Článek
Úvod a historie
Hotel Uran v Teplicích byl slavnostně otevřen veřejnosti v roce 1986 jako jeden z nejmodernějších hotelových komplexů v severních Čechách. Nacházel se na strategickém místě — na rozmezí ulic Fráni Šrámka, Doubravská a Thámova (dříve Maršála Rybalka) — v těsné blízkosti centra města, lázeňské zóny i hlavního dopravního uzlu.
Budova měla sedm pater, v nichž se nacházelo:
- 90 pokojů různých kategorií, od standardních až po apartmá
- Celkem 200 lůžek, což z něj činilo jeden z největších hotelů v regionu
- Recepce s lobby barem, kde se podávaly nápoje i drobné občerstvení
- Fitness centrum, které bylo v té době raritou — vybavené činkami, stroji na posilování i prostorami pro aerobní cvičení
- Restaurace s kapacitou přes 100 míst, s odděleným salonkem pro uzavřené společnosti
- Diskotéka v zadní části objektu, která se stala oblíbeným místem večerního života
- Výrobna lahůdek v podzemním bunkru, kde se připravovaly chlebíčky, saláty a další pochoutky pro akce i běžný provoz
Hotel měl také hlídané parkoviště, což byla v 80. letech výjimečná služba. Vstup do restaurace vedl po žulovém schodišti s masivním bezpečnostním zábradlím, které dodávalo prostoru důstojnost a eleganci.
🎉 Společenské centrum města
Restaurace hotelu Uran se rychle stala kulturním a společenským centrem Teplic. Konaly se zde:
- Svatby a rodinné oslavy
- Plesy různých organizací, včetně škol a podniků
- Diskotéky, které přitahovaly mladé z celého okresu
- Prezentace státních podniků, jako byly Kancelářské stroje, Severočeské doly nebo Slušovické firmy
- Školní rozlučky, které si pamatuje nejedna generace
Atmosféra byla formována nejen vybavením, ale hlavně lidmi — kuchaři, číšníky, provozními, kteří tvořili sehraný tým. Mezi nimi vynikal například pan Zigibauer, který je dodnes vzpomínán jako profesionál s lidským přístupem.
🏆 Symbol elegance
V době svého vzniku byl Uran vnímán jako symbol moderního pohostinství. Měl styl, řád a ambice. Byl to hotel, kde se snoubila funkčnost s estetikou, a kde se lidé cítili vítáni. Pro mnohé pamětníky zůstává dodnes nejluxusnějším hotelem své doby v Teplicích.
A také měl i parkoviště, které bylo tehdy hlídané.
Parkoviště býv. hotelu Uran
Jak byl hotel Uran postaven?
Hotel Uran byl postaven jako typická stavba své doby — pomocí prefabrikovaných panelů v konstrukční soustavě T08, která se používala pro výstavbu větších budov od roku 1962 až do konce 80. let. Tato technologie umožňovala rychlou montáž, ale měla svá omezení v architektonické variabilitě.
Zatímco ubytovací část hotelu vznikla právě touto panelovou metodou, restaurace byla výjimkou:
- Byla postavena jako železobetonový skelet MS71, což jí dodávalo větší prostorovou volnost a stabilitu
- Fasáda restaurace byla obložena rudými boletickými panely, které byly tehdy hojně využívané pro svou odolnost a estetiku
Tyto panely tvořily výrazný vizuální prvek budovy — dodávaly jí charakteristický vzhled, který si pamětníci dodnes vybavují. Bohužel, po uzavření hotelu a restaurace došlo k neodbornému rozebírání části fasády, často ze strany sběračů kovů a vandalů.
Tím byla narušena i azbestová izolace, která se tehdy běžně používala jako tepelná ochrana. Azbest je však vysoce nebezpečný pro lidské zdraví — jeho mikroskopické částice mohou při vdechnutí způsobit vážná onemocnění, včetně azbestózy, rakoviny plic nebo mezoteliomu. Narušení této izolace bez odborného zásahu tak představovalo reálné riziko pro okolí, a dodnes je to temná kapitola v historii budovy.
90. léta a postupný úpadek
Po sametové revoluci začínaly privatizace neboli převod státního majetku na soukromý, poté samotná provozovna padala z jedné ruky do druhé.
Jeden z tehdejších majitelů nebyl zas tak odborníkem v oboru gastronomie — spíše než zkušenosti přinesl do provozu chaos. Zasahoval do každodenního chodu restaurace, rozhodoval o detailech typu „co se bude podávat k snídani“, aniž by rozuměl provozním potřebám. Místo aby se budoval stabilní koncept, hotel se měnil podle nálady vedení. Personál se musel neustále přizpůsobovat, často nelogickým pokynům, které přicházely bez kontextu a bez ohledu na realitu provozu.
K tomu se přidávaly technické a organizační nesmysly, které by dnes působily jako špatný vtip:
- Teplo a energie zajišťovala firma Kancelářské stroje sídlící naproti, což znamenalo, že hotel neměl kontrolu nad základními provozními náklady.
- Hotelová část patřila jiné společnosti než restaurace, což vedlo k častým sporům o kompetence, rozpočty i tak banální věci jako snídaně.
- Další názvy hotelu: Sheltown a Thun (poslední název před jeho uzavřením)
- Přejmenování na Thun kvůli několika kusům porcelánu působilo jako zoufalý pokus o rebranding, který neměl žádný hlubší význam ani návaznost na identitu podniku.
Navzdory těmto problémům se provoz držel nad vodou díky skvělé partě lidí. Restaurace byla plná, v zadní části fungovala diskotéka, v bunkru se vyráběly lahůdky. Lidé jako pan Zigibauer a další kolegové tvořili srdce podniku. Právě oni byli důvodem, proč Uran ještě nějakou dobu fungoval — ne díky vedení, ale navzdory němu.
Nakonec však přišlo oznámení o konci. Bez vysvětlení, bez logiky. Majitelé z firmy Maxim s.r.o. rozhodli, že provoz nevynáší podle jejich představ. Možná doufali, že objekt někdo koupí. Možná jen nechtěli dál platit vysoké náklady na energie. Uran skončil tiše, bez rozloučení. A s ním i jedna éra, která mohla pokračovat, kdyby se věci dělaly jinak.
Hotel Uran zblízka v srpnu 2007, kde je vidět i restaurace.
Hotel Uran v srpnu 2007, ukazující známky nedostatečné údržby, ale pořád v provozuschopnosti
Hotel Uran v 90. letech minulého století, včetně fotografií interiéru.
Současnost
Hotel Uran, kdysi hrdý symbol teplické pohostinnosti, dnes stojí opuštěný a chátrající. Po uzavření provozu zůstal bez využití, a postupem času se stal terčem vandalismu, sběračů kovů a neodborných zásahů, které výrazně poškodily jeho konstrukci i fasádu.
Z původních rudých boletických panelů, které tvořily výrazný vizuální prvek restaurace, zbylo jen torzo. Okna jsou rozbitá, interiéry vyklizené nebo zničené, a azbestová izolace, která byla součástí původní stavby, byla narušena, což představuje zdravotní riziko pro okolí.
Budova je dnes nevyužívaná, bez jasného plánu na rekonstrukci nebo nové využití. V minulosti se objevily spekulace o možném prodeji nebo přestavbě, ale žádný konkrétní projekt nebyl realizován. Místní ji vnímají jako městskou jizvu — připomínku doby, kdy Teplice měly hotel, který žil, dýchal a tvořil společenský život.
Zůstává otázkou, zda se Uran dočká nové kapitoly, nebo bude dál tiše mizet z paměti města.
V lednu letošního roku zde vypuknul i požár, který způsobil daleko větší škodu uvnitř a rozšířil se smrad měděných drátů do ovzduší.
A v objektu se můžou zdržovat bezdomovci a narkomani, bohužel je to tak a na místo často dojíždějí PČR a také městská policie v Teplicích.
Jedno z oken v býv. hotelu Uran po požáru
Detail z blízka
Kdo tento objekt v současnosti vlastní?
Podle aktuálního výpisu z katastru nemovitostí je současným vlastníkem hotelu Uran v Teplicích pan Miroslav Dokupil, který má zrušený trvalý pobyt na území ČR. Na objektu jsou zapsány exekuce, zástavní práva a další právní omezení, včetně práva smluvního a exekučního.
Z výpisu je patrné, že:
- Vlastnictví je právně komplikované
- Objekt je zatížen několika exekucemi podle § 69b exekučního řádu
- Majitel nemovitost zatížil právem hospodařit, nakládat s majetkem, a dokonce i právem vstupu pro třetí osoby
- Neexistuje žádný zapsaný cenový údaj, což naznačuje, že objekt není aktivně obchodován
V minulosti se objevila firma Hotel Aligátor-Uran Machka s. r. o. (vlastněná tehdy Jaroslavem Machkou), která měla s objektem spojení, ale podle aktuálních údajů je vlastníkem právě pan Dokupil. Objekt je dlouhodobě neudržovaný, bez známek rekonstrukce či aktivního využití, a jeho budoucnost zůstává nejistá.
Osud
Osud této budovy je bohužel nejistý a nebude zcela jasné, jaké plány jsou do dalších let a hotel Uran bude nadále chátrat.
