížné La Rinconadu jednoduše popsat jako místo vykořisťování. Realita je komplikovanější. Místní ekonomika vytváří pracovní příležitosti, které by jinak nemusely existovat, a hornictví poskytuje příjem tisícům lidí. Pro některé obyvatele je právě těžba cestou k lepšímu životu. Současně ale přináší nebezpečné pracovní podmínky, nejisté příjmy, nedostatečnou ochranu pracovníků a značnou závislost na ceně zlata.
Město bez klasického městského komfortu
La Rinconada rozhodně není destinací, kde by člověk očekával komfort moderního města. Rychlý populační růst předběhl rozvoj infrastruktury a v mnoha částech sídla jsou základní služby velmi omezené. Provizorní domy z plechu, dřeva a dalších materiálů se tísní v blízkosti dolů. Ulice jsou často nezpevněné a za špatného počasí se mění v blátivé cesty. Voda, kanalizace, odpadové hospodářství a další služby představují dlouhodobé výzvy. Problémem je také zásobování. Všechno, co se zde spotřebuje a nevyprodukuje přímo v okolí, musí být dopraveno po náročných horských cestách. Potraviny, pohonné hmoty, stavební materiál i další zboží proto putují do města z nižších oblastí.
Centrum La Rinconady může v některých chvílích působit téměř obyčejně. Lidé se scházejí na náměstí, děti si hrají, někdo čte noviny a obyvatelé se snaží žít běžný každodenní život. Přesto jsou právě tyto okamžiky jsou důležité, protože ukazují, že La Rinconada není jen exotická kulisa pro dokumentární filmy.
Osada se nachází v peruánských Andách
Odpad, rtuť a cena za těžbu zlata
Ekologická stránka La Rinconady patří k nejznepokojivějším. Hornická činnost zanechala v krajině výrazné stopy a těžba zlata je spojena s používáním látek, které mohou vážně poškodit životní prostředí i lidské zdraví. Jedním z největších problémů je znečištění rtutí. Při některých formách zpracování zlata se rtuť používá k oddělení drahého kovu od dalších materiálů. Pokud není nakládání s ní kontrolováno, může se dostávat do půdy, vody i ovzduší. K tomu se přidává odpad z dolů a domácností. V prostředí s omezenou infrastrukturou je obtížné vytvořit systém nakládání s odpady, který by odpovídal velikosti města. Výsledkem jsou hromady odpadu, neorganizované skládky a další zásahy do okolní krajiny.
Jedním z největších paradoxů je přitom voda. Ledovce a vysokohorské zdroje jsou vnímány jako zásobárny vody, zároveň ale mohou být vystaveny kontaminaci spojené s těžbou. Změna klimatu navíc proměňuje samotnou podobu okolních ledovců.
La Rinconada tak ukazuje širší problém, který se týká mnoha těžebních regionů.
Kriminalita a pověst města bez zákona
La Rinconada si v médiích také vysloužila mimořádně temnou pověst. Často bývá označována za jedno z nejnebezpečnějších míst Peru a objevuje se pro ni také přezdívka „město bez zákona“. Za touto pověstí stojí kombinace několika faktorů. Rychlý růst obyvatelstva, neformální ekonomika, obtížná dostupnost a vysoká hodnota zlata vytvářejí prostředí, v němž se mohou dařit kriminalitě, násilí a různým formám vykořisťování. Problémem se stává také bezpečnost samotných horníků. Zlato je komodita s vysokou hodnotou, a proto představuje lákadlo nejen pro těžaře, ale i pro zločince. V minulosti se objevovaly zprávy o loupežích, násilných konfliktech a dalších závažných trestných činech.
Citlivým tématem je také obchodování s lidmi a sexuální vykořisťování žen. V okolí těžebních oblastí mohou vznikat bary a podniky napojené na ekonomiku horníků, přičemž právě zde se mohou prolínat dobrovolná práce, chudoba, nátlak a kriminalita. Při popisu La Rinconady je však důležité nepodlehnout senzacechtivosti. Označit celé město za „bezprávnou zónu“ je sice poutavé, ale zakrývá skutečnost, že naprostá většina lidí zde jednoduše žije svůj každodenní život a snaží se uživit své rodiny.
Lidé, kteří odmítají odejít
Možná nejzajímavější otázkou není, proč La Rinconada vznikla. Mnohem zajímavější je, proč v ní lidé zůstávají. Pro část obyvatel je La Rinconada zkrátka skutečným domovem. Migranti, kteří sem přišli za prací, zde založili rodiny a vytvořili si sociální vazby. Vznikla komunita, v níž se mísí tradiční andská kultura, jazyk Quechua a moderní hornická ekonomika. Navzdory drsnému prostředí lze v ulicích najít běžné projevy života. Lidé se smějí, děti si hrají, sousedé spolu mluví, obchodníci prodávají zboží a horníci se po práci vracejí domů. Pro jednoho je to nehostinné místo na konci světa. Pro jiného je to místo, kde si může vydělat více peněz než doma.
La Rinconada fascinuje také tím, jak brutálně krásná může být její krajina. Vysokohorské světlo, zasněžené vrcholy, ledovce a nekonečný prostor vytvářejí scenérii, kterou lze jen těžko napodobit. Jenže pár kilometrů od této téměř nadpozemské krajiny se nacházejí hornické odpady, provizorní stavby a znečištěné oblasti.
La Rinconada je místem, kde se nádhera a devastace nacházejí vedle sebe. Kde se pod modrým nebem těží zlato, zatímco hora postupně ztrácí svou původní podobu. Kde se člověk může dívat na ledovec a zároveň si uvědomovat, jak vysokou ekologickou cenu může mít ekonomika založená na těžbě.
Nejvýše položené město světa ukazuje, jak daleko může člověk zajít, když hledá práci, peníze a lepší život. Zároveň ale připomíná, že ekonomická příležitost sama o sobě ještě neznamená důstojné životní podmínky.
Zdroj: vaventura.com, tomorrow.city
