Pembrokeshire připomíná jinou planetu. Divoký kout Walesu, kde se potkává oceán, historie a magie

Pembrokeshire leží na jihozápadě Walesu a ze tří stran ho obklopuje moře. Na severovýchodě sousedí s Ceredigionem, na východě s Carmarthenshirem, jinak jeho hranici vytváří pobřeží. Administrativním centrem je Haverfordwest, ale mezi nejznámější místa patří také Fishguard, Tenby, Pembroke, Milford Haven a především St Davids. St Davids je podle počtu obyvatel nejmenším městem Spojeného království. Na první pohled přitom připomíná spíš malou vesnici než město, což se dá označit za geografický paradox.

Celý Pembrokeshire navíc působí, jako by byl větší, než ve skutečnosti je. Důvodem není jen rozlehlá krajina, ale hlavně její otevřenost. Nečekají vás tu nekonečné řady domů, průmyslové zóny ani městská šeď. Mnoho míst stále patří polím, pastvinám, lesům, vřesovištím a pobřeží.

Nejdramatičtější částí Pembrokeshire je pobřeží, které je geologicky mimořádně rozmanité. Střídají se na něm vysoké útesy, skalnaté výběžky, písečné pláže, malé zátoky, jeskyně a hluboké estuáry. Více než třetinu hrabství zabírá Pembrokeshire Coast National Park, jediný národní park ve Spojeném království, který byl vytvořen především kvůli pobřežní krajině. Pobřežní stezka měří přibližně 299 kilometrů a vede od Amrothu na jihovýchodě až ke St Dogmaels na severu.

Pembrokeshire má desítky zátok a písečných pláží, od velkých otevřených pobřežních prostor až po malé zálivy schované mezi skalami. Právě tenhle neustálý kontrast je jedním z důvodů, proč může mít člověk pocit, že během jediného dne prošel několika různými krajinami.

Pobřežní vody jsou domovem celé řady mořských živočichů. Pozorovat lze tuleně, delfíny, sviňuchy a při troše štěstí také velryby. Pobřeží je zároveň významným místem pro mořské ptactvo. Na ostrovech Skomer, Skokholm, Ramsey a Grassholm vznikly významné kolonie ptáků a některé oblasti jsou chráněny jako mořská chráněná území.

Největší hvězdou je bezpochyby Skomer Island. Ostrov leží jen krátkou plavbu od pobřeží, ale po vystoupení na jeho půdě máte pocit, že jste se ocitli někde mnohem dál. Skalnaté útesy jsou poseté norami a hnízdy, ve vzduchu krouží tisíce ptáků a na plážích odpočívají tuleni. Skomer je známý především papuchalky, kteří se zde během hnízdní sezony vracejí ve velkém počtu.

A pak je tu ještě jeden pozoruhodný obyvatel ostrova. Buřňák severní. Pokud na Skomeru zůstanete přes noc, můžete slyšet tisíce ptáků přilétajících z moře. Více než polovina světové populace tohoto druhu přilétá na Skomer z Argentiny, aby zde vyvedla mláďata.

Skomer ale není jediným ostrovem, který stojí za pozornost. Nedaleký Skokholm je menší, ještě divočejší a rovněž významným útočištěm mořských ptáků. Hnízdí zde papuchalci, buřňáci, alkouni i další druhy. V okolních vodách lze spatřit delfíny Rissoovy, sviňuchy a tuleně. Ramsey Island zase leží u poloostrova St Davids a spravuje ho RSPB. Ostrov má vlastní stezku, dramatické západní útesy a významné kolonie mořských ptáků. Na podzim se pozornost přesouvá k tuleňům, jejichž mláďata se rodí na zdejších plážích a v jeskyních.

Ostrov Grassholm pak hostí jednu z nejvýznamnějších kolonií terejů severních v Evropě. Z dálky může vypadat skoro jako bílá skála. Zblízka je to především velmi hlučný a velmi živý ptačí svět. Pembrokeshire tak nabízí zvláštní druh cestování. Nemusíte hledat atrakci. Stačí pozorovat, co už na místě je.

Když opustíte pobřeží a zamíříte na sever, krajina se změní. Oceán zmizí za kopci a před vámi se objeví Preseli Hills, velšsky Mynydd Preseli. Nejsou to alpské hory. Nejvyšší bod, Foel Cwmcerwyn, dosahuje 536 metrů. Přesto mají Preseli Hills něco, co se špatně měří nadmořskou výškou. Jsou otevřené, větrné, téměř prázdné a protkané stopami lidské přítomnosti starými tisíce let.

V Preseli Hills se nachází horniny známé jako bluestones, tedy modré kameny, které byly použity při stavbě Stonehenge. Geologický původ těchto kamenů je spojen právě s oblastí Preseli. Jejich cesta z Walesu do dnešní Anglie se stala jednou z nejzajímavějších otázek britské prehistorie.

Představa, že lidé před tisíci lety přesouvali obrovské kameny z odlehlých velšských kopců směrem ke Stonehenge, má sama o sobě něco téměř mytického. A místní krajina tomu nijak nepomáhá. Když stojíte mezi kameny, vřesem a mlhou, je velmi snadné pochopit, proč právě zde vznikaly příběhy o obrech, andělech, svatých a nadpřirozených silách.

Preseli Hills protíná také Golden Road, starobylá cesta, jejíž původ sahá až do neolitu a která mohla sloužit jako dávná trasa přes hory. Dnes jde především o pěší trasu krajinou, kde se mezi vřesem a kamením objevují pozůstatky dávného osídlení. Na kopcích najdete pohřební mohyly, kamenné pozůstatky a pravěká opevnění. Foel Drygarn je jedním z míst, kde jsou dodnes patrné kamenné valy a další pozůstatky dávného osídlení. Tady už Pembrokeshire nepůsobí jako místo, které se pouze „hezky fotí“. Spíš jako krajina, ve které se minulost nikdy úplně neodstěhovala.

Jedním z nejpodivnějších míst pobřeží je St Govan's Chapel, malá kaple vtěsnaná mezi útesy poblíž Bosherstonu. S místem se pojí legenda o poustevníkovi Govanovi, kterého pronásledovali piráti. Podle příběhu se modlil o záchranu a skály se před ním otevřely. Govan se v jejich úkrytu schoval a později zde vybudoval kapli. Realita je samozřejmě méně hollywoodská. Kaple skutečně existuje a její poloha je pozoruhodná sama o sobě. Když k ní sestupujete po schodech mezi útesy, není potřeba přidávat legendy o dracích, čarodějnicích ani pirátech.

Místní folklor je možná stejně výraznou součástí krajiny jako geologie. Pembrokeshire má dlouhou tradici velšských legend a příběhů, které se předávají po generace.

Jedním z nich je legenda o Cantre'r Gwaelod, bájné zemi, která měla ležet pod dnešním mořem. Podle příběhu šlo o úrodné území spravované vládcem Gwyddnem Garanhirem. Katastrofu měl způsobit Seithennin, který kvůli opilosti zanedbal hráze a moře zaplavilo celou zemi. Za bouřlivých nocí mají být podle legendy z hlubin slyšet zvony zatopených kostelů.

Další legenda se váže k Carreg Samson, neolitické hrobce známé také jako Giant's Quoit. Podle lidové tradice obrovský kámen na místo hodil obr Samson. Zatímco historie nám nabízí pohled do archeologie, legenda zase obra.

Na severu Pembrokeshire se tyčí Carningli, výrazný vrchol Preseli Hills. Název je spojován s významem „skalnatý vrchol andělů“ a podle místní tradice sem chodil svatý Brynach rozjímat a modlit se. Carningli přitom není nijak extrémně vysoká hora. Její význam vytváří především poloha a tvar. Nad okolní krajinou působí jako přirozený orientační bod a při dobrém počasí nabízí daleké výhledy. A samozřejmě existuje také legenda, podle které může člověk, který na hoře stráví noc, snít o andělech.

Aby toho nebylo málo, Pembrokeshire má také vlastní příběh o návratu lesa. V oblasti Trellwyn Fach poblíž Fishguardu probíhá projekt obnovy lesa, někdy označovaného jako keltský les. Lokalita se má propojit s fragmenty původního lesa v údolí Gwaun. Projekt je součástí širšího dlouhodobého programu obnovy atlantského deštného lesa. Gwaun Valley je sama o sobě pozoruhodná. Její údolí vzniklo působením tajícího ledu během poslední doby ledové a dnes působí jako jeden z těch koutů Walesu, kde se krajina dokázala držet stranou od moderního světa. Staré stromy, mechy, vlhko a hluboké údolí vytvářejí úplně jinou atmosféru než otevřené pobřeží.

Pembrokeshire není jen geograficky zvláštní. Má také komplikovanou jazykovou historii. Velština je v regionu stále živá, i když její zastoupení není rovnoměrné. Podle sčítání z roku 2021 dokázalo velšsky mluvit 17,2 procenta obyvatel Pembrokeshire oproti 19,2 procenta v roce 2011. Mezi severem a jihem regionu existuje výrazný rozdíl. Historické osídlení, včetně příchodu vlámských osadníků, ovlivnilo jazykovou mapu oblasti a vznikla takzvaná Landsker Line, pomyslná jazyková hranice mezi oblastmi s vyšším a nižším podílem velštiny.

I proto může Pembrokeshire působit jako několik různých světů zároveň. Je velšský, ale jeho historie je propletená s anglickým, vlámským, normanským i keltským dědictvím.

Pembrokeshire má za sebou také méně poetickou historii. Normané zde stavěli hrady, mezi nejvýznamnější patří Pembroke Castle. Region se později stal dějištěm významných politických událostí a právě z Pembroke vyrazil v roce 1485 Henry Tudor na tažení, které skončilo jeho nástupem na anglický trůn jako Jindřich VII. Na pobřeží se zase odehrávaly příběhy spojené s námořní dopravou, obchodem a válkami. V roce 1797 se u Fishguardu odehrála poslední invaze na území Velké Británie, když se francouzské jednotky vzdaly místním silám.

Milford Haven je pak přírodní přístav hluboko zaříznutý do pobřeží a postupně se stal významným přístavem a námořním centrem. Dnes patří mezi největší energetické přístavy Spojeného království a jeho charakter je úplně jiný než u divokých útesů na západě.

Možná by bylo snadné vykreslit Pembrokeshire jako dokonale nedotčený ráj. Jenže realita je zajímavější. Je to region, kde vedle sebe existují zemědělská krajina, turistická letoviska, průmyslový přístav, národní park, chráněné ostrovy, historická města, moderní energetika a malé vesnice, v nichž se stále ozývá velština.

Zdroj: wikipedia.org, visitbritain.com, thepembrokeshireholidaycompany.co.uk