Hlavní obsah
Cestování

Nan Madol je ztracené kamenné město uprostřed Pacifiku. Dodnes nikdo přesně neví, jak vzniklo

Foto: Wikimedia, CT Snow from Hsinchu, Taiwan, CC BY 2.0

Obří kamenné město vystavěné na umělých ostrůvcích, tajemné kanály, legendy o létajícím drakovi a stavební techniky, které vědce nepřestávají fascinovat. Nan Madol patří k největším záhadám světové archeologie.

Článek

Město, které jako by vyrůstalo z oceánu

Jen málokteré místo na světě působí tak neskutečně jako Nan Madol. Na první pohled připomíná kulisy dobrodružného filmu, jelikož tuto lokaci definují desítky kamenných ostrůvků propojených vodními kanály, zatímco mohutné hradby z čedičových sloupů a tropická vegetace pomalu pohlcující pozůstatky dávné civilizace. Když se návštěvník přiblíží lodí, má pocit, jako by vplouval do města z jiného světa.

Nan Madol se nachází u východního pobřeží ostrova Pohnpei ve Federativních státech Mikronésie. Celý komplex byl vystavěn na korálovém útesu v mělké laguně a tvoří jej 92 umělých ostrůvků propojených sítí kanálů. Právě odtud pochází i jeho název. Nan Madol znamená „mezi prostory“ nebo „uvnitř mezer“, tedy mezi vodními cestami, které město protínají.

Díky své neobvyklé podobě si vysloužil přezdívku Benátky Pacifiku, někteří cestovatelé jej dokonce označují za osmý div světa.

Sídlo vládců, kteří ovládali celý ostrov

Nan Madol však nebyl obyčejným městem. Přibližně od 12. století se stal ceremoniálním i politickým centrem dynastie Saudeleurů, která sjednotila celý ostrov Pohnpei a vládla odhadem 25 tisícům obyvatel.

Vládci vytvořili přísně organizovanou společnost. Nejvýznamnější náčelníci, kněží i šlechtici žili přímo v Nan Madolu, zatímco běžní obyvatelé zůstávali ve svých vesnicích. Historici se domnívají, že právě soustředění elity do jednoho místa umožňovalo panovníkům lépe kontrolovat své poddané a předcházet případným vzpourám.

Samotné město přitom nebylo nijak lidnaté. Odhaduje se, že zde trvale žilo méně než tisíc lidí.

Foto: Wikimedia, Patrick Nunn, CC BY-SA 4.0

Ani v minulosti nebyl komplex příliš obývaný

Kamenné ostrovy měly přesně daný účel

Nan Madol nebyl chaotickou změtí staveb. Jednotlivé ostrůvky měly přesně určenou funkci.

Jižní část známá jako Madol Pah sloužila správě a vládnutí. Severovýchodní sektor Madol Powe byl posvátným centrem určeným náboženským obřadům, pohřbům a životu kněží. Nacházely se zde dílny na stavbu kánoí, místa pro přípravu jídla i výrobu kokosového oleje.

Nejvýznamnější stavbou celého komplexu je ostrůvek Nandauwas, jehož mohutné čedičové hradby dosahují výšky až 7,5 metru. Za nimi se ukrývá královská pohřební komora, kde byli pohřbíváni první panovníci dynastie Saudeleurů. Dodnes jde o nejzachovalejší část celého města.

Město bez studní a polí

Přestože Nan Madol představoval centrum moci, měl jednu zásadní nevýhodu. Nebyla zde pitná voda ani úrodná půda. Veškeré zásoby musely být pravidelně převáženy loděmi z hlavního ostrova Pohnpei. Obyvatelé dováželi sladkou vodu, ovoce, ryby i další potraviny. Vládci přijímali tribut na speciálně určených ostrůvcích.

Právě náročné zásobování mohlo sehrát významnou roli při pozdějším opuštění města. Když kolem roku 1628 porazil Saudeleury legendární válečník Isokelekel a založil nový systém vlády, jeho nástupci postupně přesídlili zpět do jednotlivých oblastí ostrova.

Foto: Wikimedia, NOAA Photo Library, CC BY 2.0

Nan Madol si také zasloužil přezdívku Benátky

Jak někdo přemístil stovky tisíc tun kamene?

Největší záhadou Nan Madolu zůstává samotná výstavba.

Celý komplex obsahuje přibližně 700 tisíc tun kamene. Některé čedičové bloky váží až okolo 90 tun a pocházejí z nalezišť vzdálených několik kilometrů od staveniště. Dodnes není jisté, jak je tehdejší obyvatelé dokázali dopravit přes moře a následně vyzvednout do výšky několika metrů.

Radiokarbonové datování ukazuje, že monumentální výstavba začala přibližně mezi lety 1180 až 1200. Podle odhadů UNESCO bylo po dobu tří až čtyř století každoročně přemístěno kolem dvou tisíc tun vulkanického kamene a to zcela bez kol, kovových nástrojů, kladek nebo jeřábů.

Archeologové předpokládají, že stavitelé využívali kombinaci vorů, přílivových proudů, lan a důmyslných pák. Přesto dosud nikdo nedokázal celý stavební proces uspokojivě zrekonstruovat.

Příběh o čarodějích a létajícím drakovi

Místní obyvatelé mají vlastní vysvětlení, které se předává po generace. Podle legend připluli na Pohnpei bratři Olisihpa a Olosohpa z bájné země Western Katau. Hledali místo, kde by mohli postavit oltář bohu zemědělství Nahnisohn Sahpw. Když vhodné místo našli, začali budovat město.

Legenda vypráví, že obrovské čedičové bloky dokázali zvedat do vzduchu pomocí létajícího draka. Po smrti Olisihpy se jeho bratr stal prvním vládcem dynastie Saudeleurů a založil rod, který ostrovu vládl po mnoho generací.

Tyto příběhy jsou důležitou součástí kultury obyvatel Pohnpei a dodnes patří k jejich nejcennějším tradicím.

Archeologové pátrali i pod hladinou

Nan Madol nepřestává překvapovat ani pod mořskou hladinou. V 70. letech minulého století objevili potápěči nedaleko komplexu zvláštní kamenné útvary připomínající sloupy. Někteří badatelé tehdy spekulovali o existenci dalších potopených staveb nebo dokonce ztracených měst.

Moderní průzkumy využívající sonary, podvodní roboty i detailní geologické analýzy ale ukázaly, že většina těchto útvarů vznikla přirozenou cestou nebo jde o kameny spadlé z původních staveb. Potvrdit existenci bájných podmořských měst se nepodařilo.

Foto: Wikimedia, CT Snow from Hsinchu, Taiwan, CC BY 2.0

Nan Mandol obklopuje řada legend

Mýty o ztracených kontinentech

Neobvyklá architektura dala vzniknout celé řadě fantastických teorií. Nan Madol bývá spojován s bájnými kontinenty Mu nebo Lemurie, objevuje se v knihách i televizních dokumentech a nechybí ani spekulace o mimozemských stavitelích.

Tyto hypotézy však vědecká obec odmítá. Archeologové zdůrazňují, že neexistují žádné důkazy o tom, že by město postavila jiná civilizace než předkové dnešních obyvatel ostrova Pohnpei. Podobné teorie často podceňují schopnosti původních tichomořských kultur, které dokázaly vytvořit mimořádně vyspělá díla vlastními silami.

Jedna z nejméně navštěvovaných památek UNESCO

Přestože je Nan Madol zapsán na Seznamu světového dědictví UNESCO, stále patří mezi nejméně navštěvované památky planety. Důvodem je především jeho odlehlá poloha. Cesta sem vyžaduje několik leteckých spojů a následně plavbu lodí nebo přesun terénním vozidlem.

Většinu ostrůvků dnes pohltily mangrovové porosty a tropický prales. Nejlépe zachovanou částí zůstává monumentální Nandauwas, jehož hradby dodnes působí stejně impozantně jako před staletími.

I tak je Nan Madol jedním z nejpozoruhodnějších archeologických nalezišť Tichomoří. Spojuje v sobě historii, legendy, mimořádné stavební umění i otázky, na které dosud neexistují jednoznačné odpovědi.

Jisté je jediné - dávní obyvatelé Pohnpei vytvořili dílo, které nemá v celé Oceánii obdoby. A právě skutečnost, že ani po více než osmi stech letech přesně nevíme, jak se jim to podařilo, činí z Nan Madolu jedno z největších tajemství světové archeologie.

Dočetli jste až sem? Podpořte autora libovolnou částkou.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz