Fritz Hühnl: Architekt, kterého dějiny vymazaly

Úvod - zrození legendy

Na severním okraji Teplic, kde se město láme do krajiny plné sadů, polí a dávných cest, leží Trnovany. Dnes je to čtvrť, ale tehdy — na konci 19. století — to bylo samostatné město, živé, průmyslové, ale zároveň zvláštně poetické. Mezi továrními komíny a zahradami se tu rodily příběhy, které se nepsaly na papír, ale do kamene.

V roce 1875 se tu narodil Fritz Hühnl. Ne jako architekt, ale jako chlapec, který se učil číst svět očima fasád, štítů a okenních říms. Jeho dětství bylo protkáno německou kulturou, evangelickou vírou a pohanskými mýty, které se šeptaly u kamen. V domě, kde se vyprávělo o dracích, o věžích, o tajemstvích ukrytých v zdivu, se formovala jeho představivost.

Když odešel studovat do Liberce, odnesl si s sebou nejen technické znalosti, ale i vnitřní touhu proměnit město v galerii. Ne v galerii obrazů, ale v galerii domů — každý s vlastním charakterem, s vlastním příběhem. A když se vrátil, začal kreslit. Ne plány, ale sny. Jeho domy nebyly jen stavby. Byly to manifesty víry, paměti a fantazie.

Trnovany se pod jeho rukama proměnily. Uličky, které dřív vedly jen od domu k domu, začaly vést od příběhu k příběhu. Každý portál, každá věžička, každý reliéf nesl otisk jeho ducha. A tak se zrodil Malý Norimberk — ne jako přezdívka, ale jako mýtus, který dodnes žije ve stínech zdí a v očích těch, kdo se dívají pozorně.

Dům Asgard v Trnovanech (1904)

Asgard – sídlo Ásů, nejvýznamnější rodiny bohů v severské mytologii, je tématem domu čp. 179, jediného dodnes stojícího domu z Hühnlovy rané tvorby. Na asymetricky komponovaném domě zaujme především rozsáhlá štuková výzdoba prvního patra. Bohužel na fasádě se nikde nevyskytuje monogram, který by potvrdil autorství, snad jde o dílo Elvira Otta. Reliéf zachycuje Asgard, včetně jeho nejznámější součásti Valhally. V levé části jsou reliéfy dvou rodin bohů – Vanů a Ásů, na něž na levé vnitřní straně arkýře navazuje reliéf s věštkyní Wolwou. Na ústředním arkýři se nachází reliéf, zachycující samotnou Valhalu se shromážděnými bojovníky. V pravé části fasády reliéf zachycuje boha Heimdalla, troubícího na roh a hlídajícího nebeský most Bifröst, spojujcí Asgard s Midgardem, světem lidí, z kterého vedou Valkýry padlé bojovníky do Valhally. Na domě opět vidíme asymetrický arkýř, jehož půdorys se v každém patře proměňuje. Ústřední osa je opět vychýlena o jednu osu nalevo. Použití hrubé omítky v prvním a druhém patře arkýře již známe z jiných Hühnlových domů.

Samotná budova byla postavena v roce 1904 ve slohu historismu, konkrétně v tzv. norimberském stylu. Historismus jako architektonický směr se vyznačuje návratem k historickým slohům — gotice, renesanci, baroku — ale s novými technickými možnostmi a často s jejich volným kombinováním. Hühnl si z něj vzal to, co rezonovalo s jeho vírou, estetikou i mytologickým cítěním.

Norimberský styl, jak se mu tehdy říkalo, byl inspirován pozdně středověkou měšťanskou a hradní architekturou, typickou pro německý Norimberk. Hrázděné zdivo, věžičky, arkýře, štíty, reliéfy — to vše vytvářelo dojem romantického opevnění, které mělo chránit nejen obyvatele, ale i ideály. Hühnl tento styl přetvořil do své osobité podoby, kterou dnes známe jako „malý Norimberk“ v Trnovanech.

Zvláštní kapitolou byly reliéfy, které Hühnl umisťoval s pečlivostí vypravěče. Na fasádě Asgardu se nacházely motivy inspirované severskou mytologií, evangelickým symbolismem i přírodními archetypy. Postavy, ornamenty, zvířecí motivy — každý reliéf měl svůj význam, svou roli v příběhu domu. Dnes jsou bohužel nenávratně zničeny, zakryty zateplením, odstraněny nebo poškozeny.

Dnešní podoba Asgardu je smutným stínem původního díla. Polystyrenová izolace zakryla jeho strukturu, plastová okna narušila proporce, a reliéfy — kdysi hrdé a vyprávějící — jsou pryč. Ale pod tím vším stále dýchá Hühnlův duch. A kdo ví, třeba jednou bude Asgard znovu odhalen, jako chrám zapomenuté estetiky.

Reliéfy, které byly nenávratně zničeny

Současnost

V roce 2021 bohužel z původních oken a střešních oken se staly nové, poté v září 2021 proběhlo dokončení znehodnocování posledních původních prvků a to fasády.

Budova podlehla polystyrenem a byla natřena tmavě šedou barvou.

Dvojdům se jmény Friedricha Friesena, zakladatele německé gymnastiky a dramatika Theodora Körnera, je inspirován německou hradní architekturou a možná, že z celých Trnovan tuto předlohu dodržuje nejpoctivěji. Převážná plocha domu je provedena ve hrubé strhávané omítce, která odkazuje na podobný způsob omítání středověkých staveb. Část horního patra je obložena deštěním a stavba graduje dvěma arkýři, zakončenými odlišně pojatými štíty. Jeden štít je hrázděný s dekorovaným reliéfem se jménem T. Körnera a malou polygonální věžičkou. Druhý arkýř graduje ve formě věže s dlátovou střechou s drobným balkonkem a strážními okénky s okenicemi. Detailem, který dotváří působení stavby, je střecha z přírodní břidlice, která dojem starobylosti ještě více podtrhuje.

Také byl postaven v roce 1904 ve slohu historismu, konkrétně v tzv. norimberském stylu, tak jako dům Asgard.

Bohužel, stejně jako mnoho dalších Hühnlových staveb, nepřežil období socialismu. Podle dostupných informací byl dům zbourán v druhé polovině 20. století, pravděpodobně v rámci asanace staré zástavby a výstavby panelových domů.

Dům Huttenhaus v Trnovanech (1904)

Tento dům, který by se také dal označit za součást malého Norimberku, z ostatních domů trochu vybočuje. Ačkoli architekt Fritz Hühnl navrhl většinu svých domů v tzv. „norimberském stylu“, který vychází z bohaté německé historie, u tohoto domu zvolil kosmopolitní secesní styl bez jakéhokoli nacionálního nádechu. Secesní styl prozradí zejména křivkový tvar mírně předstupujícího rizalitu, vejčitý tvar malé lodžie ve třetím patře, křivkově tvarované prutové zábradlí i motivy květin, obrůstajících vrcholky štítu a nad okny kouřově tvarované frontony. Výtvarný účinek má i střídání hrubé a hladké omítky. Celková radost a elegance, kterou dům vyzařuje, dokazuje, že Hühnl uměl uplatnit svou fantazii i v této odlišné secesní poloze. Zřejmě i díky tomu byl dům publikován v prestižním časopise Wiener Bauindustrie-Zeitung.

Ale jak šel čas, Trnovany se proměnily. V 70. a 80. letech 20. století probíhala masivní asanace staré zástavby, včetně Hühnlových domů. Huttenhaus byl zbořen, a na jeho místě vznikla Základní škola Edisonova, známá jako Edisonka v Edisonově ulici (nesoucí jméno po Thomasovi Alvovi Edisonovi)

Dům Říšský sněm ve Wormsu (1905)

Nároží proti domu Donarseck a evangelickému kostelu tvořil dům Říšský sněm ve Wormsu. Základní hmota domu byla opatřena lícem z lomového kamene s vystupujícími omítanými arkýři. Pozoruhodné je, jak Hühnl v každém patře používá jinou velikost i počet oken, vysktují se malé arkýřky, přechody půdorysu arkýřů z obdélníku na polygon nebo z půlkruhu na polygon mezi jednotlivými patry. Objevují se motivy různě sdružených oken, avšak neopakují se. Horní patro a štíty jsou opatřeny hrázděním. Inspirace hradní architekturou a německými středověkými měšťanskými domy je opět zřejmá. Oproti Donarsecku je štuková výzdoba prostší, omezuje se pouze na několik kazet s bustami a symboly, upomínajícími na evangelickou historii. V tomto domě se nacházel i vlastní Hühnlův ateliér a ještě v roce 1930 je v Hühnlově vlastnictví, dá se tudíž předpokládat, že zde i bydlel.

V průběhu 70. a 80. let 20. století došlo k asanaci staré zástavby Trnovan. Dům Říšský sněm ve Wormsu byl zbořen, a na jeho místě dnes stojí panelový dům, který s původní architekturou nemá nic společného.

Zůstala jen fotografie z roku 1985, která zachycuje dům krátce před jeho zánikem — jako poslední pohled na Hühnlův ateliér, než byl navždy srovnán se zemí.

Ztráta tohoto domu není jen urbanistická. Je to ztráta osobního prostoru Fritze Huhnla, místa, kde vznikaly návrhy, kde se tvořila vize „Malého Norimberku“. Je to, jako by se s tímto domem ztratila paměť samotného tvůrce.

Dvojdům Wittenberg a Eisenach v Trnovanech (1905)

Přímo naproti průčelí evangelického kostela se nacházel dvojdům, nesoucí v prvním patře reliéf hradu Wartburg u města Eisenach, na kterém nalezl v době nepřízně útočiště Martin Luther a kde také vypracoval svůj překlad Nového zákona do němčiny. Zpoza hradu vychází sluneční paprsky, které symbolizují světlo Nového zákona i Lutherova učení, v dolní části reliéfu je otevřená kniha, tedy Lutherův Nový zákon. Přestože máme poměrně detailní forografii reliéfu, není možné nalézt žádný přímý doklad autorství. Samotný dům nevybočuje z Hühnlova stylu, pouze místo kamenného těla domu je použita bosáž v omítce. Průčelí je tvořeno z převážné části asymetrickým širokým arkýřem, provedeném v hrubé strhávané omítce zvláštního bochánkového reliéfu. Arkýř je zakončen ostrým štítem s valbou, horní partie arkýře jsou obloženy eternitem a částečně i pravou břidlicí. Arkýř je také doplněn dílčími asymetričnostmi, například proměnlivým rytmem oken s občasným sdružováním.

V průběhu 80. let 20. století byl dvojdům zbořen v rámci asanace staré zástavby Trnovan. Na jeho místě dnes stojí panelový dům, který s původní architekturou nemá žádnou spojitost. Zůstala jen fotografie z roku 1985, která zachycuje dům krátce před jeho zánikem — s patrnými stopami chátrání, ale stále s výraznou siluetou.

Ztráta tohoto domu není jen urbanistická. Je to ztráta duchovního odkazu, který Hühnl vložil do kamene. Reliéf Wartburgu nebyl dekorací — byl výpovědí o víře, historii a kulturní paměti. Dnes už reliéf neexistuje. Dům je pryč. Ale jeho příběh přežívá — v archivech a ve vzpomínkách.

Dům Donarseck v Trnovanech (1906)

Dům „Donarseck“, čili „Donarův roh“ nese své jméno podle germánského boha Donara, známějšího pod severským jménem Thor. Název domu měl být podle stavební dokumentace „Augsburgský říšský sněm“, v pozdějších adresářích se ovšem vyskytuje název „Donarseck“, tedy „Donarův roh“. Ke změně ideje domu muselo dojít již během výstavby, štuková výzdoba na fasádě obrácené ke kostelu, zachycuje boha Donara s jeho základním atributem – bojovým kladivem Mjöllni v boji s hadem Midgardsormem. Autorem tohoto výjevu byl Elvir Otto, návrhář keramiky, který pracoval mimo jiné i pro vyhlášenou značku Amphora. Výjev s Donarem byl o patro výš na nároží doplněn reliéfem draka pod nárožním arkýřem, který se stal symbolem této části Trnovan a který nezapře určitou podobnost s draky na vázách Amphory. Je tak možné, že autorem některých štuků na Hühnlových domech byl sám Eduard Stellmacher, jenž je výhradním autorem váz s námětem draka. Na severním průčelí domu se nacházel reliéf, zřejmě zobrazující boha Heimdalla, Donarova syna, dujícího na troubu Gjallarhorn před svým nebeským hradem Himmelsburg (Himinbjörg). Rovněž autorství tohoto reliéfu je neznámé, lze však předpokládat účast Elvira Otta.

Celková asymetrická kompozice domu s řadou nahodile umístěných prvků a secesí ovlivněnými štuky vyvažuje germánskou vážnost slohu a připomíná nám, že se přecijen nacházíme v době vzestupu secese.

Dům byl známý především díky plastice draka pod arkýřem v třetím patře. Je také součástí skupiny domů ve starých Trnovanech, zvaných „malý Norimberk“, které navrhl architekt Fritz Hühnl.

Mezi pamětníky kolujou vzpomínky, že se právě toho dráka báli, když byli děti… ale já? Právě naopak - já spíš si hrál na statečného rytíře, který bojuje proti tomu drakovi a zachránit princeznu před ním.

Dům stál na Scheinerově ulici, naproti evangelickému kostelu Krista. V průběhu druhé poloviny 20. století byl postupně zanedbáván, až zcela zmizel z mapy Trnovan. Jeho místo dnes zabírá moderní zástavba, která postrádá jakýkoli odkaz na původní mytologii či architekturu. Zůstaly jen fotografie a vzpomínky pamětníků.

Vybíhal jsem z domu s dřevěným mečem, postavil se pod ten arkýř a bojoval. V mé hlavě jsem slyšel řev draka, cítil kouř a oheň. A pak — jsem ho porazil. Princezna, kterou jsem zachránil, byla moje sestra. Smála se, když jsem jí vyprávěl, že jsem právě porazil Midgardsorma. Dům Donarseck byl pro mě víc než stavba. Byl to portál do jiného světa. A i když už nestojí, ten fantazijní svět ve mně zůstal.

Dům Lotsenblick v Trnovanech (1907)

Oproti tématům evangelickým a mýtickým, jako na ostatních domech trnovanského „Norimberka“ je pro tento dům zvolena romantičtější idea lodivoda, zmítaného bouří na moři. Architektonicky je však dům stále v podobném stylu. Hmota domu je tvořena režným kamenným zdivem (možná šlo pouze o kamenný líc). Nároží je zkosené, v obou průčelích jsou široké arkýře, zabírající téměř celou hmotu domu. I zde se objevuje princip nadřazenosti pater, snad jen s tou výjimkou, že dle pravidel vídeňské secese prochází dělící římsa mezi „hrubými“ a „hladkými“ patry mezi okny. Nejvyšší patro je hrázděné, což prozrazuje Hühnlovu častou inspiraci pozdně středověkou hradní a měšťanskou architekturou. Nároží dominuje věž s balkonem a křivkově projmutou dlátovou střechou, toto řešení nám připomene dvojdům Friesen a Körner. V nároží je umístěn obraz s námořníkem, stojícím na lodním můstku v bouři, snad vyhlížejícím v dálce její uklidnění. I přes první dojem relativní symetričnosti při bedlivějším pozorování zjistíme, že dům je poměrně asymetrický, a to včetně nároží, které, ač tvoří hlavní kompoziční osu, samo je ve třetím patře asymetrické a opatřené pouze na jedné straně sdruženými okny.

V druhém patře probíhá mezi okny přerušovaná římsa s mottem: „Einer acht’s, der andere betracht‘s, der dritte verlacht’s, was macht‘s.“

Což v překladu znamená: Jeden se bojí, druhý pozoruje, třetí se směje, co to znamená?

Jde o staré německé rčení, které je zvěčněno již od středověku na radnici ve městě Wernigerode v pohoří Harz. Těžko říct, jak se toto rčení dostalo až do Trnovan, avšak je pravdou, že architektura domu Lotsenblick radnici ve Wernigerode připomíná zvláště provedením nejvyššího patra s pravoúhlým hrázděním s parapety vyplněnými ondřejskými kříži.

Dům Lotsenblick byl zbořen v druhé polovině 20. století, pravděpodobně během asanace staré zástavby Trnovan v 70. nebo 80. letech. Na jeho místě dnes stojí panelový dům, který s původní architekturou nemá žádnou spojitost. Zůstala jen jediná fotografie po dostavbě, která zachycuje dům v plné kráse — jako pohled na sen, který už neexistuje.

Lotsenblick nebyl jen stavbou. Byl to příběh o hledání klidu uprostřed bouře. Lodivod na fasádě byl obrazem každého, kdo se snaží najít směr v chaotickém světě. Ztráta tohoto domu je ztrátou romantické vrstvy Trnovan, která dnes zůstává jen v paměti a v archivech.

Polyfunkční dům s kavárnou Linde neboli Lípa (1912)

Výmluvnou výpověď o rychlém konci vrcholného období trnovanské secese podává dům Linde, navržený v roce 1912 pro nejexponovanější křižovatku v Trnovanech. Na domě Linde se tak nevyskytuje prakticky žádná výzdoba, která by nám připomněla starogermánské mýty nebo ladnou secesi. I tak ale některé prvky Hühnlova stylu přetrvávají.

Ve stavební dokumentaci k domu se ještě zachovala nerealizovaná prvotní verze, která počítá s domem o patro nižším a přeci jen o něco méně elegantním.

Nároží je řešeno podobně jako u dalších Hühnlových domů – v prvním patře zaoblené, v druhém přechází na polygonální. Na konečné podobě stavby však byl zvolen válcový tvar. S kavárnou bylo počítáno pouze v přízemí a jiný byl i rytmus oken – v přízemí i v patře se počítalo s velkými okny s trojúhelníkovým, resp. zkoseným nadpražím a teprve v druhém patře s užšími rytmicky řazenými okny.

Definitivní podoba je, co se týče rytmu oken, ukázněnější – velká okna se nacházejí v obchodních prostorech v přízemí a v kavárně v patře, v druhém a třetím patře jsou již ukázněně řazena užší okna v pravidelném rytmu, v přízemí i v patře však zůstala neobvyklá trojúhelníková nadpraží.

Hühnl se tak z fantaskní tvorby svých mladých let posouvá spíše do polohy individuální moderny (dle svého vkusu), i když základní znaky jeho rukopisu stále přetrvávají a avantgardní architekti té doby by jeho tvorbu zřejmě považovali za úpadkovou.

Zaoblené nároží domu Linde vytvářelo výraznou prostorovou a orientační dominantu rušné křižovatky před Červeným kostelem.

Odstřel této budovy je trvale zachycen ve filmu Havárie z roku 1985, včetně odstřelu staré části Trnovan provedená koncernovým podnikem zaměřená na likvidace staré zástavby a nahrazením nové…

Odstřel je proveden postavou Kamila Coufala, která je hrána hercem Petrem Pospíchalem, ale dále v něm hrají: Světlana Nálepková (ta, co zpívá úvodní znělku ve filmu a zároveň byla v té době vdaná s Michalem Nesvadbou), Ladislav Trojan, Dalimil Klapka, Jiří Bruder, Vítězslav Jandák, Zdeňka Sajfertová ad.

Film je podle stejnojmenné knižní předlohy od litvínovského spisovatele Jiřího Švejdy a byl natočen režisérem Antonínem Kopřivou.

Děj filmu i románu zároveň, ale následky poté přišly.

Jedná se o příběh o normálním, poctivém a slušném muži s rodinou a dcerkou, který se dostane vinou vlastních ambicí na šikmou plochu. Střelmistr Kamil Coufal (Petr Pospíchal) přijme možnost výdělku načerno, protože touží po koupi vysněné chaty, kterou zahlídl a fotil si ji, také pomáhal jeho majiteli. Zaplétá se stále víc do drobných krádeží a nelegálních kšeftů, což ohrozí jeho práci i dosavadní (byť relativní) stabilitu jeho manželství…

Scénář, citlivě vnímající Švejdovu předlohu, napsal Petr Novotný.

Do standardního moralistního příběhu tak prosakuje i dobová nemožnost seberealizace a reálie zdevastované severočeské krajiny.

O síle svědectví svědčí skutečnost, že do podoby bezvýchodně melancholického filmu zasáhla cenzura a že režisér Antonín Kopřiva se k další práci dostal až po roce 1989, což byl rokem 1990.

Co stálo na místě tehdější Lípy a co stojí opět místo dalšího objektu?

Po odstřelu domu Lípa, se komunisté rozhodli postavit kino, nesoucí jméno právě po předchozí zástavbě jako by to byla její reinkarnovaná podoba… avšak lidé zde chodili na filmové premiéry jako např. filmová série Vinnetou (třikrát denně a jeden lístek stál 1 Kčs, nyní by jeden lístek stál 275 Kč x 100 lidí (příklad), tak by se za 100 lístků v dnešním století vydělalo dobrých 27 500 Kč.

Také i v září 2001, byla premiéra filmu Pearl Harbor, což je válečný film na téma japonského útoku na americké území 7. prosince 1941.

Kino Lípa bylo uzavřeno z ekonomických důvodů, ale také obdobný osud už v roce 1992 postihl kino Oko na Masarykově ulici.

Objekt byl v soukromém vlastnictví, nikoliv ve státním.

Samotné kino mělo i restauraci nesoucí jméno po planetě Pluto, ale v r. 2007, konkrétně v září téhož roku se nejvíce kontroverzní teplický podnikatel Jaroslav Třešňák rozhodl zbourat jak kino Lípa a restauraci Pluto a na jeho místě postavit hobbymarket OBI, ale nechal kryt civilní ochrany dokud nepostavil v jeho místě Billu a drogérii společnosti Teta.

Kryt do dnešních dnů zůstal.

Hobbymarket OBI otevřel své dveře veřejnosti 2. března 2011, zatím co Billa a drogérie se otevřely v prosinci 2015.

Městské bytové domy v Trnovanech (1920)

V roce 1919 navrhuje Hühnl pro město Trnovany bytové domy, tvořící blok mezi dnešními ulicemi Jana Koziny, Karla Aksamita a Havířská. Protože šlo spíše o sociální bytové domy financované čs. státem, byly zde hlavními požadavky účelnost a úspornost. V těchto požadavcích označila stavební i sociální komise města Hühnlem předložené projekty za zdařilé.

Oproti dřívější Hühnlově tvorbě tak zřejmě z těchto důvodů nebylo možné naplno rozehrát fantazii, kterou Hühnl ovládal. Domy jsou střídmé, symetrické, s vpadlou ústřední osou, která je využita pro umístění malých balkonů.

Štuková výzdoba je velmi střídmá, použito je pouze rámování oken a kordonová římsa, oddělující první a druhé patro. Ústřední vpadlá osa je zakončena drobným tympanonem s oknem.

Pouze na detailech se tak projevuje Hühnlova dřívější tvořivost – okna ve štítech mají expresivní hvězdicovitý tvar, na některých domech se vyskytují zaoblené rohy. Při podrobném pozorování zjistíme, že ačkoli se na první pohled jedná o stejný typ, právě v těchto detailech se jednotlivé domy liší. Domy však nevybočují z tehdejší tvorby ve stylu moderny, postupně již spějící k nové věcnosti či funkcionalismu.

Další stavby z Malého Norimberka, ale nejsou na internetu uvedeny

- Jahnburg

- Guts Muts

- Walther von der Vogelweide

Pozdější léta živé teplické legendy

Hühnl navrhl řadu městských domů v severní části Trnovan poblíž evangelického kostela, známých jako „malý Norimberk“.

Hühnlovy domy jsou silně inspirovány německou hradní i měšťanskou architekturou, časté je používání kamenného líce zdiva i hrázdění.

Kompozice domů je asymetrická, často jsou architektonické prvky umisťovány nahodile, až nečekaně.

Ideový program domů, tedy štuková výzdoba a jejich názvy reflektuje historii evangelické víry, germánské mýty i historii turnerského hnutí, sám Hühnl konvertoval k evangelické církvi v roce 1899.

Zároveň s těmito „norimberskými“ domy ovšem Hühnl navrhuje i několik domů ve stylu výtvarně zvládnuté secese až vídeňského ražení. V letech 1908 a 1909 navrhl Hühnl dva domy, které již spěly ke změně stylu směrem k individuální moderně, v roce 1912 navrhl budovu kavárny Linde, která je již bez štukové výzdoby, jednodušší a oproštěna od nacionálního nádechu.

Ve školním roce 1918/19 byl zapsán ve speciální škole prof. Leopolda Bauera na Akademii ve Vídni, studoval ji však jen krátce, protože záhy byl vyloučen.

Po 1. světové válce navrhuje pro město Trnovany bytové domy, které jsou ve srovnání s jeho minulou tvorbou velmi prosté a představují modernizaci jeho stylu.

Stopy o jeho působení se v polovině 20. let vytrácejí.

Od 12. června 1875, kdy se narodil v Trnovanech, až do 17. května 1943, kdy naposledy vydechl v Teplicích, žil Fritz Hühnl život zasvěcený architektuře.

Jeho stavby dodnes vyprávějí příběh města, které miloval.

Zemřel v 67 letech věku.

O příčině jeho smrti se dochovalo jen málo informací.

Odešel tiše, stejně jako se z dějin postupně vytrácela jeho stopa.

Závěr

Abych byl velice upřímný s publikem, tak bych chtěl říct jenom jedno a to, že jsem hluboce znechucen jak Teplice po 2. sv. válce dopadly…

Už to nejsou dávno Sudetenland - mein Heimatland, ale spíše… po válce tu neproběhla obnova, ale poprava německé krásy. Zničilo se nespočet historicky cenných domů, nejen v Trnovanech, ale i v ulici Dlouhé, Mlýnské, Alejní — jako by se komunismus v Československu mstivě snažil vymazat paměť a nahradil budovy nevzhlednými považovány za moderní v tehdější době.