Článek
Trávila jsem s rodinou pár dní v pronajaté chatě. Třetí noc jsem usnula u televize a probudil mě hlas u ucha - Kdy odtud odjedete?
Lekla jsem se a sedla si na postel. Koukám kolem sebe a televize vypnutá a lampička také. Bylo právě ke třetí hodině ranní.
Hlas vyzněl jako starší muž… takový ustaraný, ale klidný.
Při odjezdu a předání klíčů od chaty jsem se o tomto zážitku zmínila paní, které chata patřila.
Jen se usmála a povídá, to je můj tatínek. Nejste první, kdo měl takový zážitek.
Chatu postavil sám a celé roky o ní pečoval.
Byl dosti šetřivý, a tak se mu určitě nelíbilo, že v noci zbytečně svítíte.
Před pár lety mě oslovil známý od policie, zda se mohu zaměřit na muže, který byl v Plzni pohřešovaný týden.
Podle fotografie pohřešovaného jsem zjistila, že není mezi živými a napojila jsem se na jeho duši.
Slyším slova od duše - visím v parku, sám jsem to tak chtěl.
Za pár dní byl muž nalezen oběšený.
Další z mých případů.
Byl pohřešován starší pán v našem městě.
Podle fotografie z novin jsem intuitivně šla po směru, odkud vyšel z domu.
Po chvíli jsem se začala ptát přímo jeho duše, kam mám jít, kde se nyní nachází, jelikož jsem vnitřně cítila, že není již mezi námi.
Slova od pána - musíte dál, pod kopec Hůrka, tam ležím u vody.
Říkala jsem si, večer už sama nepůjdu… druhý den ráno pána našli mrtvého u vody.
Vše o něm bylo otisknuté v Deníku.
Nikomu nic nevnucuji, píši podle mých poznání a důkazů.
Známý mě požádal o komunikaci se svým otcem, kterého jsem neznala a nikdy neviděla. Zaslal mi fotografii a otázky, které mám jeho otci – duši položit. „Tati, co jsi měl s nohama?“, odpověď otce: „Moje nohy nesloužily, byly oteklé, jako kdybych druhou nohu neměl. Víte, já už nemohl chodit.“. „Co měl na zádech?“, odpověď otce: „Velkou jizvu, červenou, operace.“. Takže jeho otec mluvil o dolní končetině, protože jí měl amputovanou a často mu natékala. A jizvu na zádech měl z důvodu operace – lékaři mu odebrali ledvinu. Věřte, že naše duše žije dál.
Zemřelí, podle shodných výpovědí, netrpí bolestí, cítí lehkost, mír. Duše si vše pamatuje a nadále komunikuje a vnímá emoce. Také dovedou popsat, co vidí kolem sebe, jaké cítí vůně, jaké vidí barvy, které jsou v jejich dimenzi, časoprostoru. Jiní uvádí, že se setkali se svými zemřelými příbuznými.
