Článek
Na Farme
Jedná se o kampaň před chystaným referendem, které proběhne 27. září.
Za sloganem „Nein zum Veganzwang!“ stojí aliance švýcarských farmářů. Na prvním místě nepřekvapí Svaz švýcarských chovatelů skotu, Svaz mlékárenského průmyslu, Svaz masného průmyslu, Spolek producentů drůbeže a Svaz výkrmců telat. Jasně. Chápeme. Od těch by člověk nic jiného nemohl čekat.
U dalších odpůrců už je ale jejich názor na pováženou. Nejsem zemědělec, abych dokázala posoudit, nakolik jsou pro Švýcarský svaz pěstitelů obilí a Švýcarský svaz pěstitelů cukrové řepy lepšími zákazníky krávy než lidi, ale dobře. Krávy toho snědí víc.
Kravy
Co mě ale osobně překvapilo, je třeba podpora ovocnářů nebo Sdružení pěstitelů brambor. Takové hranolky, samozřejmě smažené na rostlinném oleji, jsou přece ideální, téměř vyvážené veganské jídlo. Ale asi se pořád lépe prodávají jako příloha k řízku. Koneckonců: „Mein Essen, meine Wahl“ (moje jídlo, moje volba), nezapomenou nám připomenout plakáty strašící omezováním osobní svobody.
Další argumenty pak zase cílí na základní švýcarské hodnoty, jako je občanská svoboda a národní hrdost, a zastrašují jejich omezením, či dokonce ztrátou. Například:
- Švýcarská populace by se musela spokojit se stravou jako v dobách války.
- Švýcaři a Švýcarky by se v budoucnu museli stravovat převážně vegansky.
- Kvůli drahým, nebo dokonale nedostupným domácím potravinám by museli nakupovat v zahraničí.
Vlastně nechápu, proč se do debaty nezapojil Svaz výrobců švýcarských čokolád.
Pojďme se tedy podívat na to, proti čemu farmáři tak zuřivě bojují a o co vlastně navrhovatelům jde. „Initiative für eine sichere Ernährung“ (Iniciativa za zajištěnou výživu) se pokouší o změnu ústavy tak, aby v ní bylo zaručeno právo obyvatel na dostupnost čisté pitné vody v rámci zaručení potravinové bezpečnosti. To má být mimo jiné zajištěno prostřednictvím:
- tržně orientovaného a zároveň udržitelného, vůči klimatu odpovědného zemědělství a potravinářství;
- zajištění zdrojů podzemní vody pro udržitelné získávání pitné vody;
- šetrného nakládání s potravinami s ohledem na zdroje;
- podpory rostlinné stravy a omezení plýtvání.
Možná si říkáte, že v dnešní době se jedná o vcelku pragmatický návrh. Plakáty navrhovatelů ale vidět nejsou. Alespoň v místech, kde se pohybuji. Mají farmáři více peněz? Není oblast mezi Curychem a Lucernem klíčová pro získání podpory pro navrhovatele? Nebo více věří jiným kanálům než plakátům na polích? Já bych tipovala ty peníze.
Fondue
Na každém plakátu na polích vidíme tradiční jídlo, o které by lidé pod „veganským nátlakem“ přišli: vejce, fondue, a dokonce cervelat neboli buřtík, který je dokonce považován za švýcarské národní jídlo. Toho se iniciativa zkrátka odmítá vzdát. Dokonce 26. srpna uspořádali „Den posledního buřtíku“ (Tag des letzten Cervelats), během kterého po celém Švýcarsku rozdávali tyto malé klobásky zdarma, aby si občané uvědomili, o co mohou přijít. Odpůrci návrhu na to jdou chytře. Zapojují emoce.
I bez hlubší znalosti švýcarského zemědělství je tak zřejmé, že argumenty navrhovatelů jsou věcnější, méně nabité emocemi a založené na číslech. Bude to však v dnešní době marketingových zkratek stačit? Copak může někdo v této zemi riskovat omezení klobásek, sýru nebo nedej bože čokolády?
Jak to dopadne, se dozvíme už 27. září. Podle průzkumů veřejného mínění půjde o velmi těsnou bitvu, byť to tak v ulicích nevypadá. Vyhrají podložené argumenty, nebo plakáty a buřtík?
