Článek
Proč nás tolik přitahují podivná města?
Je na tom něco zvláštního, ale místo, které bychom v reálném životě možná považovali za obyčejné, působí na obrazovce téměř zlověstně. Dřevěné domy, benzínová pumpa, školní chodba, bistro, les za městem. Nic z toho samo o sobě není děsivé, ale přesto vám cosi vzadu našeptává, že je lepší se místu raději vyhnout.
Právě v tom spočívá kouzlo takzvaného uncanny, tedy znepokojivého pocitu vznikajícího ve chvíli, kdy je něco současně známé i cizí. Psychologické teorie tohoto fenoménu pracují s myšlenkou, že nás znejišťuje situace, která narušuje naše očekávání toho, jak by svět měl fungovat. Odchylky od známých a předvídatelných struktur mohou zvyšovat pocit podivnosti a tajemna.
A právě proto funguje podivné město tak dobře jako kulisa hororu, mysteriózního seriálu nebo psychologického thrilleru. Nemusí nám představovat úplně cizí svět. Naopak stačí, když na moment vklouzneme do světa, který důvěrně známe.
Twin Peaks ukázalo, že zlo nemusí přijít zvenčí
Když se řekne podivné město v televizní historii, jen málokterý název má takovou váhu jako Twin Peaks. David Lynch a Mark Frost vytvořili městečko, které na první pohled působí jako idylická americká lokace. Je tu les, kavárna, šerifova stanice, škola, žijí tu rodiny, sousedé a v neposlední řadě je tu také každodenní rutina. Jenže pod povrchem existuje úplně jiný svět.
Smrt Laury Palmer není pouze detektivní zápletkou. Je mechanismem, který rozbije představu, že malé město znamená bezpečí a kontrolu. V okamžiku, kdy se ukáže, že za zdánlivě perfektními fasádami existují tajemství, násilí, touhy a traumata, začne být celé město podezřelé. Kdo zabil Lauru?
V seriálu se ukazuje, že Lynchovo město není děsivé proto, že by bylo úplně cizí. Je děsivé proto, že je až příliš dobře rozpoznatelné. Obyčejné prostředí se v něm stává prostorem, kde se může objevit něco, co do něj zdánlivě nepatří. A tím vznikl jeden z nejvlivnějších modelů moderního mysteriózního seriálu: malé město, velké tajemství. Od té doby se k němu popkultura neustále vrací.
Nejhorší tajemství bývají ta, která jsou schovaná za známou fasádou
Proč je vlastně tak působivé sledovat horor nebo mysteriózní příběh odehrávající se v malém městě? Protože každý zná každého, lidé se zdraví na ulici, obchodník ví, co si soused kupuje, a tak dále. A právě proto působí odhalení tajemství tak mocně.
Pokud se něco strašného odehrává na opuštěném ostrově, v rozpadajícím se sanatoriu nebo uprostřed temného lesa, je to něco, co jsme uvnitř čekali. Psychologie prostředí přitom ukazuje, že nejasnost, nedostatek informací a nízká předvídatelnost mohou zvyšovat pocit tajemna a nepříjemnosti. Takzvaná uncanny places ukazují, že když prostředí poruší naše očekávání, může začít působit podivně, méně bezpečně a hůře čitelně. A přesně s tím televizní mysteriózní seriály pracují.
Další důvod, proč nás tato místa přitahují, souvisí s lidskou zvědavostí. Když sledujeme seriál, ve kterém něco nesedí, náš mozek dostává neúplnou informaci. Proč se tahle postava chová tak zvláštně? Co se stalo před dvaceti lety? Proč nikdo nemluví o domě na konci ulice? Co je v lese? Proč všichni tvrdí, že se nic nestalo?
Vzniká jakási nejistota, jež však podporuje pozornost, zvědavost a učení, což je pro samotný příběh nesmírně důležité.
Proto milujeme mapy fiktivních světů
Na fascinaci podivnými městy je zajímavé ještě něco. Nechceme pouze znát jejich příběh. Chceme znát jejich geografii. Chceme vědět, kde je kavárna, kde bydlí hlavní postava, kde začíná les, kde je škola a kam vede silnice za městem. To je důvod, proč mají fiktivní města tak silnou atmosféru. Postupně si vytváříme mentální mapu jejich světa.
A čím lépe ho známe, tím více nás baví jeho narušování. V Twin Peaks známe kavárnu, policejní stanici i okolní les. Ve Stranger Thingsz náme Hawkins a jeho školu, laboratoř i Upside Down. V Dark se zase německé městečko Winden mění v komplikovanou síť vztahů, časových linií a tajemství.
Podivné město má často ještě jeden společný prvek, kterým je místní outsider. Agent Cooper přijíždí do Twin Peaks jako někdo zvenčí. Eleven je cizincem ve světě Stranger Things. Wednesday přichází do Nevermore a odmítá se chovat podle očekávání okolí. Díky těmto postavám se na daný svět díváme jejich očima a společně s nimi zjišťujeme, že něco není v pořádku.
Wednesday představila gotické město nové generaci
A potom přišla Wednesday. Na první pohled je její svět jiný než Lynchovo Twin Peaks. Je stylizovanější, vtipnější a mnohem více pracuje s gotickou estetikou, černým humorem a teenagerskou popkulturou. Nevermore Academy má daleko k realistickému americkému městečku. Přesto používá velmi podobný princip.
Za zdánlivě uzavřeným světem existuje historie, kterou je potřeba odhalit. Wednesday Addams přijíždí do prostředí, kde se pravidla zdají být jasná, ale velmi rychle zjišťuje, že škola, její okolí i lidé v něm mají vlastní tajemství. Mysteriózní zápletka se přitom spojuje s detektivním příběhem, coming-of-age dramatem, hororem, gotikou a černou komedií.
Gotická atmosféra zde pomáhá vytvářet témata identity, jinakosti, sounáležitosti a konfliktu mezi jednotlivcem a společností.
Proč je strašidelnější obyčejný dům než hrad?
Hororová estetika se v posledních letech výrazně proměnila. Už nepotřebujeme hrad na kopci, kryptu a bouřku. Mnohem děsivější může být opuštěný supermarket, prázdná školní chodba, benzínová pumpa osvětlená zářivkami či hotel, ve kterém nikdo není. To souvisí s fenoménem liminal spaces, tedy míst, která působí jako přechodové prostory mezi dvěma stavy. Chodby, čekárny, parkoviště, hotely nebo opuštěná nákupní centra jsou děsivá právě proto, že jejich účel známe, ale jejich aktuální stav porušuje očekávání.
Odchylky od známých struktur a předvídatelných vzorců mohou zvyšovat jejich vnímanou podivnost. Roli hraje také osvětlení, vizuální zakrytí a pocit nedostatku informací. A tak se z obyčejného místa může stát hororová lokace.
Temná tajemství fungují, protože chceme vědět, co je za dveřmi
Naše fascinace tajemstvím má velmi jednoduchý základ. Když nám někdo řekne, že v domě na konci ulice se před dvaceti lety něco stalo, naše představivost okamžitě začne pracovat. Když zároveň dodá, že o tom místní odmítají mluvit, máme vyhráno. Zajímavé přitom je, že nejistota a suspense nejsou úplně totožné procesy, jelikož zvědavost funguje jako samostatný mechanismus, který nás nutí hledat další informace.
Existuje ale ještě hlubší důvod, proč nás podobné příběhy baví. Když sledujeme horor nebo mysteriózní seriál doma na gauči, naše tělo může reagovat na hrozbu, která ve skutečnosti neexistuje. Cítíme napětí, očekávání, někdy strach nebo odpor, ale zároveň víme, že jsme v bezpečí. Jedná se o paradox, kdy lidé dobrovolně vyhledávají obsah, který vyvolává negativní emoce.
Podivná města se mezitím dávno přestala týkat pouze televize. Najdeme je ve videohrách, knihách, filmech, na TikToku i Instagramu. Fascinace opuštěnými místy nebo mysteriózními internetovými příběhy ukazuje, že současného diváka stále více zajímá samotná atmosféra prostoru.
Zdroj: studie Frontiers, studie Science Direct
