Článek
Monowi kdysi nebylo městem duchů
Dnešní Monowi se jen těžko podobá tomu, jak vypadalo před téměř sto lety. Ve 30. letech 20. století zde žilo přibližně 150 lidí. Nebyla to žádná velká metropole, ale v měřítku amerického venkova šlo o fungující komunitu. Místo mělo obchody, restaurace, školu, kostel a další služby, které lidem umožňovaly žít prakticky celý život v okolí svého domova.
Významnou roli hrála železnice. Monowi leželo u železniční trati Elkhorn Railroad a jeho existence byla úzce spojená se zemědělstvím. Úrodná půda přitahovala farmáře a železnice jim umožňovala přepravovat produkty i zboží. Město tak vzniklo z velmi praktických důvodů: lidé zde mohli pracovat, hospodařit, vychovávat děti a vytvářet komunitu.
Když se mladí začnou stěhovat pryč
Po druhé světové válce se začaly podmínky v mnoha venkovských oblastech Velkých plání měnit. Zemědělství se modernizovalo, měnily se pracovní příležitosti a menší lokální ekonomiky začaly ztrácet význam. Lidé potřebovali práci, a tak stále častěji hledali mimo své rodné město.
Z Monowi postupně mizely služby, které byly kdysi samozřejmostí. Poslední pohřeb v místním dřevěném kostele se konal v roce 1960. Pošta a poslední tři obchody s potravinami skončily koncem 60. a začátkem 70. let. Škola zavřela v roce 1974. A jakmile zmizí škola, obchod a pošta, začíná být velmi těžké přesvědčit mladé rodiny, že právě tady mají vychovávat své děti.
Mladí ve městě už žádnou budoucnost neviděli
Z města o 150 lidech zůstali dva
Žena jménem Elsie Eiler se přitom s Monowi nikdy úplně nerozloučila. Narodila se v roce 1933 a vyrůstala v jeho okolí. V místní jednotřídce se seznámila s Rudym, mužem, který se později stal jejím manželem. Na nějaký čas sice odešla. Dokonce se vydala do Kansas City, kde pracovala pro leteckou společnost a snila o kariéře letušky.
Velkoměsto jí ale nepřirostlo k srdci. Monowi pro ni bylo opravdovým domovem. S Rudym se nakonec vrátili a vychovali zde dvě děti. Jejich rodina byla součástí poslední generace, která se snažila udržet místní život při životě. V roce 1971 manželé převzali a otevřeli místní hospodu, dnes známou jako Monowi Tavern.
Jenže v té době už město začínalo mizet. Jejich děti později odešly za prací stejně jako mnoho dalších mladých lidí. Populace klesala dál. Kolem roku 1980 už v Monowi žilo pouze 18 lidí.
Na přelomu tisíciletí zůstali jen Rudy a Elsie. A potom zemřel Rudy. Ve městě tak zůstala jediná žena.
Elsie jako starostka, knihovnice i hostinská
Na příběhu Elsie Eiler je fascinující především to, že se po manželově smrti jednoduše nesbalila a neodjela za dětmi. A protože Monowi stále existuje jako obec, někdo musí vykonávat její úřední funkce. Elsie se tak stala starostkou a ještě v březnu 2026 ji oficiální dokument Nebrasky uváděl jako představitelku obce Monowi. Vedle toho zastává roli úřednice a pokladní. V minulosti byla popisována také jako knihovnice a samozřejmě jako provozovatelka místní hospody.
Hospoda, která se stala celým městem
Pokud existuje místo, které dnes symbolizuje Monowi, je to právě Monowi Tavern. Budova nepůsobí jako velkolepá turistická atrakce. to jednoduchý venkovský podnik, který by na první pohled mohl stát v desítkách jiných amerických městeček. Jenže pro okolní obyvatele představuje hospoda také komunitní centrum, kde se sházejí lidé ze širokého okolí.
Přicházejí sem farmáři, staří známí, rodiny i cestovatelé, kteří si chtějí prohlédnout nejslavnější jednočlenné město Ameriky. Někteří pravidelní hosté žijí desítky kilometrů daleko. Jiní jsou ochotni cestovat mnohem dál. A je to docela zajímavý paradox. Město má sice jednoho obyvatele, ale jeho jediná hospoda prázdnotou rozhodně nezeje.
Rudyho knihovna ukrývá stovky knih
Jedním z nejkrásnějších detailů celého příběhu je Rudy's Library. Rudy Eiler byl vášnivým čtenářem. Před svou smrtí chtěl svou soukromou sbírku proměnit ve veřejnou knihovnu. Protože svůj plán už nestihl dokončit, po jeho smrti rodina jeho přání vyhověla. Z přibližně 5 000 knih a časopisů vznikla malá knihovna, která dnes patří k nejpozoruhodnějším místům Monowi.
Její princip je téměř odzbrojujícím způsobem jednoduchý. Klíč je k dispozici v taverně a návštěvníci si mohou knihy půjčit na základě důvěry. Na policích tak vedle sebe mohou existovat klasická literatura, staré časopisy, historické publikace i National Geographic.
Člověk může žít sám, a přesto nebýt osamělý
Elsie Eiler již několikrát přiznala, že se osamělá rozhodně necítí. I když žije ve městě sama, u Elsie se poměrně často zastavují lidé z okolních měst a farem. Někteří lidé ji znají celý život. Někteří se vracejí po desetiletích. Přijíždějí také turisté z různých částí Spojených států i ze zahraničí. V posledních letech se její příběh stal natolik známým, že návštěvníci z celého světa zanechávají podpisy v návštěvních knihách taverny.
Příběh Monowi není pouze kuriózní americkou historkou. Je součástí mnohem většího fenoménu. Vylidňování malých měst se objevuje v různých částech světa. Mladí lidé odcházejí za vzděláním a zaměstnáním. Snižuje se počet narozených dětí. Stárne populace. Zavírání škol a obchodů zvyšuje tlak na další stěhování. A podobné případy najdeme i v Evropě.
Zdroj: unusualplaces.org, bbc.com, atlasobscura.com
