Článek
Jednoho krásného dne nám syn sdělil, že si v Egyptě našel přítelkyni. S úlevou jsme zjistili, že je Češka z Tábora. Tak jako děvčeti z jižních Čech jsme připravili pstruha na másle a těšili se na setkání. Po přivítání a podání ,leklé ryby, jsme hezky rybky naservírovali a syn nám oznámil, že jeho vyvolená ryby nejí. Fajn, máme ještě brambory a salátek. To zbaštila. Z vyprávění jsme zjistili, že je sportovně založená, nekouří, nemá tetování ani piercing. Do týdne se slečna nastěhovala do synova bytu, neboť jako syn studovala VŠ v Praze. Občas jsme k nim zašli a pomohli jim s údržbou bytu. Od té doby si syn přestal stlát postel a v útulném bytě narůstal chaos a nepořádek. Po dokončení VŠ nám oznámili, že by u nás na zahradě chtěli udělat svatbu a zda bychom jim připravili jídlo. Proč ne. Přijela se k nám podívat i mamka nevěsty a řekla nám, že nemá peníze, ale postará se o svatební koláčky. Úplně jsme to chápali, byla vdova a měla ještě syna. Tak jsme připravili krásnou svatbu a za půl roku čekali miminko. Moc jsme se těšili na další vnouče. Když se nám pár dnů před termínem narodila třetí vnučka, byli jsme na dovolené. Pak jsme k nim po třech dnech od porodnice přijeli a zjistili, že maminka neumí vykoupat miminko. Uteklo to jako voda a vnučka slavila rok. Tak jsem udělali dietní dort z piškotů a nesladké šlehačky, protože nesměla sladké. Hned ve dveřích řekla, ať si ho odvezeme, že to nesmí. Všechno jídlo bylo bez soli a bez koření. Syn si zvykl a dokonce přestal pít i pivo. Pak přišla znaková řeč, což si snacha vyčetla někde na internetu a našla si i lektorku. Spočívalo to v tom, že dítě nemluví, jen ukazuje, že něco chce. Nemluvila skoro dva roky. Když u nás byla, jen ukázala na piškoty ve skleničce, které doma neměla. Marně jsme přesvědčovali syna, že tato cesta není dobrá a že už by měla dávno mluvit. Byla zakřiknutá, bojácná, s ostatními vnučkami se nebavila. Byla fixovaná jen na mámu na mateřské. Pak se jim narodila druhá dcerka a už od počátku bylo jasné, že je spíš do našeho rodu. Veselá, živá a spontánní. Mohla jíst už od malička sladké, nemusela se učit znakovou řeč a normálně se bavila s ostatními vnučkami. Problém je, že chodí jen občas s maminkou do speciální školky, jinak jsou pořád s mámou. Táta, aby si je získal, tak jim dovoluje všechno. Když jsou u nás, tak starší dnes již šestiletá, druhý den brečí. Dosud se počurává a rodiče nás připravili na to, že nebude chodit do školy. Jsme z toho špatní, protože ostatní vnučky chodí do školy a do školky a jsou úplně v pohodě. Máme za to, že tato naše snacha si chce děti fixovat jen sama na sebe. Jsou jen někdy u její mámy a minimálně u nás. Snacha nemá žádné kamarádky, věnuje se jen dětem a aby se úplně izolovali, jezdí skoro celý rok po světě. Syn může pracovat odkudkoli, tak pronajímají svůj byt a za hlídání zvířátek bydlí u jiných lidí. Sami.
